Príslovia 11
1 Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.
Statera dolosa, abominatio est apud Deum: et pondus aequum, voluntas eius.
2 Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
Ubi fuerit superbia, ibi erit et contumelia: ubi autem est humilitas, ibi et sapientia.
3 Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.
Simplicitas iustorum diriget eos: et supplantatio perversorum vastabit illos.
4 Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.
Non proderunt divitiae in die ultionis: iustitia autem liberabit a morte.
5 Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
Iustitia simplicis diriget viam eius: et in impietate sua corruet impius.
6 Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.
Iustitia rectorum liberabit eos: et in insidiis suis capientur iniqui.
7 Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.
Mortuo homine impio, nulla erit ultra spes: et expectatio solicitorum peribit.
8 Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.
Iustus de angustia liberatus est: et tradetur impius pro eo.
9 Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.
Simulator ore decipit amicum suum: iusti autem liberabuntur scientia.
10 Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.
In bonis iustorum exultabit civitas: et in perditione impiorum erit laudatio.
11 Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.
Benedictione iustorum exaltabitur civitas: et ore impiorum subvertetur.
12 Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.
Qui despicit amicum suum, indigens corde est: vir autem prudens tacebit.
13 Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.
Qui ambulat fraudulenter, revelat arcana: qui autem fidelis est, celat amici commissum.
14 Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.
Ubi non est gubernator, populus corruet: salus autem, ubi multa consilia.
15 Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
Affligetur malo, qui fidem facit pro extraneo: qui autem cavet laqueos, securus erit.
16 Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.
Mulier gratiosa inveniet gloriam: et robusti habebunt divitias.
17 Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.
Benefacit animae suae vir misericors: qui autem crudelis est, etiam propinquos abiicit.
18 Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.
Impius facit opus instabile: seminanti autem iustitiam merces fidelis.
19 Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.
Clementia praeparat vitam: et sectatio malorum mortem.
20 Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.
Abominabile Domino cor pravum: et voluntas eius in iis, qui simpliciter ambulant.
21 Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.
Manus in manu non erit innocens malus: semen autem iustorum salvabitur.
22 Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.
Circulus aureus in naribus suis, mulier pulchra et fatua.
23 Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.
Desiderium iustorum omne bonum est: praestolatio impiorum furor.
24 Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.
Alii dividunt propria, et ditiores fiunt: alii rapiunt non sua, et semper in egestate sunt.
25 Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.
Anima, quae benedicit, impinguabitur: et qui inebriat, ipse quoque inebriabitur.
26 Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.
Qui abscondit frumenta, maledicetur in populis: benedictio autem super caput vendentium.
27 Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.
Bene consurgit diluculo qui quaerit bona: qui autem investigator malorum est, opprimetur ab eis.
28 Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.
Qui confidit in divitiis suis, corruet: iusti autem quasi virens folium germinabunt.
29 Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.
Qui conturbat domum suam, possidebit ventos: et qui stultus est, serviet sapienti.
30 Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.
Fructus iusti lignum vitae: et qui suscipit animas, sapiens est.
31 Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?
Si iustus in terra recipit, quanto magis impius et peccator?
