Príslovia 11
1 Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.
Des balances fausses sont en horreur à l’Eternel; des poids justes, voilà ce qu’il aime.
2 Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
Vienne l’orgueil, le déshonneur le suit; la sagesse est avec les humbles.
3 Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.
L’Intégrité des justes est leur guide; la perversion des gens sans foi est leur ruine.
4 Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.
La fortune ne sert de rien au jour de la colère; mais la vertu sauve de la mort.
5 Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
La vertu de l’homme intègre aplanit sa voie; l’impie tombe par son impiété.
6 Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.
La vertu des gens de bien est leur sauvegarde, mais les gens sans foi sont pris au piège de leur malice.
7 Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.
La mort met fin à l’espoir du méchant et anéantit l’attente des violents.
8 Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.
Le juste échappe à la détresse, et le méchant prend sa place.
9 Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.
L’Impie ruine son prochain avec sa bouche, mais les justes sont préservés par leur expérience.
10 Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.
Que les justes soient heureux, la cité est en joie; que les méchants périssent, ce sont des transports.
11 Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.
La bénédiction des bons fait la grandeur de la ville; la bouche des méchants en cause la chute.
12 Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.
Rabaisser son prochain, c’est manquer de sens; l’homme avisé se tait.
13 Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.
Celui qui colporte des commérages divulgue les secrets; l’homme loyal sait les tenir cachés.
14 Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.
Faute de direction, un peuple tombe; son salut réside dans la multitude de ses conseillers.
15 Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
Qui garantit pour un étranger s’en trouvera fort mal; qui hait les engagements ne court pas de risque.
16 Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.
La femme gracieuse conquiert les hommages, les gens à poigne conquièrent la richesse.
17 Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.
L’Homme bon assure son propre bonheur, mais l’homme cruel se prépare des tourments.
18 Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.
Le méchant fait une œuvre vaine; mais qui sème la justice récolte une vraie récompense.
19 Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.
La vertu est un gage de vie; qui poursuit le mal court à la mort.
20 Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.
L’Eternel a en horreur les cœurs tortueux, mais il aime les gens intègres.
21 Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.
Haut la main! Le méchant ne reste pas impuni, mais la race des justes échappe à tout danger.
22 Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.
Un anneau d’or au groin d’un porc, telle est une belle femme dépourvue de jugement.
23 Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.
Le désir des justes ne vise qu’au bien; l’espoir des méchants n’est que débordement.
24 Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.
Tel est prodigue de son bien et le voit s’augmenter; tel est économe plus que de raison et s’appauvrit.
25 Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.
L’Âme généreuse jouira de l’abondance; qui fait pleuvoir des bienfaits est lui-même arrosé.
26 Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.
Accaparer le blé, c’est se faire maudire du peuple; mais ses bénédictions vont à qui le met en vente.
27 Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.
Rechercher le bien, c’est rechercher l’affection; poursuivre le mal, c’est en devenir la victime.
28 Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.
Qui se confie en sa richesse tombera, mais les justes sont florissants comme le feuillage.
29 Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.
Celui qui jette le trouble dans sa maison ne possédera que du vent; le sot devient l’esclave de l’homme sage.
30 Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.
L’Œuvre du juste est un arbre de vie; gagner les cœurs est le fait du sage.
31 Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?
Voyez, le juste obtient le prix de ses œuvres sur terre: combien plus encore le méchant et le pécheur!
