Filipským 2

1 Protož jestli jaké potěšení v Kristu, jestli které utěšení lásky, jestli která společnost Ducha, jsou-li která střeva a slitování,

A ko je torej kako opominjanje v Kristusu, ako kaka tolažba ljubezni, ako kaka sodeležnost Duha, ako kako usmiljenje in milovanje;

2 Naplňte radost mou, abyste jednostejného smyslu byli, jednostejnou lásku majíce, jednodušní jsouce, jednostejně smýšlejíce,

Napolnite mi veselje, da ste zložni, imajoč isto ljubezen, ene duše, enih misli;

3 Nic nečiníce skrze svár aneb marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější nežli sebe majíce.

Nič iz prepirljivosti ali ničemurnosti, nego po ponižnosti drug druzega više stavite od sebe.

4 Nehledejte jeden každý jen svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných.

Ne glejte vsak na svoje, nego vsak tudi na to, kar je druzega.

5 To tedy, ciťte při sobě, co i při Kristu Ježíši.

To mišljenje namreč bodi v vas, katero tudi v Kristusu Jezusu,

6 Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu,

Kateri, dasì v podobi Božji, vendar ni smatral za rop biti Bogu enak;

7 Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn.

Nego samega sebe je izpraznil, vzel je nase podobo hlapčevo, postal človeku enak; in po obličji je bil najden za človeka;

8 A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže.

Ponižal se je postavši pokoren do smrti, smrti pa na križi.

9 Protož i Bůh povýšil ho nade vše, a dal jemu jméno nad každé jméno,

Za to je tudi Bog povišal ga in podelil mu ime nad vsa imena;

10 Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, kteříž jsou na zemi, i těch, kteříž jsou pod zemí,

Da se naj v imenu Jezusovem pripogiblje vsako koleno nebeščanov in Zemljanov in podzemljanov,

11 A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.

In vsak jezik spoznava, da je Jezus Kristus Gospod v slavo Boga očeta.

12 A tak, moji milí, jakož jste vždycky poslušni byli, netoliko v přítomnosti mé, ale nyní mnohem více v nepřítomnosti mé, s bázní a s třesením spasení své konejte.

Za to, ljubljeni moji, kakor ste bili vsegdar poslušni, ne samo v pričujočnosti moji, nego sedaj mnogo bolj v nepričujočnosti moji, v strahu in trepetu vršite zveličanje svoje.

13 Bůh zajisté jest, kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění, podlé dobře libé vůle své.

Kajti Bog je, ki deluje v vas voljo in delovanje, kakor ga volja.

14 Všecko čiňte bez reptání, a bez pochybování,

Vse delajte brez godrnjanja in pomišljanja,

15 Abyste byli bez úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění u prostřed národu zlého a převráceného. Mezi kterýmižto svěťte jako světla na světě,

Da bodete brez pogreška in čisti, otroci Božji brez madeža, sredi rodú sključenega in spačenega, med katerimi se svetite kakor nebeške luči na svetu,

16 Slovo života zachovávajíce, ku poctivosti mé v den Kristův, že jsem ne nadarmo běžel, ani nadarmo pracoval.

Držeč se besede življenja, na slavo meni za dan Kristusov, da nisem zastonj tekal in trudil se zastonj.

17 A bychť pak i obětován byl pro obět a službu víře vaší, raduji se, a spolu raduji se se všechněmi vámi.

Ali če se tudi darujem nad daritvijo in službo vere vaše, veselim se in vkup veselim z vami vsemi;

18 A též i vy radujte se, a spolu radujte se se mnou.

Enako pa veselite se tudi vi in vkup veselite z menoj.

19 Mámť pak naději v Pánu Ježíši, že Timotea brzy pošli vám, abych i já pokojné mysli byl, zvěda, kterak vy se máte.

Upam pa v Gospodu Jezusu, da vam skoraj pošljem Timoteja, da bodem tudi jaz mirnega srca, ko zvem, kako je pri vas.

20 Nebo žádného tak jednomyslného nemám, kterýž by tak vlastně o vaše věci pečoval.

Nikogar namreč nimam enakodušnega, kateri bode pošteno skrbel, kako je pri vas;

21 Všickni zajisté svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.

Kajti vsi iščejo svojega, ne kar je Kristusa Jezusa;

22 Ale jej zkušeného býti víte, že jako syn s otcem, se mnou přisluhoval v evangelium.

Preskušenost pa poznate njegovo, da je, kakor otrok z očetom, z menoj služil za evangelj.

23 Tohoť hle, naději mám, že pošli, jakž jen uzřím, co se bude díti se mnou.

Tega torej upam poslati, ko izprevidim, kako je z menoj, precej.

24 Mámť pak naději v Pánu, že i sám brzo přijdu k vám.

Upam pa v Gospodu, da tudi sam skoraj pridem.

25 Ale zdálo se mi za potřebné Epafrodita, bratra a pomocníka a spolurytíře mého, vašeho pak apoštola i služebníka, v potřebě mé poslati k vám,

Potrebno se mi je pa zdelo poslati k vam Epafrodita, brata in sodelalca in sovojaka mojega, ter poslanca vašega in služabnika potrebe moje;

26 Poněvadž toužil po všech vás, a velmi těžek nad tím byl, že jste o něm slyšeli, že by byl nemocen.

Kajti hrepenel je po vas vseh in trepetal, ker ste slišali, da je zbolel.

27 A bylť jistě nemocen, i blízek smrti, ale Bůh se nad ním smiloval, a ne nad ním toliko, ale i nade mnou, abych zámutku na zámutek neměl.

Kajti zbolel je bil blizu smrti; ali Bog se ga je usmilil, a ne njega samo, nego tudi mene, da bi ne imel težave čez težavo.

28 Protož tím chtivěji poslal jsem ho, abyste, vidouce jej zase, radovali se, a já abych byl bez zámutku.

Hitreje torej sem ga poslal, da ga vidite zopet ter se veselite, in jaz bodem menj žalosten.

29 Přijmětež jej tedy v Pánu se vší radostí, a mějtež takové v poctivosti.

Sprejmite ga torej v Gospodu z vsem veseljem, in take imejte v čisli;

30 Neboť pro dílo Kristovo až k smrti se přiblížil, opováživ se života, aby doplnil to, v čemž jste vy měli nedostatek při posloužení mně.

Kajti zaradi dela Kristusovega se je bil približal smrti, v nemar pustivši življenje, da bi dopolnil pogrešek službovanja vašega proti meni.