4 Mojžišova 27
1 Tehdy přistoupily dcery Salfada, syna Heferova, syna Galád, syna Machir, syna Manasse, z pokolení Manasse, syna Jozefova. Tato pak jsou jména dcer jeho: Mahla, Noa, Hegla, Melcha a Tersa.
Potem so prišle hčere Celofháda, sinú Heferja, sinú Gileáda, sinú Mahírja, sinú Manáseja, od družin Jožefovega sina Manáseja, in to so imena hčera: Mahla, Noa, Hogla, Milka in Tirca.
2 A postavily se před Mojžíšem a před Eleazarem knězem, i před knížaty a vším množstvím, u dveří stánku úmluvy, a řekly:
Obstale so pred Mojzesom, pred duhovnikom Eleazarjem, pred princi in vso skupnostjo, pri vratih šotorskega svetišča skupnosti, rekoč:
3 Otec náš umřel na poušti, kterýž však nebyl z spolku těch, kteříž se zrotili proti Hospodinu v rotě Chóre; nebo pro hřích svůj umřel, synů žádných nemaje.
»Naš oče je umrl v divjini in ni bil v skupini tistih, ki so se zbrali skupaj zoper Gospoda, v Korahovi skupini, temveč je umrl v svojem lastnem grehu in ni imel sinov.
4 Což vyhlazeno býti má jméno otce našeho z čeledi jeho, proto že neměl syna? Dej nám dědictví mezi bratřími otce našeho.
Zakaj bi bilo ime našega očeta odpravljeno od njegove družine, ker ni imel sina? Dajte nam torej posest med brati našega očeta.«
5 I vznesl tu věc Mojžíš na Hospodina.
Mojzes je njihovo zadevo privedel pred Gospoda.
6 Kterýž odpověděl Mojžíšovi, řka:
Gospod je spregovoril Mojzesu, rekoč:
7 Dobře mluví dcery Salfad. Dejž jim bez odporu právo dědictví mezi bratřími otce jejich, a přenes dědictví otce jejich na ně.
»Celofhádove hčere govorijo pravilno. Zagotovo jim boš dal posest dediščine med brati njihovih očetov in povzročil jim boš, da bo dediščina njihovega očeta prešla k njim.
8 K synům pak Izraelským toto mluviti budeš: Když by kdo umřel, nemaje syna, tedy přenesete dědictví jeho na dceru jeho.
Izraelovim otrokom boš govoril, rekoč: ›Če mož umre in nima sina, potem boste njegovi dediščini povzročili, da preide na njegovo hčer.
9 Pakli by ani dcery neměl, tedy dáte dědictví jeho bratřím jeho.
Če pa nima hčere, potem boste njegovo dediščino dali njegovim bratom.
10 Pakli by ani bratří neměl, tedy dáte dědictví jeho bratřím otce jeho.
In če nima bratov, potem boste njegovo dediščino dali bratom njegovega očeta.
11 Pakli by ani strýců neměl, tedy dáte dědictví jeho příteli jeho, kterýž jest nejbližší jemu v rodu jeho, aby dědičně obdržel je. A bude to synům Izraelským za ustanovení soudné, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.
In če njegov oče nima bratov, potem boste njegovo dediščino dali njegovemu sorodniku, ki je poleg njega, iz njegove družine in ta jo bo vzel v last in to bo Izraelovim otrokom zakon razsodbe, ‹« kakor je Gospod zapovedal Mojzesu.
12 Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Vstup na horu tuto Abarim, a spatř zemi, kterouž jsem dal synům Izraelským.
Gospod je rekel Mojzesu: »Povzpni se gor na to goro Abarím in poglej deželo, ki sem jo dal Izraelovim otrokom.
13 A když spatříš ji, připojen budeš k lidu svému i ty, jako připojen jest Aron bratr tvůj,
Ko jo boš videl, boš tudi ti zbran k svojemu ljudstvu, kakor je bil zbran tvoj brat Aron.
14 Poněvadž jste odporovali řeči mé na poušti Tsin, při odporování všeho množství, kdež jste mne měli posvětiti při vodách před očima jejich. To jsou ty vody sváru v Kádes, na poušti Tsin.
Kajti uprla ste se zoper mojo zapoved v Cinski puščavi, v prepiru skupnosti, da me izkažeta svetega pri vodi, pred njihovimi očmi, to je vodi iz Meríbe v Kadešu, v Cinski divjini.«
15 I řekl Mojžíš Hospodinu, řka:
Mojzes je spregovoril Gospodu, rekoč:
16 Opatřiž Hospodin Bůh duchů, Bůh všelikého těla, shromáždění toto mužem hodným,
»Naj Gospod, Bog duhov vsega mesa, postavi moža nad skupnost,
17 Kterýž by vycházel před nimi, a kterýž by vcházel před nimi, kterýž by vyvodil a zase uvodil je, aby nebylo shromáždění Hospodinovo jako ovce, kteréž nemají pastýře.
ki bo lahko odhajal pred njimi in ki bo lahko prihajal pred njimi in ki jih bo lahko vodil ven in ki jih bo lahko privedel noter, da Gospodova skupnost ne bo kakor ovce, ki nimajo pastirja.«
18 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vezmi k sobě Jozue, syna Nun, muže, v kterémž jest duch můj, a vlož ruku svou na něj.
Gospod je rekel Mojzesu: »Vzemi si Nunovega sina Józueta, moža, v katerem je duh in svojo roko položi nanj
19 A postavě jej před Eleazarem knězem a přede vším shromážděním, dáš jemu naučení před očima jejich,
in ga postavi pred duhovnika Eleazarja in pred vso skupnost in mu daj zadolžitev v njihovih očeh.
20 A udělíš jemu slávy své, aby ho poslouchalo všecko množství synů Izraelských.
Nekaj od svoje časti boš položil nanj, da bo vsa skupnost Izraelovih otrok lahko poslušna.
21 Kterýž před Eleazarem knězem postavě se, ptáti se ho bude na soud urim před Hospodinem. K rozkazu jeho vyjdou, a k rozkazu jeho vejdou, on i všickni synové Izraelští s ním, a všecko shromáždění.
Ta bo stal pred duhovnikom Eleazarjem, ki bo pred Gospodom zanj iskal nasvet po razsodbi urima. Na njegovo besedo bodo odhajali ven in na njegovo besedo bodo prihajali noter, tako on kot vsi Izraelovi otroci z njim, celo vsa skupnost.«
22 I učinil Mojžíš tak, jakž mu byl rozkázal Hospodin, a pojav Jozue, postavil jej před Eleazarem knězem a přede vším shromážděním.
Mojzes je storil kakor mu je Gospod zapovedal. Vzel je Józueta in ga postavil pred duhovnika Eleazarja in pred vso skupnost
23 A vloživ ruce své na něj, dal jemu naučení, jakž mluvil Hospodin skrze Mojžíše.
in svoji roki položil nanj in mu dal zadolžitev, kakor je Gospod zapovedal po Mojzesovi roki.
