Nehemiáš 9
1 Potom dvadcátého čtvrtého dne téhož měsíce shromáždili se synové Izraelští, a postíce se v žíních, posypali se prstí,
Pea ko eni ʻi hono uofulu mā fā ʻoe ʻaho ʻoe māhina ni naʻe kātoa fakataha ʻae fānau ʻa ʻIsileli ʻi he ʻaukai, mo e ngaahi kofu tauangaʻa naʻe pani ʻaki ʻae efu.
2 (Oddělilo se pak bylo símě Izraelské ode všech cizozemců), a stojíce, vyznávali hříchy své i nepravosti otců svých.
Pea naʻe fakamavae ʻakinautolu ʻe he hako ʻo ʻIsileli mei he kakai muli kotoa pē, ʻonau tuʻu ʻo vete ʻenau ngaahi angahala, mo e hia ʻa ʻenau ngaahi tamai.
3 I stáli na místech svých, a čtli v knize zákona Hospodina Boha svého čtyřikrát za den, a čtyřikrát vyznávali a klaněli se Hospodinu Bohu svému.
Pea naʻa nau tuʻu hake ʻi honau potu, pea lau ʻi he tohi ʻoe fono ʻa Sihova ko honau ʻOtua, ʻi hono vahe fā ʻe taha ʻoe ʻaho; pea ʻi hono vahe ʻe taha naʻa nau vete, pea hū kia Sihova ko honau ʻOtua.
4 Za tím vystoupivše na výstupek Levítský Jesua a Báni, Kadmiel, Sebaniáš, Bunni, Serebiáš, Báni a Chenani, volali hlasem velikým k Hospodinu Bohu svému.
Pea naʻe tuʻu hake ki he tuʻunga ʻae kau Livai, ko Sesua, mo Pani, mo Katimieli, mo Sepania, mo Puni, mo Selepea, mo Pani, mo Kinani, ʻonau tangi ʻaki ʻae leʻo lahi kia Sihova ko honau ʻOtua.
5 A řekli Levítové ti, Jesua, Kadmiel, Báni, Chasabniáš, Serebiáš, Hodiáš, Sebaniáš a Petachiáš: Vstaňte, dobrořečte Hospodinu Bohu svému, od věků až na věky, a ať dobrořečí slavnému jménu jeho, a vyššímu nad každé dobrořečení i chválu.
Pea pehē ai ʻe he kau Livai, ko Sesua, mo Katimieli, mo Pani, mo Hasapenia, mo Selepea, mo Hotisa, mo Sepania, mo Pitaia, “Tuʻu ki ʻolunga pea fakafetaʻi kia Sihova ko homou ʻOtua ke taʻengata, pea taʻengata: pea fakafetaʻi ki ho huafa ʻoku nāunauʻia, ʻaia kuo fakahikihiki he māʻolunga lahi ʻi he ngaahi fakafetaʻi kotoa pē mo e fakaongo lelei.
6 Ty jsi, Hospodine, sám ten jediný, ty jsi učinil nebesa, nebesa nebes i všecko vojsko jejich, zemi i všecko, což jest na ní, moře i všecko, což jest v nich, obživuješ také všecko, ano i vojska nebeská před tebou se sklánějí.
Ko koe, ʻio, ko koe pe, ko Sihova tokotaha pe: naʻa ke fakatupu ʻae langi, ko e langi ʻoe ngaahi langi, mo honau ngaahi tokolahi kotoa pē, ʻae fonua mo e ngaahi meʻa kotoa pē ʻoku ʻi ai, ko e ngaahi tahi, mo ia kotoa pē ʻoku ʻi ai, pea ʻoku ke fakatolonga ʻakinautolu kotoa pē; pea ʻoku hū kiate koe ʻae ngaahi tokolahi ʻoe langi.
7 Ty jsi, Hospodine, Bůh ten, kterýž jsi vyvolil Abrama, a vyvedl jej z Ur Kaldejských, a dal jsi jemu jméno Abraham.
Ko koe ko Sihova ko e ʻOtua, naʻa ke fili ʻa ʻEpalame, mo ke ʻomi ia kituaʻā mei Ua ʻoe kakai Kalitia, pea naʻa ke fakahingoa ia ko ʻEpalahame;
8 A nalezl jsi srdce jeho věrné před sebou, a učinil jsi s ním smlouvu, že dáš zemi Kananejského, Hetejského, Amorejského, Ferezejského, Jebuzejského a Gergezejského, že dáš ji semeni jeho, a naplnils slova svá, nebo spravedlivý jsi ty.
Pea naʻa ke ʻilo hono loto naʻe angatonu ʻi ho ʻao, mo ke fai ʻae fuakava mo ia ke foaki ʻae fonua ʻoe kakai Kēnani, mo e kakai Heti, mo e kakai ʻAmoli, mo e kakai Pelesi, mo e kakai Sepusi, mo e kakai Keakasa, ʻoku ou pehē ke foaki ia ki hono hako, pea kuo ke fakahoko ʻa hoʻo ngaahi folofola: he ʻoku ke māʻoniʻoni:
9 Popatřil jsi zajisté na trápení otců našich v Egyptě, a křik jejich vyslyšel jsi při moři Rudém.
Naʻa ke mamata ki he ngaahi mamahi ʻo ʻemau ngaahi tamai ʻi ʻIsipite, mo ke ongoʻi ʻenau tangi ʻi he Tahi Kulokula;
10 A ukazovals znamení a zázraky na Faraonovi i na všech služebnících jeho, i na všem lidu země jeho; nebo věděl jsi, že jsou pýchu provodili nad nimi. Čímž jsi dobyl sobě jména, jakž se to podnes vidí.
Pea naʻa ke fakahā ʻae ngaahi fakaʻilonga mo e ngaahi mana kia Felo, pea ki heʻene kau tamaioʻeiki kotoa pē, pea ki he kakai kotoa pē ʻo hono fonua: he naʻa ke ʻiloʻi ʻenau fai fakafiefielahi kiate kinautolu. Ko ia naʻa ke maʻu ai ʻae huafa moʻou, ʻo hangē ko ia he ʻaho ni.
11 Nadto i moře jsi před nimi rozdělil, tak že přešli prostředkem moře po suše, a ty, jenž je stihali, uvrhl jsi do hlubin, jako kámen do vody veliké.
Pea naʻa ke vaeua ʻae tahi ʻi honau ʻao, ko ia naʻa nau ʻalu ai ʻi he kelekele mōmoa ʻi he loto tahi: pea naʻa ke lī honau kau fakatanga ki he loloto, ʻo hangē ha maka ki he ngaahi tahi mālohi.
12 A sloupem oblakovým vodils je ve dne, a sloupem ohnivým v noci, osvěcuje jim cestu, kudy by jíti měli.
Pea naʻa ke taki ʻakinautolu ʻi he ʻaho ʻaki ʻae pou ʻao; pea ʻi he poʻuli ʻaki ʻae pou afi ke tuku ha maama kiate kinautolu ʻi he hala ʻoku totonu ke nau ʻalu ai.
13 Potom jsi sstoupil na horu Sinai, a mluvil jsi s nimi s nebe, a vydal jsi jim soudy přímé a zákony pravé, ustanovení a přikázaní dobrá.
Pea naʻa ke ʻalu hifo foki ki he moʻunga ko Sainai, mo ke folofola kiate kinautolu mei he langi, mo ke foaki kiate kinautolu, ʻae ngaahi fakamaau totonu, mo e ngaahi fono moʻoni, ʻae ngaahi tuʻutuʻuni lelei mo e ngaahi fekau:
14 Též i sobotu svou svatou známu jsi jim učinil, a přikázaní, ustanovení i zákon vydals jim skrze Mojžíše, služebníka svého.
Mo ke fakaʻilo kiate kinautolu ho ʻaho tapu māʻoniʻoni, mo ke fekau kiate kinautolu ʻae ngaahi fekau, mo e tuʻutuʻuni, mo e ngaahi fono, ʻi he nima ʻo Mōsese ko hoʻo tamaioʻeiki;
15 Také i chléb s nebe dal jsi jim v hladu jejich, a vodu z skály vyvedl jsi jim v žízni jejich, a rozkázal jsi jim, aby šli a dědičně vládli zemí, kterouž jsi zdvihna ruku svou, přisáhl dáti jim.
Mo ke foaki kiate kinautolu ʻae mā mei he langi ʻi heʻenau fiekai, mo ke fakatupu ʻae vai mei he maka ʻi heʻenau fieinu, mo ke fakaʻilo kiate kinautolu ke nau ʻalu ʻo hoko ʻo maʻu ʻae fonua ʻaia naʻa ke fuakava ke foaki kiate kinautolu.
16 Oni pak a otcové naši pyšně sobě počínali, a zatvrdivše šíji svou, neposlouchali přikázaní tvých.
Ka naʻe fai fakafiefielahi ʻekinautolu, mo ʻemau ngaahi tamai, ʻo fakafefeka honau kia, pea naʻe ʻikai tokanga ki hoʻo ngaahi fekau,
17 Nýbrž hned nechtěli slyšeti, aniž se rozpomenuli na divné činy tvé, kteréž jsi působil při nich, a zatvrdivše šíji svou, ustavovali sobě vůdce, chtíce se navrátiti k porobení svému z zarputilosti své. Ty však, Bože, snadný k odpuštění, milostivý a lítostivý, dlouho shovívající a hojný v milosrdenství, neopustils jich.
Pea naʻa nau talangataʻa, pea naʻe ʻikai tokanga ki hoʻo ngaahi mana ʻaia naʻa ke fai ʻi honau haʻohaʻonga; ka naʻa nau fakafefeka honau kia, pea ʻi heʻenau angatuʻu naʻa nau tuʻutuʻuni hanau ʻeiki ke nau foki ki heʻenau nofo pōpula; ka ko e ʻOtua koe ʻoku ke tali teu ke fakamolemole, ʻoku ke angalelei mo angaʻofa, ʻoku tuai ho houhau, pea ʻoku ke angalelei lahi pea naʻe ʻikai te ke liʻaki ʻakinautolu.
18 Ano i tehdáž, když sobě udělali tele slité a řekli: Tito jsou bohové tvoji, kteříž tě vyvedli z Egypta, a dopustili se velikého rouhání.
ʻIo, hili ʻenau ngaohi maʻanautolu ʻae ʻuhiki pulu [koula ]naʻe haka, ʻonau pehē, Ko ho ʻOtua eni ʻaia naʻe ʻomi koe mei ʻIsipite, ʻonau fai ʻae ngaahi ʻahiʻahi kovi lahi:
19 Ty však pro svá mnohá slitování neopustil jsi jich na poušti. Sloup oblakový neodcházel od nich ve dne, veda je po cestě, ani sloup ohnivý v noci, osvěcuje je a cestu, po níž jíti měli.
Ka ko koe ʻi hoʻo ngaahi angaʻofa lahi naʻe ʻikai te ke liʻaki ʻakinautolu ʻi he toafa: naʻe ʻikai hiki meiate kinautolu ʻae pou ʻoe ʻao ʻi he ʻaho, ke tataki ʻakinautolu ʻi he hala: pe ko e pou afi ʻi he pō, ke fakahā ʻae maama kiate kinautolu, mo e hala ʻaia ʻoku totonu ke nau ʻalu ai.
20 Nadto Ducha svého dobrého dal jsi k vyučování jich, manny své také neodjals od úst jejich, a vodu dal jsi jim v žízni jejich.
Pea naʻa ke foaki foki ʻa ho laumālie lelei ke akonakiʻi ʻakinautolu, pea naʻe ʻikai te ke taʻofi hoʻo mana mei honau ngutu, pea naʻa ke foaki ʻae vai kiate kinautolu ʻi heʻenau fieinu.
21 A tak za čtyřidceti let krmil jsi je na poušti. V ničemž nedostatku neměli, oděv jejich nezvetšel, a nohy jejich se neodhnetly.
ʻIo, naʻa ke tokoni ʻakinautolu ʻi he toafa, ʻi he taʻu ʻe fāngofulu, ko ia naʻe ʻikai te nau masiva ʻi ha meʻa ʻe taha; naʻe ʻikai fakaʻaʻau ʻo motuʻa honau ngaahi kofu, pea naʻe ʻikai fufula honau vaʻe.
22 Potom dal jsi jim království a národy, kteréž jsi rozehnal do koutů, tak že dědičně obdrželi zemi Seonovu, a zemi krále Ezebon, i zemi Oga krále Bázan.
Pea naʻa ke foaki foki kiate kinautolu ʻae ngaahi puleʻanga, mo e kakai, mo ke vaheʻi ʻakinautolu ki he ngaahi vāhenga [fonua]: ko ia naʻa nau maʻu ai ʻae fonua ʻo Sihoni, mo e fonua ʻoe tuʻi ʻo Hesiponi, mo e fonua ʻo Oki ko e tuʻi ʻo Pesani.
23 Syny pak jejich rozmnožil jsi jako hvězdy nebeské, a uvedl jsi je do země, o kteréž jsi byl řekl otcům jejich, že do ní vejdou, aby jí vládli.
Pea naʻa ke fakatokolahi ʻenau fānau ʻo hangē ko e ngaahi fetuʻu ʻoe langi, pea naʻa ke ʻomi ʻakinautolu ki he fonua, ʻaia naʻa ke fakaʻilo ki heʻenau ngaahi tamai, ʻaia ke nau ʻalu ki ai ʻo maʻu.
24 Nebo všedše synové, dědičně obdrželi zemi tu, když jsi snížil před nimi obyvatele té země Kananejské, a dals je v ruku jejich, i krále jejich, i národy té země, aby s nimi nakládali podlé vůle své.
Ko ia naʻe ʻalu ki ai ʻae fānau ʻo [nau ]maʻu ʻae fonua, pea naʻa ke fakavaivai ʻae kakai ʻoe fonua, ko e kakai Kēnani, ʻi honau ʻao, mo ke foaki ʻakinautolu ki honau nima, mo honau ngaahi tuʻi, mo e kakai ʻoe fonua, koeʻuhi ke nau fai ʻenau faʻiteliha ki ai.
25 A tak vzali města hrazená i pole úrodná, a dědičně ujali domy plné všeho dobrého, studnice vykopané, vinice a olivoví, i stromoví ovoce nesoucí velmi mnohé. I jedli, a nasyceni jsouce, vytyli, a v dobrodiní tvém hojném rozkoší oplývali.
Pea naʻa nau kapasi ʻae ngaahi kolo mālohi, mo e fonua mahu, ʻonau maʻu ʻae ngaahi fale naʻe fonu ʻi he ngaahi meʻa kotoa pē, mo e ngaahi vaikeli, mo e ngaahi ngoue vaine, mo e ngoue ʻolive, mo e ngaahi ʻakau fua lahi ʻaupito: ko ia naʻa nau kai, pea mākona, pea hoko ʻo sino, ʻonau fakafiemālieʻi ʻakinautolu ʻi hoʻo angalelei lahi.
26 Když pak popouzejíce tě, zprotivili se tobě, zavrhše zákon tvůj za hřbet svůj, a proroky tvé zmordovali, kteříž jim osvědčovali, aby je obrátili k tobě, a dopouštěli se velikého rouhání,
Ka ko e moʻoni naʻa [nau ]fai talangataʻa, pea angatuʻu kiate koe, pea liʻaki hoʻo fono ki honau tuʻa, ʻonau tāmateʻi hoʻo kau palōfita naʻe valoki ʻakinautolu ke nau tafoki kiate koe, mo nau fai ʻae ngaahi ʻahiʻahi kovi lahi.
27 Dával jsi je v ruku nepřátel jejich, kteříž je ssužovali. A když v čas ssoužení svého volali k tobě, tys je s nebe vyslýchal, a podlé mnohých slitování svých dával jsi jim vysvoboditele, kteříž je vysvobozovali z ruky nepřátel jejich.
Ko ia naʻa ke tukuange ai ʻakinautolu ki he nima ʻo honau ngaahi fili, ʻaia naʻa nau fakamamahiʻi ʻakinautolu: pea ʻi he kuonga ʻo ʻenau mamahi, ʻi heʻenau tangi kiate koe, naʻa ke ongoʻi ʻakinautolu mei langi; pea naʻa ke foaki kiate kinautolu, ʻo taau mo hoʻo ngaahi angaʻofa, ʻae ngaahi fakamoʻui, ʻaia naʻa nau moʻui ai mei he nima ʻo honau ngaahi fili.
28 Mezitím, jakž jen oddechnutí měli, zase znovu činili zlé před tebou, a protož pouštěl jsi je v ruku nepřátel jejich, aby panovali nad nimi. Když se pak opět obrátili, a křičeli k tobě, tys je s nebe vyslýchal a vysvobozoval podlé slitování svých po mnohé časy.
Kae hili ʻenau maʻu ʻae fiemālie, naʻa nau toe fai kovi ʻi ho ʻao: ko ia naʻa ke tuku ai ʻakinautolu ki he nima ʻo honau ngaahi fili, pea naʻa nau hoko ai ʻo pule kiate kinautolu: ka ʻi heʻenau tafoki, ʻo tangi kiate koe, naʻa ke ongoʻi ʻakinautolu mei langi; pea naʻe liunga lahi hoʻo fakamoʻui ʻakinautolu ʻo taau mo hoʻo ngaahi angaʻofa;
29 A napomínals jich, abys je obrátil k zákonu svému, ale oni pyšně sobě počínali, a neposlouchali přikázaní tvých, a proti soudům tvým hřešili, v nichžto, činil-li by je člověk, byl by živ. Nýbrž plece svého uchylujíce, šíji svou zatvrzovali, a neposlouchali.
Pea naʻa ke takitalaʻi ʻakinautolu, koeʻuhi ke ke toe ʻomi ʻakinautolu ki hoʻo fono: ka naʻa nau fai fakafiefielahi, pea ʻikai tokanga ki hoʻo ngaahi fekau, ka naʻa nau fai angahala ki hoʻo ngaahi fakamaau, (ʻaia kapau ʻe fai ia ʻe ha tangata, ʻe moʻui ai ia: ) ʻonau kalofaki honau uma, pea fakakekeva honau kia, pea naʻe ʻikai tokanga.
30 A však shovíval jsi jim po mnohá léta, osvědčuje jim duchem svým skrze proroky své, a když neposlouchali, dal jsi je v ruku národům zemí.
Ka naʻa ke kātakiʻi ʻakinautolu ʻi he ngaahi taʻu lahi, pea naʻa ke fakaʻilo kiate kinautolu ʻenau kovi, ʻi ho laumālie ʻi hoʻo kau palōfita: ka naʻe ʻikai te nau tokanga: ko ia naʻa ke fakatukutukuʻi ʻakinautolu ki he nima ʻoe kakai ʻoe ngaahi fonua.
31 Ale pro slitování svá mnohá nedals jim do konce zahynouti, aniž jsi jich opustil, proto že jsi Bůh milostivý a lítostivý.
Ka koeʻuhi ko hoʻo angaʻofa lahi naʻe ʻikai te ke fakaʻauha ʻaupito ʻakinautolu, pe liʻaki ʻakinautolu; he ko e ʻOtua angalelei mo angaʻofa koe.
32 Nyní tedy, ó Bože náš, silný, veliký, mocný a hrozný, kterýž ostříháš smlouvy a milosrdenství, nechť to není u tebe za málo, že ty všecky těžkosti na nás přišly, na krále naše, knížata naše, kněží naše, proroky naše i na otce naše, a na všecken lid tvůj, hned ode dnů králů Assyrských, až do tohoto dne,
Pea ko eni, ʻE homau ʻOtua, ko e ʻOtua lahi, mo mālohi, mo fakamanavahē, ʻa koe ʻoku ke tauhi ʻae fuakava mo e angaʻofa, ʻoua naʻa hangē ia ko ha meʻa siʻi kiate koe, ʻae ngaahi mamahi kotoa pē ʻaia kuo hoko kiate kimautolu, pea ki homau ngaahi tuʻi, ki homau houʻeiki, pea ki homau kau taulaʻeiki, pea ki homau kau palōfita, pea ki heʻemau ngaahi tamai, pea ki he kakai kotoa pē, talu ʻae kuonga ʻoe ngaahi tuʻi ʻo ʻAsilia ʻo aʻu ki he ʻaho ni.
33 Ačkoli ty jsi spravedlivý ve všech těch věcech, kteréž přišly na nás. Nebo jsi spravedlivě to učinil, ale my jsme bezbožně činili.
Ka ko e moʻoni ʻoku ke tonuhia koe ʻi he meʻa kotoa pē kuo fakahoko kiate kimautolu: he kuo ke fai totonu koe, ka naʻe fai angakovi ʻakimautolu:
34 I králové naši, knížata naše, kněží naši i otcové naši neplnili zákona tvého, aniž šetřili přikázaní tvých a svědectví tvých, jimiž se jim osvědčoval.
Pea naʻe ʻikai tauhi hoʻo fono ʻe homau ngaahi tuʻi, mo homau ngaahi houʻeiki, mo homau kau taulaʻeiki, pe ko ʻemau ngaahi tamai, pe tokanga ki hoʻo ngaahi fekau, mo hoʻo ngaahi tuʻutuʻuni, ʻaia naʻa ke valoki ʻaki kiate kinautolu.
35 Nebo oni v království svém a v dobrodiní tvém hojném, kteréž jsi jim ukazoval, a v zemi široké a úrodné, kterouž jsi jim dal, nesloužili tobě, aniž se odvrátili od činů svých zlých.
He naʻe ʻikai te nau tauhi koe ʻi honau puleʻanga, pea ʻi he ngaahi angalelei ʻaia naʻa ke foaki kiate kinautolu, pea ʻi he fonua lahi mo mahu ʻaia naʻa ke foaki kiate kinautolu, pea naʻe ʻikai te nau tafoki mei heʻenau ngaahi ngāue angakovi.
36 Aj, my jsme dnes manové, a to v zemi, kterouž jsi dal otcům našim, aby jedli ovoce její a dobré věci její, aj, jsme v ní manové.
Vakai, ko e kau tamaioʻeiki ʻakimautolu he ʻaho ni, pea ko e fonua ʻaia naʻa ke foaki ki heʻemau ngaahi tamai ke nau kai hono fua ʻo ia mo hono lelei, vakai ko e kau tamaioʻeiki ʻakimautolu ʻi ai:
37 Jižť úrody své vydává v hojnosti králům, kteréž jsi postavil nad námi pro hříchy naše, a oniť i nad těly našimi se potřásají, i nad hovady našimi podlé vůle své, tak že jsme u veliké úzkosti.
Pea ʻoku tupu mei ai ʻae meʻa lahi maʻae ngaahi tuʻi ʻaia kuo ke fakanofo ke pule kiate kimautolu ko e meʻa ʻi heʻemau ngaahi angahala: pea ʻoku nau pule ki homau sino foki, pea ki heʻemau fanga manu, ʻonau faʻiteliha, pea ko kimautolu ʻoku mau moʻua ʻi he mamahi lahi.”
38 Se vším však tím činíme smlouvu nepohnutelnou, i zapisujeme, kteréž potvrzují knížata naše, Levítové naši, i kněží naši.
Pea koeʻuhi ko e meʻa ni kotoa pē ʻoku mau fai ʻae fuakava ke maʻu, mo tohi ia: pea ko homau ngaahi houʻeiki, mo e kau Livai, mo e kau taulaʻeiki, te nau ʻai ʻa hono fakaʻilonga maʻu.
