Matouš 9
1 A vstoupiv na lodí, přeplavil se, a přišel do města svého.
Jésus étant monté dans la barque, traversa la mer et vint dans sa ville.
2 A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.
Et voilà que des gens lui présentaient un paralytique gisant sur un lit. Or Jésus voyant leur foi, dit à ce paralytique: Mon fils, aie confiance, tes péchés te sont remis.
3 A aj, někteří z zákonníků řekli sami v sobě: Tento se rouhá.
Et voici que quelques-uns d’entre les scribes dirent en eux-mêmes: Celui-ci blasphème.
4 A viděv Ježíš myšlení jejich, řekl: Proč vy myslíte zlé věci v srdcích svých?
Mais, comme Jésus avait vu leurs pensées, il dit: Pourquoi pensez-vous mal en vos cœurs?
5 Nebo co jest snáze říci: Odpuštěniť jsou tobě hříchové, čili říci: Vstaň a choď?
Lequel est le plus facile de dire: Tes péchés te sont remis, ou de dire: Lève-toi et marche?
6 Ale abyste věděli, žeť má moc Syn člověka na zemi odpouštěti hříchy, tehdy dí šlakem poraženému: Vstana, vezmi na sebe lože své, a jdi do domu svého.
Or, afin que vous sachiez que le Fils de l’homme a le pouvoir sur la terre de remettre les péchés: Lève-toi, dit-il alors au paralytique, prends ton lit et retourne en ta maison.
7 Tedy vstav, odšel do domu svého.
Et il se leva et s’en alla dans sa maison.
8 A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem.
Mais, voyant cela, la multitude fut saisie de crainte, et rendit gloire à Dieu qui a donné une telle puissance aux hommes.
9 A jda odtud Ježíš, uzřel člověka sedícího na cle, jménem Matouše. I dí mu: Poď za mnou. I vstav, šel za ním.
Lorsqu’il fut sorti de là, Jésus vit un homme nommé Matthieu assis au bureau des impôts, et il lui dit: Suis-moi. Et, se levant, il le suivit.
10 Stalo se pak, když seděl Ježíš za stolem v domě, a aj, mnozí celní a hříšníci přišedše, stolili s Ježíšem a s učedlníky jeho.
Or il arriva que Jésus étant à table dans la maison, beaucoup de publicains et de pécheurs vinrent s’y asseoir avec lui et ses disciples.
11 A vidouce to farizeové, řekli učedlníkům jeho: Proč s celnými a hříšníky jí mistr váš?
Les pharisiens voyant cela, disaient à ses disciples: Pourquoi votre maître mange-t-il avec les publicains et les pécheurs?
12 Ježíš pak uslyšev to, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní.
Mais Jésus, entendant, dit: Ce ne sont pas ceux qui se portent bien qui ont besoin de médecin, mais les malades.
13 Jdouce pak, učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.
Allez donc et apprenez ce que veut dire: J’aime mieux la miséricorde que le sacrifice. Car je ne suis pas venu appeler les justes, mais les pécheurs.
14 Tehdy přistoupili k němu učedlníci Janovi, řkouce: Proč my a farizeové postíme se často, učedlníci pak tvoji se nepostí?
Alors s’approchèrent de lui les disciples de Jean, disant: Pourquoi nous et les pharisiens jeûnons-nous fréquemment, et vos disciples ne jeûnent-ils point?
15 I řekl jim Ježíš: Zdaliž mohou synové ženichovi rmoutiti se, dokudž s nimi jest ženich? Ale přijdou dnové, když bude od nich odjat ženich, a tehdyť se budou postiti.
Jésus leur répondit: Les fils de l’époux peuvent-ils s’attrister pendant que l’époux est avec eux? Mais viendront des jours où l’époux leur sera enlevé, et alors ils jeûneront,
16 Žádný zajisté nepřišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému; nebo ta záplata jeho odtrhla by díl od roucha, a větší by díra byla.
Personne ne met une pièce d’étoffe neuve à un vieux vêtement, car elle emporte du vêtement tout ce qu’elle recouvre, et la déchirure devient plus grande.
17 Aniž lejí vína nového do nádob starých; sic jinak rozpuknou se sudové, a víno se vyleje, a sudové se zkazí. Ale víno nové lejí do nových nádob, a bývá obé zachováno.
Et l’on ne met point de vin nouveau dans des outres vieilles, autrement les outres se rompent, le vin se répand, et les outres sont perdues; mais on met le vin nouveau dans des outres neuves, et tous les deux se conservent.
18 A když on to k nim mluvil, aj, kníže přistoupivši, klanělo se jemu, řkuc: Dcera má nyní umřela. Ale poď, vlož na ni ruku svou, a budeť živa.
Comme il leur disait ces choses, un chef de synagogue s’approcha de lui et l’adorait, disant: Seigneur, ma fille vient de mourir; mais venez, imposez votre main sur elle, et elle vivra.
19 A vstav Ježíš, šel za ním, i učedlníci jeho.
Et Jésus, se levant, le suivait avec ses disciples.
20 (A aj žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši po zadu, dotkla se podolka roucha jeho.
Et voilà qu’une femme affligée d’une perte de sang depuis douze ans, s’approcha de lui par derrière et toucha la frange de son vêtement.
21 Nebo řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu.
Car elle disait en elle-même: Si je touche seulement son vêtement, je serai guérie.
22 Ježíš pak obrátiv se, a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. I ozdravěla ta žena té chvíle.)
Mais Jésus s’étant retourné, et la voyant, dit: Ma fille, ayez confiance, votre foi vous a guérie. Et cette femme fut guérie à l’heure même.
23 Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev trubače i zástup hlučící,
Or lorsque Jésus fut arrivé à la maison du chef de synagogue, et qu’il eut vu les joueurs de flûte et la foule tumultueuse, il disait:
24 Řekl jim: Odejdětež; nebo neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu.
Retirez-vous; car la jeune fille n’est pas morte, mais elle dort. Et ils se moquaient de lui.
25 A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její. I vstala ta děvečka.
Après donc qu’on eut renvoyé la foule, il entra, prit la main de la jeune fille, et elle se leva.
26 A roznesla se pověst ta po vší té zemi.
Et le bruit s’en répandit dans tout le pays.
27 A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův.
Comme Jésus sortait de là, deux aveugles le suivirent, criant et disant: Fils de David, ayez pillé de nous.
28 A když všel do domu, přistoupili k němu ti slepí. I dí jim Ježíš: Věříte-li, že to mohu učiniti? Řekli jemu: Ovšem, Pane.
Et lorsqu’il fut venu dans la maison, les aveugles s’approchèrent de lui. Et Jésus leur dit: Croyez-vous que je puisse faire cela? Ils lui dirent: Oui, Seigneur.
29 Tedy dotekl se očí jejich, řka: Podlé víry vaší staň se vám.
Alors il toucha leurs yeux, disant: Qu’il vous soit fait selon votre foi.
30 I otevříny jsou oči jejich. Zapověděl jim pak tuze Ježíš, řka: Viztež, ať nižádný nezví.
Aussitôt leurs yeux furent ouverts, et Jésus les menaça, disant: Prenez garde que personne ne le sache.
31 Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi.
Mais eux, s’en allant, répandirent sa renommée dans tout ce pays-là.
32 A když oni vycházeli, aj, přivedli mu člověka němého, majícího ďábelství.
Après qu’ils furent partis, on lui présenta un homme muet, possédé du démon.
33 A když vyvrženo bylo ďábelství, mluvil němý. I divili se zástupové, řkouce: Že nikdy nic nebylo vídáno takového v Izraeli.
Or, le démon chassé, le muet parla; et le peuple saisi d’admiration disait: Jamais rien de semblable ne s’est vu en Israël.
34 Farizeové pak pravili: Mocí knížete ďábelského vymítá ďábly.
Mais les pharisiens disaient: C’est par le prince des démons qu’il chasse les démons.
35 I obcházel Ježíš všecka města i městečka, uče v školách jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu.
Et Jésus parcourait toutes les villes et tous les villages, enseignant dans leurs synagogues, prêchant l’évangile du royaume et guérissant toute maladie et toute infirmité.
36 A když hleděl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli opuštěni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýře.
Or en voyant cette multitude, il en eut compassion, parce qu’ils étaient accablés et couchés comme des brebis n’ayant point de pasteur.
37 Tehdy řekl učedlníkům svým: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo.
Alors il dit à ses disciples: La moisson est abondante, mais il y a peu d’ouvriers.
38 Protož proste Pána žně, ať vypudí dělníky na žeň svou.
Priez donc le maître de la moisson qu’il envoie des ouvriers à sa moisson.
