< Matouš 8 >
1 A když sstupoval s hory, šli za ním zástupové mnozí.
Suured rahvahulgad järgisid Jeesust, kui ta mäelt alla tuli.
2 A aj, malomocný přišed, klaněl se jemu, řka: Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mne očistiti.
Üks pidalitõbine lähenes talle, tuli ja kummardas teda ning ütles: „Issand, kui sa tahad, palun tervenda mind!“
3 I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned očištěno jest malomocenství jeho.
Jeesus sirutas käe ja puudutas teda sellega. „Ma tahan, “ütles ta. „Saa terveks!“Mees sai kohe pidalitõvest terveks.
4 I dí jemu Ježíš: Viziž, abys žádnému nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj dar ten, kterýž přikázal Mojžíš, na svědectví jim.
„Vaata, et sa kellelegi ei räägi, “ütles Jeesus talle. „Mine ja näita ennast preestrile ning vii avalikuks tõenduseks ohver, mida Mooses käskis.“
5 A když vcházel Ježíš do Kafarnaum, přistoupil k němu setník, prose ho,
Kui Jeesus jõudis Kapernauma, tuli tema juurde sadakonnaülem ja palus abi:
6 A řka: Pane, služebník můj leží doma šlakem poražený, velmi se trápě.
„Issand, mu sulane on kodus pikali ega suuda liigutada. Ta on kohutavas piinas.“
7 I dí jemu Ježíš: Já přijdu a uzdravím ho.
„Ma tulen ja teen ta terveks, “vastas Jeesus.
8 A odpovídaje setník, řekl: Pane, nejsemť hoden, abys všel pod střechu mou, ale toliko rci slovo, a uzdraven bude služebník můj.
Sadakonnaülem lausus: „Issand, ma ei ole ära teeninud, et sa mu kodu külastaksid. Ütle lihtsalt sõna ja mu sulane saab terveks.
9 Nebo i já jsem člověk pod mocí, maje pod sebou žoldnéře, a dím-li tomuto: Jdi, tedy jde, a jinému: Přiď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní.
Sest ma ise olen ülemate võimu all, kuigi ka minu käsutuses on sõdureid. Kui ma käsin üht: „Mine!“, siis ta läheb. Kui käsin teist: „Tule!“, siis ta tuleb. Ma ütlen oma sulasele: „Tee seda!“, ja ta teeb seda.“
10 To uslyšev Ježíš, podivil se, a jdoucím za sebou řekl: Amen pravím vám, ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl.
Kui Jeesus kuulis tema sõnu, oli ta jahmunud. Ta ütles neile, kes teda järgisid: „Ma ütlen teile tõtt: ma pole sellist kindlat usku leidnud kusagil Iisraelis.
11 Pravím pak vám, žeť přijdou mnozí od východu i od západu, a stoliti budou s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem v království nebeském,
Ma ütlen teile, et palju tulevad idast ja läänest ning istuvad taevariigis koos Aabrahami, Iisaki ja Jaakobiga.
12 Ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Aga kuningriigi pärijad heidetakse välja äärmisesse pimedusse, kus on nutmine ja hammaste kiristamine.“
13 I řekl Ježíš setníkovi: Jdiž, a jakžs uvěřil, staň se tobě. I uzdraven jest služebník jeho v tu hodinu.
Siis ütles Jeesus sadakonnaülemale: „Mine koju. Kuna sa uskusid, et see võib toimuda, siis on sinu palutu täide läinud.“Sulane sai terveks selsamal hetkel.
14 A přišed Ježíš do domu Petrova, uzřel svegruši jeho, ana leží, a má zimnici.
Kui Jeesus jõudis Peetruse koju, nägi ta, et Peetruse ämm oli kõrge palavikuga voodis haige.
15 I dotekl se ruky její, a přestala jí zimnice. I vstala a posluhovala jim.
Jeesus puudutas naise kätt ja palavik lahkus temast. Naine tõusis üles ja hakkas talle toitu valmistama.
16 A když byl večer, přivedli k němu mnohé, kteříž ďábelství měli, a on vymítal duchy slovem, a všecky, kteříž se zle měli, uzdravil,
Kui saabus õhtu, tõid paljud Jeesuse juurde neid, kes olid kurjadest vaimudest vaevatud. Jeesus käskis vaime ja sundis nad lahkuma ning tegi terveks kõik, kes olid haiged.
17 Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího: Onť vzal na se mdloby naše, a neduhy nesl.
Nii täitus see, mida prohvet Jesaja ütles: „Ta tervendas meie vaevused ja vabastas meid meie haigustest.“
18 Vida pak Ježíš zástupy mnohé okolo sebe, kázal přeplaviti se na druhou stranu.
Kui Jeesus nägi enda ümber kogunenud rahvahulka, andis ta korralduse, et nad läheksid järve teisele kaldale.
19 A přistoupiv jeden zákonník, řekl jemu: Mistře, půjdu za tebou, kamžkoli půjdeš.
Üks vaimulikest õpetajatest lähenes talle ja ütles: „Õpetaja, ma tahan järgida sind kõikjale, kuhu sa lähed!“
20 I dí jemu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.
„Rebastel on urud ja metslindudel pesad, kuid inimese Pojal ei ole kohta, kus ta saaks pikali heita ja puhata, “lausus Jeesus talle.
21 Jiný pak z učedlníků jeho řekl jemu: Pane, dopusť mi prvé odjíti a pochovati otce mého.
Üks teine jünger ütles Jeesusele: „Issand, las ma lähen kõigepealt ja matan oma isa.“
22 Ale Ježíš řekl jemu: Poď za mnou, a nech ať mrtví pochovávají mrtvé své.
„Järgi mind! Jäta surnud oma surnuid matma, “vastas Jeesus.
23 A když vstoupil na lodí, vstoupili za ním i učedlníci jeho.
Siis astus Jeesus paati ja tema jüngrid läksid temaga koos.
24 A aj, bouře veliká stala se na moři, tak že vlny přikrývaly lodí. On pak spal.
Äkitselt puhkes äge torm ja lained lõid üle paadi, kuid Jeesus magas edasi.
25 A přistoupivše učedlníci jeho, zbudili jej, řkouce: Pane, zachovej nás, hynemeť.
Jüngrid läksid tema juurde ja äratasid ta üles. „Päästa meid, Issand! Me upume!“karjusid nad.
26 I dí jim: Proč se bojíte, ó malé víry? Tehdy vstav, přimluvil větrům a moři, i stalo se utišení veliké.
„Miks te nii hirmul olete? Miks on teil nii vähe usku?“küsis ta neilt. Seejärel tõusis ta püsti ning käskis tuulel ja lainetel vait jääda. Kõik jäi täiesti rahulikuks.
27 Lidé pak divili se, řkouce: Kteraký jest tento, že ho i větrové i moře poslouchají?
Jüngrid olid hämmastunud ja ütlesid: „Kes ta küll on? Isegi tuul ja lained kuulavad tema sõna!“
28 A když se přeplavil na druhou stranu do krajiny Gergezenských, potkali se s ním dva ďábelníci z hrobů vyšlí, ukrutní náramně, tak že žádný nemohl tou cestou choditi.
Kui ta jõudis teisele kaldale, gadaralaste piirkonda, tulid talle surnuaia poolt vastu kaks kurjadest vaimudest vaevatud meest. Nad olid nii ohtlikud, et keegi ei julgenud seda teed käia.
29 A aj, volali, řkouce: Co je nám po tobě, Ježíši, Synu Boží? Přišel jsi sem před časem trápiti nás.
Nad karjusid: „Mis on sul meiega tegemist, Jumala Poeg? Kas tulid meid enneaegu vaevama?“
30 A bylo opodál od nich stádo veliké vepřů, pasoucích se.
Eemal oli söömas suur seakari.
31 Ďáblové pak prosili ho, řkouce: Jestliže nás vymítáš, dopustiž nám vjíti do toho stáda vepřů.
Kurjad vaimud anusid teda: „Kui sa ajad meid välja, saada meid seakarja sisse.“
32 I řekl jim: Jděte. A oni vyšedše, vešli do stáda těch vepřů. A aj, hnalo se prudce všecko stádo těch vepřů s vrchu dolů do moře, i ztonuli v vodách.
„Minge!“käskis Jeesus. Kurjad vaimud lahkusid meestest ja läksid sigade sisse. Kogu kari jooksis järsust mäenõlvast alla merre ja uppus.
33 Pastýři pak utekli. A přišedše do města, vypravovali to všecko, i o těch ďábelnících.
Seakarjased jooksid minema. Nad läksid linna ja rääkisid seal rahvale kõigest, mis oli toimunud, ja sellest, mis oli juhtunud kurjadest vaimudest vaevatud meestega.
34 A aj, všecko město vyšlo v cestu Ježíšovi, a uzřevše ho, prosili, aby šel z končin jejich.
Kogu linn tuli välja Jeesusele vastu. Kui nad ta leidsid, palusid nad tal nende piirkonnast lahkuda.