Matouš 27
1 A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali.
Varahommikul pidasid kõik ülempreestrid ja rahvavanemad koos nõu ja otsustasid Jeesuse surma saata.
2 I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu.
Nad sidusid ta kinni, viisid ära ja andsid üle maavalitseja Pilaatusele.
3 Tedy vida Jidáš zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím a starším,
Kui Juudas, kes oli Jeesuse reetnud, nägi, et Jeesus oli surma mõistetud, kahetses ta seda, mida oli teinud, ning andis kolmkümmend hõbemünti ülempreestritele ja vanematele tagasi.
4 Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz.
„Ma olen pattu teinud! Olen ära andnud süütu vere!“ütles ta neile. „Mis on sel meiega pistmist?“vastasid nad. „See on sinu probleem!“
5 A povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se.
Juudas viskas hõbemündid pühamusse ja lahkus. Ta läks ära ja poos enese üles.
6 Přední kněží pak vzavše ty stříbrné, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest.
Ülempreestrid võtsid hõbemündid ja ütlesid: „See on vereraha, nii et ei ole seaduslik seda templi varakambrisse panna.“
7 A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků.
Nii leppisid nad kokku, et ostavad pottsepa põllu kohaks, kuhu matta võõramaalasi.
8 Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne.
Sellepärast nimetatakse seda välja veel tänapäeval Verepõlluks.
9 A tehdy naplnilo se povědění proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských,
Sellega täitus Jeremija kaudu esitatud prohvetikuulutus: „Nad võtsid kolmkümmend hõbemünti − selle inimese „väärtuse“, kes osteti mõnede Iisraeli laste määratud hinnaga −
10 A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán.
ja kasutasid neid, et maksta pottsepa põllu eest, täpselt nii nagu Issand käskis mul teha.“
11 Ježíš pak stál před vládařem. I otázal se ho vládař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Ježíš pak řekl jemu: Ty pravíš.
Jeesus viidi maavalitseja Pilaatuse ette, kes küsis temalt: „Kas sina oled juutide kuningas?“„Seda ütlesid sina, “vastas Jeesus.
12 A když na něj přední kněží a starší žalovali, nic neodpověděl.
Aga kui ülempreestrid ja vanemad tema vastu süüdistusi esitasid, siis Jeesus ei vastanud.
13 Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí?
„Kas sa ei kuule, kui palju süüdistusi neil sinu vastu on?“küsis Pilaatus talt.
14 Ale neodpověděl jemu ani k jednomu slovu, tak že se vládař velmi divil.
Kuid Jeesus ei öelnud midagi, ei ühtki sõna. See üllatas maavalitsejat väga.
15 Měl pak obyčej vládař v svátek propouštěti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli.
Maavalitsejal oli tava vabastada rahvale pühade ajal vang, keda nad tahavad.
16 I měli v ten čas vězně znamenitého, kterýž sloul Barabáš.
Sel ajal oli vanglas kurikuulus vang, mees nimega Barabas.
17 Protož když se lidé sešli, řekl jim Pilát: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabáše-li, čili Ježíše, kterýž slove Kristus?
Nii küsis Pilaatus kokku tulnud rahvahulgalt: „Keda te tahate, et ma teile vabaks lasen? Barabase või Jeesuse, keda nimetatakse Messiaks?“
18 Nebo věděl, že jej z závisti vydali.
(Ta oli mõistnud, et Jeesus oli tema ette kohtumõistmiseks toodud kadeduse tõttu.)
19 A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho.
Sel ajal kui ta istus kohtunikutoolil, saatis tema naine talle sõnumi, milles ütles: „Ära tee sellele süütule mehele midagi, sest ma olen täna unenäo tõttu tema pärast kohutavalt kannatanud.“
20 Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabáše, Ježíše pak aby zahubili.
Kuid ülempreestrid ja vanemad veensid rahvast küsima Barabast ja laskma Jeesus hukata.
21 I odpověděv vládař, řekl jim: Kterého chcete z těch dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabáše.
Kui maavalitseja küsis neilt: „Kumma neist kahest te tahate vabaks saada?“, vastasid nad: „Barabase.“
22 Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, kterýž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď.
„Mida ma teen siis Jeesuse, Messiaga?“küsis ta neilt. Nad kõik karjusid: „Lase ta risti lüüa!“
23 Vládař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více křičeli, řkouce: Ukřižován buď.
„Miks? Mis kuriteo ta siis on teinud?“küsis Pilaatus. Aga nad karjusid veel valjemini: „Löö ta risti!“
24 A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte.
Kui Pilaatus nägi, et asi on lootusetu ja et tekkimas on mäss, võttis ta vett ja pesi rahva ees käsi. „Mina olen selle mehe verest puhas. See tuleb teie pea peale!“ütles ta neile.
25 A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše dítky.
Kogu rahvas vastas: „Olgu tema veri meie ja meie laste peal!“
26 Tedy propustil jim Barabáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován.
Siis laskis ta neile Barabase vabaks, kuid Jeesust lasi ta piitsutada ja saatis ristilöömisele.
27 Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do rathouzu, shromáždili k němu všecku rotu.
Maavalitseja sõdurid viisid Jeesuse pretooriumi ja kogu salk ümbritses teda.
28 A svlékše jej, přioděli ho pláštěm brunátným.
Nad võtsid ta alasti ja panid talle sarlakpunase mantli õlgadele.
29 A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský.
Nad tegid okaspõõsast krooni ja asetasid talle pähe ning pistsid tema paremasse kätte kepi. Nad põlvitasid tema ette maha ja pilkasid teda, öeldes: „Me tervitame sind, juutide kuningas!“
30 A plijíce na něho, brali tu třtinu a bili jej v hlavu.
Nad sülitasid tema peale, võtsid kepi ja peksid teda sellega vastu pead.
31 A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován.
Kui nad olid tema mõnitamise lõpetanud, võtsid nad kuue ära ja pandi talle tema enda rõivad selga tagasi. Siis viisid nad ta ära, et ta risti lüüa.
32 A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho.
Teel leidsid nad mehe nimega Siimon, kes oli Küreenest pärit, ja sundisid teda Jeesuse risti kandma.
33 I přišedše na místo, kteréž slove Golgota, to jest popravné místo,
Kui nad jõudsid Kolgatale, mis tähendab „Pealuu ase“,
34 Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv, nechtěl píti.
andsid nad talle sapiga segatud veini. Aga kui ta oli seda maitsnud, keeldus ta seda joomast.
35 Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce los, aby se naplnilo povědění proroka: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los.
Pärast seda kui nad olid ta risti löönud, veeretasid nad täringuid, et tema riided omavahel ära jaotada.
36 A sedíce, ostříhali ho tu.
Siis istusid nad maha ja valvasid teda seal.
37 I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský.
Nad panid ta pea kohale sildi tema vastu esitatud süüdistusega. Sildil oli kirjas: „See on Jeesus, juutide kuningas.“
38 I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici.
Koos temaga lõid nad risti kaks kurjategijat, ühe temast paremale ja teise temast vasakule.
39 Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali se jemu, ukřivujíce hlav svých.
Möödujad karjusid talle solvanguid ja ütlesid pead raputades:
40 A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám a ve třech dnech vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sstupiž s kříže.
„Sina, kes sa lubasid templi hävitada ja kolme päevaga üles ehitada, miks sa ennast ei päästa? Kui sa tõesti oled Jumala Poeg, siis tule risti pealt maha.“
41 Tak podobně i přední kněží posmívajíce se s zákonníky a staršími, pravili:
Ülempreestrid pilkasid teda samamoodi koos vaimulike õpetajate ja vanematega.
42 Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Izraelský, nech ať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu.
„Teisi inimesi ta päästis, aga ennast ta ei suuda päästa!“ütlesid nad. „Kui ta tõesti on Iisraeli kuningas, tulgu ta risti pealt maha ja siis me usume teda!
43 Doufalť v Boha, nech ať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.
Ta usaldab Jumalat nii veendunult − las siis Jumal päästab ta nüüd, kui tahab, sest ta väitis: „Ma olen Jumala Poeg.““
44 Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu.
Kurjategijad, kes olid koos temaga risti löödud, solvasid teda samamoodi.
45 Od šesté pak hodiny tma se stala po vší zemi až do hodiny deváté.
Keskpäevast kuni kella kolmeni kattis kogu riiki pimedus.
46 A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?
Umbes kella kolme ajal karjus Jeesus valju häälega: „Eli, Eli, lama sabachthani?“, mis tähendab: „Mu Jumal, mu Jumal, miks sa oled mind maha jätnud?“
47 A někteří z těch, kteříž tu stáli, slyšíce, pravili: Eliáše volá tento.
Kui mõned seal seisjaist seda kuulsid, ütlesid nad: „Ta kutsub Eelijat!“
48 A hned jeden z nich běžev, a vzav hubu, naplnil ji octem, a vloživ na tresť, napájel ho.
Otsekohe jooksis üks neist, haaras käsna, kastis selle äädikasse, pani kepi otsa ja andis seda Jeesusele juua.
49 Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil.
Aga teised ütlesid: „Jätke ta rahule. Vaatame, kas Eelija tuleb teda päästma.“
50 Ježíš pak opět zvolav hlasem velikým, vypustil duši.
Jeesus karjatas taas valju häälega ja tegi viimase hingetõmbe.
51 A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla, a skálé se pukalo,
Täpselt siis kärises templi eesriie ülevalt alla lõhki. Maapind värises, kaljud lõhenesid
52 A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala.
ja hauad avanesid. Paljud neist, kes olid elanud head elu ja surmaunne jäänud, äratati ellu.
53 A vyšedše z hrobů po vzkříšení jeho, přišli do svatého města, a ukázali se mnohým.
Pärast Jeesuse ülestõusmist läksid nad surnuaedadest pühasse linna, kus paljud neid nägid.
54 Tedy centurio a ti, kteříž s ním ostříhali Ježíše, vidouce země třesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento.
Kui tsentuurio ja need, kes koos temaga Jeesust valvasid, nägid maavärinat ja seda, mis juhtus, olid nad kohkunud ja ütlesid: „See oli tõesti Jumala Poeg!“
55 Byly také tu ženy mnohé, z daleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu,
Ka paljud naised jälgisid eemalt, need, kes olid Jeesust Galileast saadik järginud ja olid teda toetanud.
56 Mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových.
Nende hulgas olid Maarja Magdaleena, Jaakobuse ja Joosepi ema Maarja ning Sebedeuse poegade ema.
57 A když byl večer, přišel člověk bohatý z Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův.
Kui saabus õhtu, läks Arimaatiast pärit rikas mees nimega Joosep (kes oli ka Jeesuse jünger)
58 Ten předstoupil před Piláta, a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo.
Pilaatuse juurde ja küsis Jeesuse surnukeha. Pilaatus andis korralduse see temale üle anda.
59 A vzav tělo Jozef, obvinul je v plátno čisté.
Joosep võttis surnukeha ja mähkis selle uude linasesse riidesse
60 A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel.
ning asetas selle oma uude hauda, mis oli kaljusse tahutud. Ta veeratas haua sissepääsu ette suure kivi ja lahkus.
61 A byla tu Maria Magdaléna, a druhá Maria, sedíce naproti hrobu.
Maarja Magdaleena ja teine Maarja istusid seal, haua vastas.
62 Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi,
Järgmisel päeval, pärast valmistuspäeva, läksid ülempreestrid ja variserid koos Pilaatuse juurde.
63 Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu.
Nad ütlesid talle: „Isand, meile meenub, et see petis ütles veel elus olles: „Ma tõusen kolme päeva pärast surnuist üles.“
64 Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první.
Anna korraldus valvata hauda kuni kolmanda päevani. Nii ei saa tema jüngrid tulla ja ta keha varastada ning rahvale öelda, et ta tõusis surnuist üles. Muidu oleks pettus lõpuks hullem kui alguses.“
65 Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte.
„Ma annan teile sõdurite vahtkonna, “ütles Pilaatus neile. „Minge nüüd ja kindlustage seda nii hästi kui võimalik.“
66 A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen.
Nii nad läksid ja kindlustasid haua, panid sissepääsu ees olevale kivile pitseri ja seadsid sõdurid valvepostile.
