Matouš 27
1 A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali.
Ráno se opět sešli členové židovské velerady a domlouvali se, jak by přiměli Římany, aby potvrdili rozsudek smrti.
2 I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu.
Potom poslali spoutaného Ježíše k římskému místodržiteli Pilátovi.
3 Tedy vida Jidáš zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím a starším,
Když Jidáš viděl, že Ježíše odsoudili k smrti, hnulo se v něm svědomí, že ho zradil. Vzal třicet stříbrných, které dostal za zradu, a chtěl je vrátit představitelům velerady:
4 Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz.
„Zhřešil jsem, zradil jsem nevinného člověka!“Oni však lhostejně odpověděli: „Do toho nám nic není, to je tvoje věc!“
5 A povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se.
Jidáš odhodil peníze v chrámu, vyběhl ven a oběsil se.
6 Přední kněží pak vzavše ty stříbrné, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest.
Velekněží dali peníze sebrat a řekli si: „Co s nimi? Pro chrámovou pokladnu se nehodí. Lpí na nich krev!“
7 A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků.
Dohodli se tedy, že za ně koupí pozemek, kde si dříve hrnčíři kopali hlínu, a že tam budou pohřbívat cizince, kteří zemřou v Jeruzalémě.
8 Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne.
A tak se tomu místu až dodnes říká „Krvavé pole“.
9 A tehdy naplnilo se povědění proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských,
Tím se splnilo staré proroctví: „Vzali třicet stříbrňáků – náhradu za život otroka, na kterou ho Izrael ocenil,
10 A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán.
a dali je podle Božího rozkazu za hrnčířovo pole.“
11 Ježíš pak stál před vládařem. I otázal se ho vládař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Ježíš pak řekl jemu: Ty pravíš.
Ježíš byl předveden před římského místodržitele Piláta. Ten se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“„Když tomu tak říkáš, budiž, “odpověděl mu Ježíš.
12 A když na něj přední kněží a starší žalovali, nic neodpověděl.
K dalším žalobám židovské velerady se však nevyjádřil.
13 Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí?
„Neslyšíš, z čeho tě obviňují?“ptal se Pilát.
14 Ale neodpověděl jemu ani k jednomu slovu, tak že se vládař velmi divil.
Ale k jeho velkému údivu Ježíš mlčel, nehájil se.
15 Měl pak obyčej vládař v svátek propouštěti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli.
Bývalo zvykem, že místodržitel o velikonočních svátcích propouštěl jednoho vězně podle přání lidu.
16 I měli v ten čas vězně znamenitého, kterýž sloul Barabáš.
Tehdy právě Římané měli ve vězení zvlášť pověstného zločince jménem Barabáš.
17 Protož když se lidé sešli, řekl jim Pilát: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabáše-li, čili Ježíše, kterýž slove Kristus?
Když se lid toho jitra shromáždil před Pilátovým domem, zeptal se jich místodržitel: „Koho vám mám propustit – Barabáše, nebo Ježíše Krista?“
18 Nebo věděl, že jej z závisti vydali.
Věděl, že Ježíše udali velekněží, protože mu záviděli jeho popularitu.
19 A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho.
V té chvíli dostal Pilát na soudcovském křesle vzkaz od své ženy: „Ruce pryč od toho nevinného člověka! Kvůli němu mne v noci pronásledovaly strašné sny.“
20 Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabáše, Ježíše pak aby zahubili.
Zástupci velerady zatím přesvědčovali lid, aby žádal svobodu pro Barabáše a pro Ježíše smrt.
21 I odpověděv vládař, řekl jim: Kterého chcete z těch dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabáše.
Když se Pilát znovu zeptal, koho z těch dvou má propustit, ozval se pokřik: „Barabáše!“
22 Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, kterýž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď.
„A co mám udělat s Ježíšem Kristem?“zeptal se Pilát. Dav křičel: „Ukřižuj ho!“
23 Vládař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více křičeli, řkouce: Ukřižován buď.
Pilát ještě namítl: „Vždyť se ničeho zlého nedopustil.“Ale křik davu se stupňoval: „Na kříž! Na kříž!“
24 A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte.
Pilát viděl, že jeho snaha zachránit Ježíše je marná a že napětí davu roste, umyl si přede všemi ruce a řekl: „Jsem čistý od krve toho člověka. Je nevinný, odpovědnost je na vás!“
25 A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše dítky.
Nato dav volal: „Jeho krev na nás i na naše děti!“
26 Tedy propustil jim Barabáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován.
Barabáše jim tedy propustil, Ježíše nechal zbičovat a svolil, aby byl ukřižován.
27 Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do rathouzu, shromáždili k němu všecku rotu.
Římští vojáci jej nejprve odvedli do vládní budovy a svolali k němu celou četu.
28 A svlékše jej, přioděli ho pláštěm brunátným.
Svlékli ho a přes ramena mu přehodili rudý plášť.
29 A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský.
Z trní upletli korunu, narazili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali prut místo žezla. Pak před ním klekali a posměšně volali: „Ať žije židovský král!“
30 A plijíce na něho, brali tu třtinu a bili jej v hlavu.
Plivali na něj a tím prutem ho bili po hlavě.
31 A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován.
Když se dost pobavili, vyměnili mu zase plášť za jeho šaty a vedli ho na popraviště.
32 A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho.
Cestou popadli jednoho muže a přinutili ho, aby nesl Ježíšův kříž. Byl to Šimon z Kyrény.
33 I přišedše na místo, kteréž slove Golgota, to jest popravné místo,
Došli až na pahorek zvaný Golgota – Lebka.
34 Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv, nechtěl píti.
Tam mu nabídli zkyslé víno s hořkou přísadou. Když ochutnal, odmítl.
35 Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce los, aby se naplnilo povědění proroka: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los.
Ukřižovali ho a pak mezi sebou losovali o jeho šaty. Tím se splnilo jedno z proroctví: „Rozebrali si můj oděv, o mé šaty losovali.“
36 A sedíce, ostříhali ho tu.
Pak se posadili a drželi stráž.
37 I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský.
Nad hlavou mu připevnili nápis s označením viny: „Ježíš, král Židů.“
38 I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici.
Současně s ním byli po obou stranách ukřižováni dva zločinci.
39 Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali se jemu, ukřivujíce hlav svých.
Kolemjdoucí se Ježíšovi pošklebovali
40 A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám a ve třech dnech vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sstupiž s kříže.
a vysmívali: „Tak chrám jsi chtěl zbořit a za tři dny znovu postavit. Teď ukaž svou moc a zachraň sám sebe. Když jsi Boží Syn, sestup z kříže!“
41 Tak podobně i přední kněží posmívajíce se s zákonníky a staršími, pravili:
K nim se přidali i členové velerady: „Podívejte se na zachránce! Sám se zachránit neumí. Židovský král – visí na kříži! Sestup dolů a uvěříme ti.
42 Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Izraelský, nech ať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu.
43 Doufalť v Boha, nech ať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.
Dovolával se Boha, říkal, že je Boží Syn. Ať ho tedy Bůh vysvobodí!“
44 Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu.
Podobná slova se ozvala i z vedlejších křížů.
45 Od šesté pak hodiny tma se stala po vší zemi až do hodiny deváté.
V poledne se nad celým krajem setmělo a tma trvala až do tří hodin.
46 A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?
Pak Ježíš hlasitě zvolal: „Eli, Eli, lema sabachtani?“což znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“
47 A někteří z těch, kteříž tu stáli, slyšíce, pravili: Eliáše volá tento.
Někteří z těch, co stáli poblíž, se domnívali, že volá proroka Elijáše.
48 A hned jeden z nich běžev, a vzav hubu, naplnil ji octem, a vloživ na tresť, napájel ho.
Jeden z nich běžel pro houbu, namočil ji v tom kyselém nápoji, nastrčil na prut a podával Ježíšovi k ústům.
49 Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil.
Ostatní ho okřikovali: „Jen ho nech, ať vidíme, jestli mu přijde Elijáš na pomoc!“
50 Ježíš pak opět zvolav hlasem velikým, vypustil duši.
Potom Ježíš znovu vykřikl a zemřel.
51 A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla, a skálé se pukalo,
V tom okamžiku se v chrámu roztrhla opona, zakrývající vstup do svatyně. Tak bylo naznačeno, že úloha bohoslužeb je Kristovou obětí naplněna a končí. Země se chvěla, skály pukaly
52 A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala.
a hroby se otvíraly. Když pak Ježíš vstal z mrtvých, mnozí v Jeruzalémě dosvědčovali, že viděli vzkříšené z těch hrobů. Byli předzvěstí toho, že Ježíš zvítězil nad smrtí a jednou vzkřísí všechny své věrné.
53 A vyšedše z hrobů po vzkříšení jeho, přišli do svatého města, a ukázali se mnohým.
54 Tedy centurio a ti, kteříž s ním ostříhali Ježíše, vidouce země třesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento.
Když velitel s popravčí četou viděli zemětřesení a všechno, co se dělo, padla na ně hrůza a říkali: „On to byl opravdu Boží Syn!“
55 Byly také tu ženy mnohé, z daleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu,
Z povzdálí přihlíželo také mnoho žen, které přišly s Ježíšem až z Galileje a staraly se o něj a jeho učedníky.
56 Mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových.
Mezi nimi byla i Marie Magdaléna, Marie – matka Jakuba a Josefa, a matka Jakuba a Jana Zebedeových.
57 A když byl večer, přišel člověk bohatý z Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův.
Když nastal večer, přišel jeden bohatý muž z Arimatie, jménem Josef, jeden z Ježíšových následovníků.
58 Ten předstoupil před Piláta, a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo.
Dal se ohlásit u Piláta a prosil, aby mu vydal Ježíšovo tělo. Pilát mu vyhověl.
59 A vzav tělo Jozef, obvinul je v plátno čisté.
Josef zavinul Ježíšovo tělo do čistého plátna
60 A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel.
a uložil do hrobu, který si dal před nedávnem vytesat ve skále. Vchod do hrobky dal po pohřbu uzavřít těžkým balvanem. Pak odešel.
61 A byla tu Maria Magdaléna, a druhá Maria, sedíce naproti hrobu.
Dvě Marie – jedna z nich Marie Magdaléna – přihlížely pohřbu.
62 Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi,
Druhý den v sobotu šli velekněží a farizejové k Pilátovi
63 Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu.
a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník svého času řekl: ‚Třetího dne opět vstanu k životu.‘
64 Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první.
Dej tedy aspoň tři dny hlídat hrob, nebo přijdou jeho učedníci, ukradnou ho a pak budou lidem namlouvat, že vstal z mrtvých. A to by k tomu bludu ještě chybělo!“
65 Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte.
„Dobře, “řekl Pilát, „postavte tam stráž, jak myslíte.“
66 A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen.
Oni šli, postavili tam stráž a dokonce zapečetili vstupní kámen.
