Matouš 22
1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
In Jezus jim odgovorí in reče zopet v prilikah, govoreč:
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
Nebeško kraljestvo je podobno človeku kralju, kteri je napravil sinu svojemu svatovščino.
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.
In poslal je služabnike svoje, naj pokličejo tiste, kteri so bili na svatovščino povabljeni; in niso hoteli priti.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.
Zopet je poslal druge služabnike, govoreč: Recite povabljencem: Glej, pojedinjo sem pripravil, junci moji in pitanci so poklani, in vse jo pripravljeno; pridite na svatovščino.
5 Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.
Oni pa niso marali, in odšli so, nekteri na polje svoje, nekteri pa po kupčiji svojej.
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.
Drugi so pa služabnike njegove zgrabili, in zasramotili, in pobili.
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.
Slišavši pa to kralj, razjezí se; ter pošlje vojske svoje, in tiste ubijalce pogubí, in njih mesto razdene.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Tedaj velí služabnikom svojim: Svatovščina je pripravljena, ali povabljeni niso bili vredni.
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
Pojdite torej na razpotja, in kogarkoli najdete, pokličite ga na svatovščino.
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
In ti služabniki odidejo na razpotja, in zberó vse, kterekoli najdejo, hudobne in dobre; in svatovščina se napolni z gosti.
11 Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
Ko pa kralj izide, da pogleda goste, ugleda tu človeka, kteri ni bil oblečen v svatovsko obleko.
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
In reče mu: Prijatelj! kako si prišel sem, ko nimaš svatovske obleke? On pa mu umolkne.
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Tedaj reče kralj služabnikom svojim: Zvežite mu noge in roke, ter ga vzemite in vrzite v najkrajnjo temo: tam bo jok in škripanje z zobmí.
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
Kajti mnogo je poklicanih, ali malo izvoljenih.
15 Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Tedaj odidejo Farizeji in se posvetujejo, kako bi ga v besedi vjeli.
16 I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
In pošljejo k njemu učence svoje s Herodovci, govoreč: Učenik! vémo, da si pravičen in pot Božjo v resnici učiš, in ti ni mar nobenega, ker ne gledaš ljudém na lice.
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
Povej nam torej, kaj ti se zdí? Ali se sme dati cesarju davek, ali ne?
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
Jezus pa spozná njih zvijačo, in reče: Kaj me izkušate, hinavci?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Pokažite mi davkovski denar. In oni mu prinesó denar.
20 I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?
In reče jim: Čegava je ta podoba in napis?
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.
Rekó mu: Cesarjeva. Tedaj jim reče: Dajte torej, kar je cesarjevega, cesarju; in kar je Božjega, Bogu.
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
In slišavši to, začudijo se; ter ga pusté, in odidejo.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
Tisti dan pristopijo k njemu Saduceji, kteri pravijo, da ni vstajanja, in vprašajo ga,
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.
Govoreč: Učenik! Mojzes je rekel: Če kdo umre, in nima otrok, naj vzeme brat njegov ženo njegovo, in zbudí seme bratu svojemu.
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
Bilo je pa pri nas sedem bratov. In prvi se je oženil, in umrl; in ne imevši semena, zapustil je ženo svojo bratu svojemu.
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
Ravno tako tudi drugi, in tretji, noter do sedmega.
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
Na zadnje za vsemi je pa umrla tudi žena.
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
O vstajanji torej, čegava od sedmerih bo žena? kajti vsi so jo imeli.
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.
Jezus pa odgovorí in jim reče: Motite se, ker ne znate ne pisma, ne močí Božje.
30 Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
O vstajanji namreč se ne ženijo, in ne možé, nego so kakor angelji Božji na nebu.
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:
Za vstajanje pa mrtvih, niste li brali, kar vam je rekel Bog, govoreč:
32 Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
"Jaz sem Bog Abrahamov, in Bog Izakov, in Bog Jakobov?" Ni Bog Bog mrtvih, nego živih.
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
In slišavši to ljudstvo, strmeli so nad naukom njegovim.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
Ko pa Farizeji slišijo, da je Saduceje osramotil, zberó se vkupej.
35 I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:
Pa vpraša en učenik postave izmed njih, izkušaje ga, in reče:
36 Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?
Učenik! ktera zapoved je v postavi naj veča?
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
Jezus mu pa reče: "Ljubi Gospoda Boga svojega iz vsega srca svojega, in iz vse duše svoje, in iz vse pameti svoje."
38 To jest přední a veliké přikázaní.
Ta je prva in največa zapoved.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Druga je pa tej podobna: "Ljubi bližnjega svojega kakor samega sebe."
40 Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.
O teh dveh zapovedih visi vsa postava in preroki.
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
Ko se pa Farizeji snidejo, vpraša jih Jezus,
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
Govoreč: Kaj se vam zdí za Kristusa? Čegav sin je? Rekó mu: Davidov.
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
Reče jim: Kako ga torej David v duhu imenuje gospoda, ko pravi:
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
"Rekel je Gospod gospodu mojemu: Sedí meni na desno, dokler ne položim sovražnikov trojih nogam tvojim za podnožje?"
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Če ga torej David imenuje gospoda, kako je sin njegov?
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.
In nihče mu ni mogel besede odgovoriti; in od tega dné se ga ni upal nihče več vprašati.
