Matouš 22
1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
UYeisu pu akhamula hange akhanchova nufihwani hata, “
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
Uludeva lwa khukyanya luhwanine ndunkuludeva uviatelikhe ifinu vutenghulani vwa munu viatolangha udala.
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.
Pu akhavasuha avavombi vamwene vakhaveilanghe aveilangiwa ukhwincha khwilya eikhyakhulya ekhitelekhiwe eikhyavutenghulani pu avanu voni vakhabela.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.
Unkuludeva pwakhasuha khange avavombi avange, akhavavula. Akhata “Mukhavavule voni aveilwangwa, mulole, pumeitesaminche ifinufya vutolani. Isenga nchangho ni finge ifinu ifinonile, fiheinjiwe pu fyoni neimalile ukhufitesania pu mwinchanghe khuvutengulani tuhovokhe paninie.”
5 Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.
Pu leino aveilangwa avo savaleikhuyi sangeila einyielango pu valeikhwiluteila nu yunge ukhwa sanghie, umo aluteile khukhyalo khwileima uyunge akhuluta khukhedengha.
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.
Avange avuvasinghile puvakhavasambukhila avavombi avasuhiwe vakhavabuda. Pu leino unkuludeva ula akalile fincho.
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.
Pu akhasuha eikhipungha khya mwene, eikhya valwa linghoha ukhuluta khukhuvabuda vala voni avabudi vavavombi va mwene nukhuyanja uvunjenge vwavo nu mwoto.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Puleino akhavavula avavombi vamwene akhata, “Uluhekhelo lwakhulya ifyavute, ngulani lufikhe aveilangwa savanonghile.
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
Pu leino mulutanghe na munjeila malekhano eincha misevo voni uvuya khiva mukhuvavona muveilangenghe vinchange khuhekhela uvutengulani.”
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
Avombi vala puvakhaluta pa njeila eimbaha vakhaveilanghe voni avavikhuvavona avangholofu na vavivi. Uluhekhe khela lwa vutenghulani pulukhadengha avanu vuvingi avanghenji.
11 Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
Pu leino avile eingile unkuludeva ula khwilola avanghenji, vamwene pwakha vuna munyumba ya vulenghulani eiyaluhekhelo mwale umo uveisafwalile eimienda einghya luhekhelo lwa vutenghulani!
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
Pu Unkuludeva akhambuncha akhata, 'Imanyani, vangho vwingile ndakheikhi umu nuve nsufwalile eimienda nghya vutenghulani?' Pu umunu uywa sanchove khinu akhava eikelile ukhuva pala pavutenghulani.
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Pu unkuludeva akhavavula avavombi vamwene akhata, '“Munkunge umunu uyu amavokho nanghamalunde pu mutanghe khunji khuhisi pu ukhwa khukhwiva nulukuto nulunghaduncho lwa mino.
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
Ulwakhuva aveilangiwa veingi avahalwa vadebe.”
15 Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Pu ava Falisai vakhahengha vakhuluta nukhisavania umuyakhiva vikhumwibateila u Yeisu mumanyu ngha mwene.
16 I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
Pu ava Falisai vakhasuha avakongi vavo navanya Heloti. Pukhanchita khwa Yeisu, “Manyisi, tulumanyile ukhuta uve ulei munu vayeilwei, nukhuta vumanyesya uvunonghwe vwa Nguluve vumanyeisya mumbwayeilweli. Hange savudwada uvuvaha vwa munu uvei avenchangha pakhuva savwilola khumiho umunu umwa velile.
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
Pu leinou Yeisu utuvule vwa vona ndhakeikhi? Panonghile, unkusanguncha nukhusongha eisongho khwa kesali pamo mwikho?”
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
Pu leino u Yeisu avumanyile uvvivi vwavo pu akhata, “Kheikhi munkhungela mweivangalukhi umwe?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Mume eindalama ya songo neilole puvakhapa eidinali.
20 I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?
U Yeisu akhavavuncha, “Khiwani khyani eikhi?”
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.
Pu vakhamula vakhata, “Khihwani Khya Kesali.”Pu humbe muhombenge khwa kesali ifyavukesali vwa mwene nei fya Nguluve mupe UNguluve.”
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
Vavile vapolikhe ewo vadenghile fincho puvakhandekha vakhanja ukhuluta.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
Pu eikhinghono eikhyo vakhinchaava Sadukai khwa Yeisu, avanu avavita vusikhuli uvunchikha, pu avavakhambuncha,
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.
Vakhata, “Manyisi, u Mose atile, umunu angafwe khita hola mwana ulukololwe ahalanghe udala ufwile pu angh'olele ulukololwe umwana.
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
Pu khulyufwe kwale navana munu lekhela khumo. utanchi atolile udala pwakhafwa khitahola umwana. Pu akhandekhela ulukololwe udala.
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
Pu yeikhava vuvuvwa nayulukololwe uva veilei vope na yuvadatu, pu voni saba yeikha vulevule savahole mwana.
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
Pu leino udala vope nghukhafikha useikhi nghwa khufwa akhafwa.
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
Pu leino khuvandukha valava vanchukhile voni pwa lava idala vani? Pakhuva voni lekhela khumo vale nave.”
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.
Pu u Yeisu akhavamula akhata mwiyangha, “Mwiyangha pakhuva sambumanyile uvusimbe na nghamakha ngha Nguluve.
30 Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
Pu u Yeisu akhavavula akhata, khuvunchukha khusikhuli ukhutila khuve khuvu kha pu leino viva ndavasuhwa va Nguluve khukyanya.
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:
Hange pakhulongu ya vunhukha, samwembile eilimenyu eilinchoviwe nu Nguluve eiliita, Une neilei
32 Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
Nguluve va Abrahamu, neilei Nguluve va Isikakha, neileiNguluve va Yakobo? U Nguluve sa Nguluve vavafwile pu Nguluve vavumi.”
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
Pu ululundamano vavile vapulikhe ewo vadenghile fincho.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
Pu ava Farisai vavile vapulekhe ukhuta ava Sadukai, vavemilwe puvakhalundamana ava Farisai, vakhinchofanja.
35 I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:
Pu umo, mwene umanyi va ndanghilo pu akhavunja elimenyu pakhunghela.
36 Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?
“Pu akhata imanyisi, lyululanghilo luleikhu uluvaha ukhuluteila khunchinge mundangheilo?”
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
U Yeisu pwakhamula akhata, “Ungananghe u Nguluve vakho nei numbula yakho yoni, na nghutima nghwakho nghyoni, na masagho ngha luhala lwakho lwoni.
38 To jest přední a veliké přikázaní.
Ulu lyululanghilo uluvaha hange lulei mbulongolo.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Ulwa veilei luhwanine nulwa lyope lyu ulu - Unghananghe unino nduvu vwi nghanile yuve.
40 Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.
Eindanghilo nchoni eincha va nyamalangho muncheilotikhe mundangeilo eveilei inchi.”
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
Pu ava Farisai vavalundamine pupaninie, U Yeisu akhavavuncha eilimenyu. Akhata,
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
“Pu!, musongha ndakheikhi ukhukongana nu keileisite? U mwene nswambe vani?” Pu avene vakhamula vakhata, “Nswambe va Daveite.”
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
Pu ndakheikhi, “U Daveite einchovela mwamepo ukhuta, 'U Nkuludeva ambulile u Nkuludeva vango,'
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
Akhata tama khukhivokho khyango eikhya khundyo, punikhuvaveikhangha avatavangwa vakho pasi pa malunde nghakho.'”?”
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Pu leino eingave u Daveite inchova ita veinkuludeva va mwene, “Pu ivenchangha nswambe va mwene?”
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.
Pu sa nghele umunu nayumo ukhwamula limenyu, hange ukhuhumangha eikhinghono khila sanghele munu ukhuvuncha limenyu.
