< Matouš 22 >

1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
Gesù riprese a parlar loro in parabole e disse:
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
«Il regno dei cieli è simile a un re che fece un banchetto di nozze per suo figlio.
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.
Egli mandò i suoi servi a chiamare gli invitati alle nozze, ma questi non vollero venire.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.
Di nuovo mandò altri servi a dire: Ecco ho preparato il mio pranzo; i miei buoi e i miei animali ingrassati sono gia macellati e tutto è pronto; venite alle nozze.
5 Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.
Ma costoro non se ne curarono e andarono chi al proprio campo, chi ai propri affari;
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.
altri poi presero i suoi servi, li insultarono e li uccisero.
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.
Allora il re si indignò e, mandate le sue truppe, uccise quegli assassini e diede alle fiamme la loro città.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Poi disse ai suoi servi: Il banchetto nuziale è pronto, ma gli invitati non ne erano degni;
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
andate ora ai crocicchi delle strade e tutti quelli che troverete, chiamateli alle nozze.
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
Usciti nelle strade, quei servi raccolsero quanti ne trovarono, buoni e cattivi, e la sala si riempì di commensali.
11 Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
Il re entrò per vedere i commensali e, scorto un tale che non indossava l'abito nuziale,
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
gli disse: Amico, come hai potuto entrare qui senz'abito nuziale? Ed egli ammutolì.
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Allora il re ordinò ai servi: Legatelo mani e piedi e gettatelo fuori nelle tenebre; là sarà pianto e stridore di denti.
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
Perché molti sono chiamati, ma pochi eletti».
15 Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Allora i farisei, ritiratisi, tennero consiglio per vedere di coglierlo in fallo nei suoi discorsi.
16 I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
Mandarono dunque a lui i propri discepoli, con gli erodiani, a dirgli: «Maestro, sappiamo che sei veritiero e insegni la via di Dio secondo verità e non hai soggezione di nessuno perché non guardi in faccia ad alcuno.
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
Dicci dunque il tuo parere: E' lecito o no pagare il tributo a Cesare?».
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
Ma Gesù, conoscendo la loro malizia, rispose: «Ipocriti, perché mi tentate?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Mostratemi la moneta del tributo». Ed essi gli presentarono un denaro.
20 I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?
Egli domandò loro: «Di chi è questa immagine e l'iscrizione?».
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.
Gli risposero: «Di Cesare». Allora disse loro: «Rendete dunque a Cesare quello che è di Cesare e a Dio quello che è di Dio».
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
A queste parole rimasero sorpresi e, lasciatolo, se ne andarono.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
In quello stesso giorno vennero a lui dei sadducei, i quali affermano che non c'è risurrezione, e lo interrogarono:
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.
«Maestro, Mosè ha detto: Se qualcuno muore senza figli, il fratello ne sposerà la vedova e così susciterà una discendenza al suo fratello.
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
Ora, c'erano tra noi sette fratelli; il primo appena sposato morì e, non avendo discendenza, lasciò la moglie a suo fratello.
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
Così anche il secondo, e il terzo, fino al settimo.
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
Alla fine, dopo tutti, morì anche la donna.
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
Alla risurrezione, di quale dei sette essa sarà moglie? Poiché tutti l'hanno avuta».
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.
E Gesù rispose loro: «Voi vi ingannate, non conoscendo né le Scritture né la potenza di Dio.
30 Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
Alla risurrezione infatti non si prende né moglie né marito, ma si è come angeli nel cielo.
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:
Quanto poi alla risurrezione dei morti, non avete letto quello che vi è stato detto da Dio:
32 Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
Io sono il Dio di Abramo e il Dio di Isacco e il Dio di Giacobbe? Ora, non è Dio dei morti, ma dei vivi».
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
Udendo ciò, la folla era sbalordita per la sua dottrina.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
Allora i farisei, udito che egli aveva chiuso la bocca ai sadducei, si riunirono insieme
35 I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:
e uno di loro, un dottore della legge, lo interrogò per metterlo alla prova:
36 Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?
«Maestro, qual è il più grande comandamento della legge?».
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
Gli rispose: « Amerai il Signore Dio tuo con tutto il cuore, con tutta la tua anima e con tutta la tua mente.
38 To jest přední a veliké přikázaní.
Questo è il più grande e il primo dei comandamenti.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
E il secondo è simile al primo: Amerai il prossimo tuo come te stesso.
40 Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.
Da questi due comandamenti dipendono tutta la Legge e i Profeti».
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
Trovandosi i farisei riuniti insieme, Gesù chiese loro:
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
«Che ne pensate del Messia? Di chi è figlio?». Gli risposero: «Di Davide».
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
Ed egli a loro: «Come mai allora Davide, sotto ispirazione, lo chiama Signore, dicendo:
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
Ha detto il Signore al mio Signore: Siedi alla mia destra, finché io non abbia posto i tuoi nemici sotto i tuoi piedi?
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Se dunque Davide lo chiama Signore, come può essere suo figlio?».
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.
Nessuno era in grado di rispondergli nulla; e nessuno, da quel giorno in poi, osò interrogarlo.

< Matouš 22 >