Matouš 22
1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
ⲁ̅ⲡⲁⲗⲓⲛ ⲟⲛ ⲁϥⲟⲩⲱϣⲃ ⲛϭⲓ ⲓⲏⲥ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϩⲓⲧⲛ ϩⲉⲛⲡⲁⲣⲁⲃⲟⲗⲏ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
ⲃ̅ϫⲉ ⲉⲥⲧⲛⲧⲱⲛ ⲛϭⲓ ⲧⲙⲛⲧⲣⲣⲟ ⲛⲙⲡⲏⲩⲉ ⲉⲩⲣⲱⲙⲉ ⲛⲣⲣⲟ ⲡⲁⲓ ⲛⲧⲁϥⲉⲓⲣⲉ ⲛⲟⲩϣⲉⲗⲉⲉⲧ ⲙⲡⲉϥϣⲏⲣⲉ
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.
ⲅ̅ⲁϥϫⲟⲟⲩ ⲉⲃⲟⲗ ⲛⲛⲉϥϩⲙϩⲁⲗ ⲉⲧⲱϩⲙ ⲉⲛⲉⲧⲧⲁϩⲙ ⲉⲧϣⲉⲗⲉⲉⲧ ⲛⲧⲟⲟⲩ ⲇⲉ ⲙⲡⲟⲩⲟⲩⲱϣ ⲉⲉⲓ
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.
ⲇ̅ⲡⲁⲗⲓⲛ ⲟⲛ ⲁϥϫⲟⲟⲩ ⲛϩⲉⲛⲕⲉϩⲙϩⲁⲗ ⲉⲛⲁϣⲱⲟⲩ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲁϫⲓⲥ ⲛⲛⲉⲧⲧⲁϩⲙ ϫⲉ ⲉⲓⲥ ϩⲏⲏⲧⲉ ⲉⲓⲥ ⲡⲁⲁⲣⲓⲥⲧⲟⲛ ⲁⲓⲥⲃⲧⲱⲧϥ ⲛⲁⲙⲁⲥⲉ ⲙⲛ ⲛⲉⲧⲥⲁⲛⲁϣⲧ ⲥⲉϣⲁⲁⲧ ⲁⲩⲱ ⲛⲕⲁ ⲛⲓⲙ ⲥⲃⲧⲱⲧ ⲁⲙⲏⲓⲧⲛ ⲉⲧϣⲉⲗⲉⲉⲧ
5 Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.
ⲉ̅ⲛⲧⲟⲟⲩ ⲇⲉ ⲁⲩⲁⲙⲉⲗⲉⲓ ⲁⲩⲃⲱⲕ ϩⲟⲓⲛⲉ ⲙⲉⲛ ⲉⲛⲉⲩϭⲟⲟⲙ ⲕⲉⲟⲩⲁ ⲇⲉ ⲉⲧⲉϥⲉⲓⲉⲡϣⲱⲧ
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.
ⲋ̅ⲡⲕⲉⲥⲉⲉⲡⲉ ⲇⲉ ⲁⲩⲁⲙⲁϩⲧⲉ ⲛⲛⲉϥϩⲙϩⲁⲗ ⲁⲩⲥⲟⲥⲟⲩ ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲙⲟⲟⲩⲧⲟⲩ
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.
ⲍ̅ⲡⲣⲣⲟ ⲇⲉ ⲁϥⲛⲟⲩϭⲥ ⲁⲩⲱ ⲁϥϫⲟⲟⲩ ⲛⲛⲉϥⲥⲧⲣⲁⲧⲉⲩⲙⲁ ⲁϥⲧⲁⲕⲟ ⲛⲛⲣⲉϥϩⲱⲧⲃ ⲉⲧⲙⲙⲁⲩ ⲁⲩⲱ ⲁϥⲣⲱⲕϩ ⲛⲧⲉⲩⲡⲟⲗⲓⲥ
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
ⲏ̅ⲧⲟⲧⲉ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲛⲉϥϩⲙϩⲁⲗ ϫⲉ ⲡⲙⲁ ⲛϣⲉⲗⲉⲉⲧ ⲙⲉⲛ ⲥⲃⲧⲱⲧ ⲛⲉⲧⲧⲁϩⲙ ⲇⲉ ⲛⲉⲩⲙⲡϣⲁ ⲁⲛ
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
ⲑ̅ⲃⲱⲕ ϭⲉ ⲉⲃⲟⲗ ⲉⲙⲙⲁ ⲛⲙⲟⲟϣⲉ ⲛⲛⲉϩⲓⲟⲟⲩⲉ ⲛⲧⲉⲧⲛⲧⲱϩⲙ ⲛⲛⲉⲧⲉⲧⲛⲛⲁϩⲉ ⲉⲣⲟⲟⲩ ⲉⲡⲙⲁ ⲛϣⲉⲗⲉⲉⲧ
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
ⲓ̅ⲁⲩⲉⲓ ϭⲉ ⲉⲃⲟⲗ ⲛϭⲓ ⲛϩⲙϩⲁⲗ ⲉⲧⲙⲙⲁⲩ ⲉⲛⲉϩⲓⲟⲟⲩⲉ ⲁⲩϫⲓ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲛⲟⲩⲟⲛ ⲛⲓⲙ ⲛⲧⲁⲩϩⲉ ⲉⲣⲟⲟⲩ ⲡⲟⲛⲏⲣⲟⲥ ϩⲓⲁⲅⲁⲑⲟⲥ ⲁϥⲙⲟⲩϩ ⲛϭⲓ ⲡⲙⲁ ⲛϣⲉⲗⲉⲉⲧ ⲛⲛⲉⲧⲛⲏϫ
11 Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
ⲓ̅ⲁ̅ⲁϥⲃⲱⲕ ⲇⲉ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲛϭⲓ ⲡⲣⲣⲟ ⲉⲛⲁⲩ ⲉⲛⲉⲧⲛⲏϫ ⲁϥⲛⲁⲩ ⲉⲩⲣⲱⲙⲉ ⲙⲡⲙⲁ ⲉⲧⲙⲙⲁⲩ ⲉⲙⲛϩⲃⲥⲱ ϩⲓⲱⲱϥ ⲙⲙⲁ ⲛϣⲉⲗⲉⲉⲧ
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
ⲓ̅ⲃ̅ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁϥ ϫⲉ ⲡⲉϣⲃⲏⲣ ⲛⲁϣ ⲛϩⲉ ⲁⲕⲉⲓ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡⲉⲓⲙⲁ ⲉⲙⲛϩⲃⲥⲱ ϩⲓⲱⲱⲕ ⲙⲙⲁ ⲛϣⲉⲗⲉⲉⲧ ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲁⲣⲱϥ ⲧⲱⲙ
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
ⲓ̅ⲅ̅ⲡⲉϫⲁϥ ⲛϭⲓ ⲡⲣⲣⲟ ⲛⲛⲉⲧⲇⲓⲁⲕⲟⲛⲉⲓ ϫⲉ ⲙⲟⲩⲣ ⲛⲛⲉϥϭⲓϫ ⲙⲛ ⲛⲉϥⲟⲩⲉⲣⲏⲧⲉ ⲛⲧⲉⲧⲛⲛⲟⲩϫⲉ ⲙⲙⲟϥ ⲉⲃⲟⲗ ⲉⲡⲕⲁⲕⲉ ⲉⲧϩⲓⲃⲟⲗ ⲉϥⲛⲁϣⲱⲡⲉ ⲙⲙⲁⲩ ⲛϭⲓ ⲡⲣⲓⲙⲉ ⲁⲩⲱ ⲡϭⲁϩϭϩ ⲛⲛⲟⲃϩⲉ
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
ⲓ̅ⲇ̅ϩⲁϩ ⲅⲁⲣ ⲛⲉⲧⲧⲁϩⲙ ϩⲉⲛⲕⲟⲩⲓ ⲇⲉ ⲛⲉⲧⲥⲟⲧⲡ
15 Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
ⲓ̅ⲉ̅ⲧⲟⲧⲉ ⲁⲩⲃⲱⲕ ⲛϭⲓ ⲛⲉⲫⲁⲣⲓⲥⲥⲁⲓⲟⲥ ⲁⲩϫⲓ ⲛⲟⲩϣⲟϫⲛⲉ ϫⲉⲕⲁⲥ ⲉⲩⲉϭⲟⲡϥ ϩⲛ ⲟⲩϣⲁϫⲉ
16 I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
ⲓ̅ⲋ̅ⲁⲩϫⲟⲟⲩ ⲛⲁϥ ⲛⲛⲉⲩⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ ⲙⲛ ⲛϩⲏⲣⲱⲇⲓⲁⲛⲟⲥ ⲉⲩϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲡⲥⲁϩ ⲧⲛⲥⲟⲟⲩⲛ ϫⲉ ⲛⲧⲕⲟⲩⲙⲉ ⲁⲩⲱ ⲧⲉϩⲓⲏ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉⲕϯ ⲥⲃⲱ ⲛϩⲏⲧⲥ ϩⲛ ⲟⲩⲙⲉ ⲁⲩⲱ ⲙⲡⲉⲕⲣⲟⲟⲩϣ ⲁⲛ ⲡⲉ ϩⲁⲗⲁⲁⲩ ⲛⲉⲕϭⲱϣⲧ ⲅⲁⲣ ⲁⲛ ⲡⲉ ⲉϩⲟ ⲛⲣⲱⲙⲉ
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
ⲓ̅ⲍ̅ⲁϫⲓⲥ ϭⲉ ⲛⲁⲛ ϫⲉ ⲟⲩ ⲡⲉⲧⲥⲇⲟⲕⲉⲓ ⲛⲁⲕ ⲉⲝⲉⲥⲧⲉⲓ ⲉϯⲕⲩⲛⲥⲟⲥ ⲙⲡⲣⲣⲟ ϫⲛⲟⲩⲕ ⲉⲝⲉⲥⲧⲉⲓ
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
ⲓ̅ⲏ̅ⲛⲧⲉⲣⲉϥⲉⲓⲙⲉ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲓⲏⲥ ⲉⲧⲉⲩⲡⲟⲛⲏⲣⲓⲁ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲁϩⲣⲱⲧⲛ ⲧⲉⲧⲛⲡⲉⲓⲣⲁⲍⲉ ⲙⲙⲟⲓ ⲛϩⲩⲡⲟⲕⲣⲓⲧⲏⲥ
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
ⲓ̅ⲑ̅ⲙⲁⲧⲟⲩⲟⲓ ⲉⲡⲛⲟⲙⲓⲥⲙⲁ ⲙⲡⲕⲩⲛⲥⲟⲥ ⲛⲧⲟⲟⲩ ⲇⲉ ⲁⲩⲉⲓⲛⲉ ⲛⲁϥ ⲛⲟⲩⲥⲁⲧⲉⲉⲣⲉ
20 I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?
ⲕ̅ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲧⲁⲛⲓⲙ ⲧⲉ ⲧⲉⲓϩⲓⲕⲱⲛ ⲙⲛ ⲧⲉⲓⲉⲡⲉⲓⲅⲣⲁⲫⲏ
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.
ⲕ̅ⲁ̅ⲡⲉϫⲁⲩ ⲛⲁϥ ϫⲉ ⲧⲁⲡⲣⲣⲟ ⲧⲉ ⲧⲟⲧⲉ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ϯ ϭⲉ ⲛⲛⲁⲡⲣⲣⲟ ⲙⲡⲣⲣⲟ ⲁⲩⲱ ⲛⲁⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
ⲕ̅ⲃ̅ⲁⲩⲥⲱⲧⲙ ⲇⲉ ⲁⲩⲣϣⲡⲏⲣⲉ ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲕⲱ ⲙⲙⲟϥ ⲁⲩⲃⲱⲕ
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
ⲕ̅ⲅ̅ϩⲙⲡⲉϩⲟⲟⲩ ⲉⲧⲙⲙⲁⲩ ⲁⲩϯⲡⲉⲩⲟⲩⲟⲓ ⲉⲣⲟϥ ⲛϭⲓ ⲛⲥⲁⲇⲇⲟⲩⲕⲁⲓⲟⲥ ⲛⲁⲓ ⲉⲧϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲙⲛ ⲁⲛⲁⲥⲧⲁⲥⲓⲥ ⲛⲁϣⲱⲡⲉ ⲁⲩϫⲛⲟⲩϥ ⲇⲉ
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.
ⲕ̅ⲇ̅ⲉⲩϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲡⲥⲁϩ ⲁϥϫⲟⲟⲥ ⲛϭⲓ ⲙⲱⲩⲥⲏⲥ ϫⲉ ⲉϣⲱⲡⲉ ⲉⲣϣⲁⲛⲟⲩⲁ ⲙⲟⲩ ⲉⲙⲛⲧϥϣⲏⲣⲉ ⲙⲙⲁⲩ ⲉⲣⲉⲡⲉϥⲥⲟⲛ ϫⲓ ⲛⲧⲉϥⲥϩⲓⲙⲉ ⲛϥⲧⲟⲩⲛⲟⲥ ⲛⲟⲩⲥⲡⲉⲣⲙⲁ ⲙⲡⲉϥⲥⲟⲛ
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
ⲕ̅ⲉ̅ⲉⲛⲉⲩϣⲟⲟⲡ ⲇⲉ ϩⲁⲧⲏⲛ ⲡⲉ ⲛϭⲓ ⲥⲁϣϥ ⲛⲥⲟⲛ ⲁⲩⲱ ⲡϣⲟⲣⲡ ⲁϥϫⲓϩⲓⲙⲉ ⲁϥⲙⲟⲩ ⲁⲩⲱ ⲉⲙⲛⲧϥϣⲏⲣⲉ ⲙⲙⲁⲩ ⲁϥⲕⲱ ⲛⲧⲉϥⲥϩⲓⲙⲉ ⲙⲡⲉϥⲥⲟⲛ
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
ⲕ̅ⲋ̅ϩⲟⲙⲟⲓⲱⲥ ⲡⲙⲉϩⲥⲛⲁⲩ ⲁⲩⲱ ⲡⲙⲉϩϣⲟⲙⲛⲧ ϣⲁⲉϩⲣⲁⲓ ⲉⲡⲙⲉϩⲥⲁϣϥ
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
ⲕ̅ⲍ̅ⲙⲛⲛⲥⲱⲟⲩ ⲇⲉ ⲧⲏⲣⲟⲩ ⲁⲥⲙⲟⲩ ⲛϭⲓ ⲧⲉⲥϩⲓⲙⲉ
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
ⲕ̅ⲏ̅ϩⲣⲁⲓ ϭⲉ ϩⲛ ⲧⲁⲛⲁⲥⲧⲁⲥⲓⲥ ⲉⲥⲛⲁϣⲱⲡⲉ ⲛⲥϩⲓⲙⲉ ⲛⲛⲓⲙ ⲙⲡⲥⲁϣϥ ⲁⲩϫⲓⲧⲥ ⲅⲁⲣ ⲧⲏⲣⲟⲩ
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.
ⲕ̅ⲑ̅ⲁϥⲟⲩⲱϣⲃ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲓⲏⲥ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲧⲉⲧⲛⲡⲗⲁⲛⲁ ⲉⲛⲧⲉⲧⲛⲥⲟⲟⲩⲛ ⲁⲛ ⲛⲛⲉⲅⲣⲁⲫⲏ ⲟⲩⲧⲉ ⲧϭⲟⲙ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ
30 Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
ⲗ̅ϩⲣⲁⲓ ⲅⲁⲣ ϩⲛ ⲧⲁⲛⲁⲥⲧⲁⲥⲓⲥ ⲟⲩⲧⲉ ⲙⲉⲩϫⲓⲥϩⲓⲙⲉ ⲟⲩⲧⲉ ⲙⲉⲩϩⲙⲟⲟⲥ ⲙⲛ ϩⲁⲓ ⲁⲗⲗⲁ ⲉⲩⲛⲁϣⲱⲡⲉ ⲛⲑⲉ ⲛⲛⲁⲅⲅⲉⲗⲟⲥ ⲉⲧϩⲛ ⲧⲡⲉ
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:
ⲗ̅ⲁ̅ⲉⲧⲃⲉ ⲧⲁⲛⲁⲥⲧⲁⲥⲓⲥ ⲇⲉ ⲛⲛⲉⲧⲙⲟⲟⲩⲧ ⲙⲡⲉⲧⲛⲱϣ ⲙⲡⲉⲛⲧⲁⲩϫⲟⲟϥ ⲛⲏⲧⲛ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲙ ⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ
32 Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
ⲗ̅ⲃ̅ϫⲉ ⲁⲛⲟⲕ ⲡⲉ ⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲛⲁⲃⲣⲁϩⲁⲙ ⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲛⲓⲥⲁⲁⲕ ⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲛⲓⲁⲕⲱⲃ ⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲛⲛⲉⲧⲙⲟⲟⲩⲧ ⲁⲛ ⲡⲉ ⲁⲗⲗⲁ ⲡⲁⲛⲉⲧⲟⲛϩ ⲡⲉ
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
ⲗ̅ⲅ̅ⲁⲩⲥⲱⲧⲙ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲙⲙⲏⲏϣⲉ ⲁⲩⲣϣⲡⲏⲣⲉ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉϫⲛ ⲧⲉϥⲥⲃⲱ
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
ⲗ̅ⲇ̅ⲛⲧⲉⲣⲟⲩⲥⲱⲧⲙ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲛⲉⲫⲁⲣⲓⲥⲥⲁⲓⲟⲥ ϫⲉ ⲁϥϣⲧⲙⲣⲱⲟⲩ ⲛⲛⲥⲁⲇⲇⲟⲩⲕⲁⲓⲟⲥ ⲁⲩⲥⲱⲟⲩϩ ⲉⲛⲉⲩⲉⲣⲏⲟⲩ
35 I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:
ⲗ̅ⲉ̅ⲁϥϫⲛⲟⲩϥ ⲛϭⲓ ⲟⲩⲁ ⲉⲃⲟⲗ ⲛϩⲏⲧⲟⲩ ⲟⲩⲛⲟⲙⲱⲇⲓⲇⲁⲥⲕⲁⲗⲟⲥ ⲉϥⲡⲉⲓⲣⲁⲍⲉ ⲙⲙⲟϥ
36 Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?
ⲗ̅ⲋ̅ϫⲉ ⲡⲥⲁϩ ⲁϣ ⲧⲉ ⲧⲛⲟϭ ⲛⲉⲛⲧⲟⲗⲏ ϩⲣⲁⲓ ϩⲙ ⲡⲛⲟⲙⲟⲥ
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
ⲗ̅ⲍ̅ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁϥ ϫⲉ ⲉⲕⲉⲙⲉⲣⲉⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲡⲉⲕⲛⲟⲩⲧⲉ ϩⲙ ⲡⲉⲕϩⲏⲧ ⲧⲏⲣϥ ⲁⲩⲱ ϩⲣⲁⲓ ϩⲛ ⲧⲉⲕⲯⲩⲭⲏ ⲧⲏⲣⲥ ⲁⲩⲱ ϩⲣⲁⲓ ϩⲛ ⲛⲉⲕⲙⲉⲉⲩⲉ ⲧⲏⲣⲟⲩ
38 To jest přední a veliké přikázaní.
ⲗ̅ⲏ̅ⲧⲁⲓ ⲧⲉ ⲧⲛⲟϭ ⲁⲩⲱ ⲧϣⲟⲣⲡ ⲉⲛⲉⲛⲧⲟⲗⲏ
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
ⲗ̅ⲑ̅ⲧⲙⲉϩⲥⲛⲧⲉ ⲇⲉ ⲉⲧⲉⲓⲛⲉ ⲙⲙⲟⲥ ⲧⲉ ⲧⲁⲓ ϫⲉ ⲉⲕⲉⲙⲉⲣⲉ ⲡⲉⲧϩⲓⲧⲟⲩⲱⲕ ⲛⲧⲉⲕϩⲉ
40 Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.
ⲙ̅ⲡⲛⲟⲙⲟⲥ ⲙⲛ ⲛⲉⲡⲣⲟⲫⲏⲧⲏⲥ ⲉⲩⲁϣⲉ ϩⲛ ⲧⲉⲓⲉⲛⲧⲟⲗⲏ ⲥⲛⲧⲉ
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
ⲙ̅ⲁ̅ⲉⲩⲥⲟⲟⲩϩ ⲇⲉ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲛϭⲓ ⲛⲉⲫⲁⲣⲓⲥⲥⲁⲓⲟⲥ ⲁϥϫⲛⲟⲩⲟⲩ ⲛϭⲓ ⲓⲏⲥ
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
ⲙ̅ⲃ̅ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲟⲩ ⲡⲉⲧⲥⲇⲟⲕⲉⲓ ⲛⲏⲧⲛ ⲉⲧⲃⲉ ⲡⲉⲭⲥ ⲡϣⲏⲣⲉ ⲛⲛⲓⲙ ⲡⲉ ⲡⲉϫⲁⲩ ⲛⲁϥ ϫⲉ ⲡϣⲏⲣⲉ ⲛⲇⲁⲩⲉⲓⲇ ⲡⲉ
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
ⲙ̅ⲅ̅ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲛⲁϣ ⲛϩⲉ ⲇⲁⲩⲉⲓⲇ ⲙⲟⲩⲧⲉ ⲉⲣⲟϥ ϩⲙ ⲡⲉⲡⲛⲁ ϫⲉ ⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
ⲙ̅ⲇ̅ϫⲉ ⲡⲉϫⲉⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲙⲡⲁϫⲟⲉⲓⲥ ϫⲉ ϩⲙ ⲟⲟⲥ ⲛⲥⲁⲟⲩⲛⲁⲙ ⲙⲙⲟⲓ ϣⲁⲛϯⲕⲱ ⲛⲛⲉⲕϫⲓⲛϫⲉⲉⲩⲉ ϩⲁⲡⲉⲥⲏⲧ ⲛⲛⲉⲕⲟⲩⲉⲣⲏⲧⲉ
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
ⲙ̅ⲉ̅ⲉϣϫⲉ ⲇⲁⲩⲉⲓⲇ ϭⲉ ⲙⲟⲩⲧⲉ ⲉⲣⲟϥ ϫⲉ ⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲛⲁϣ ⲛϩⲉ ⲡⲉϥϣⲏⲣⲉ ⲡⲉ
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.
ⲙ̅ⲋ̅ⲁⲩⲱ ⲙⲡⲉⲗⲁⲁⲩ ϭⲙϭⲟⲙ ⲉⲟⲩⲟϣⲃⲉϥ ⲛⲟⲩϣⲁϫⲉ ⲟⲩⲧⲉ ⲙⲡⲉⲗⲁⲁⲩ ⲧⲟⲗⲙⲁ ϫⲓⲛ ⲡⲉϩⲟⲟⲩ ⲉⲧⲙⲙⲁⲩ ⲉϫⲛⲟⲩϥ
