Matouš 22
1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
Jezuz o komz, a lavaras a-nevez dezho dre barabolennoù:
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
Rouantelezh an neñvoù a zo heñvel ouzh ur roue hag a reas ur goan-eured evit e vab.
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.
Kas a reas e vevelien da c'hervel ar re a oa bet pedet d'an eured; met ne felle ket dezho dont.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.
Kas a reas adarre mevelien all, en ur lavarout: Lavarit d'ar re a zo bet pedet: Setu, va lein am eus fichet, lazhet em eus va ejened ha va loened lard, pep tra a zo prest, deuit d'an eured.
5 Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.
Met ne rejont van ebet ouzh kement-se, hag ez ejont, unan d'e bark, unan all d'e genwerzh,
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.
ha re all a grogas en e vevelien, o gwallgasas hag o lazhas.
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.
Ar roue a yeas droug ennañ, hag o vezañ kaset e soudarded, e lakaas da vervel al lazherien-se, hag e tevas o c'hêr.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Neuze e lavaras d'e vevelien: An eured a zo prest, met ar re a oa bet pedet dezhi ne oant ket din anezhi.
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
It eta er c'hroazhentoù, ha galvit d'an eured an holl re a gavot.
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
E vevelien, o vezañ aet dre an hentoù, a zastumas kement a gavjont, mat ha fall, ha sal an eured a voe leuniet gant tud ouzh taol.
11 Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
Ar roue, o vezañ deuet evit gwelout ar re a oa ouzh taol, a welas eno un den n'en devoa ket gwisket un dilhad eured.
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
Lavarout a reas dezhañ: Va mignon, penaos out deuet amañ hep kaout un dilhad eured? Eñ a chomas mut.
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Neuze ar roue a lavaras d'ar vevelien: Ereit e zaouarn hag e dreid, ha taolit eñ en deñvalijenn a-ziavaez, e-lec'h ma vo goueladegoù ha grigoñsadegoù-dent.
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
Rak kalz a zo galvet, met nebeut a zo dibabet.
15 Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Neuze ar farizianed a yeas d'en em guzuliañ war an doare d'e dapout en e gomzoù.
16 I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
Kas a rejont d'e gavout o diskibien gant an herodianed, da lavarout dezhañ: Mestr, gouzout a reomp penaos out gwirion ha penaos e kelennez hent Doue hervez ar wirionez, hep ober van eus den ebet, rak ne sellez ket ouzh diavaez an dud.
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
Lavar deomp eta petra a soñjez: Ha dleet eo paeañ ar gwir da Gezar, pe n'eo ket?
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
Met Jezuz, oc'h anavezout o fallentez, a lavaras dezho: Perak e temptit ac'hanon, pilpouzed?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Diskouezit din ar moneiz ma vez paeet ar gwir gantañ. Hag e rojont dezhañ un diner.
20 I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?
Goulenn a reas outo: Eus piv eo ar skeud hag ar skrid-mañ?
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.
Int a lavaras dezhañ: Eus Kezar. Neuze e lavaras dezho: Roit eta da Gezar ar pezh a zo da Gezar, ha da Zoue ar pezh a zo da Zoue.
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
Souezhet eus ar pezh a glevjont, e lezjont anezhañ hag ez ejont kuit.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
An hevelep devezh, ar sadukeiz, hag a lavar n'eus ket a adsavidigezh a varv, a zeuas da gavout Jezuz, hag a reas outañ ar goulenn-mañ:
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.
Mestr, Moizez en deus lavaret: Mar marv unan bennak hep bugale, e vreur a zimezo d'e intañvez, evit sevel lignez d'e vreur.
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
Bez' e oa en hon touez seizh breur. An hini kentañ a zimezas hag a varvas; hag evel n'en devoa ket a vugale, e lezas e wreg d'e vreur.
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
En hevelep doare e c'hoarvezas gant an eil, an trede, betek ar seizhvet.
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
Ha d'an diwezhañ-holl, ar wreg a varvas ivez.
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
Da behini ar seizh-se e vo gwreg, en adsavidigezh a varv? Rak eo bet dezho holl.
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.
Jezuz, a respontas dezho: En dallentez oc'h, dre n'anavezit ket ar Skriturioù, na galloud Doue.
30 Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
Rak en adsavidigezh a varv, ar wazed n'o devo ket a wragez, nag ar gwragez a ezhec'h, met bez' e vint evel aeled Doue en neñv.
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:
Met diwar-benn an adsavidigezh a varv, ha n'hoc'h eus ket lennet ar pezh en deus Doue lavaret deoc'h:
32 Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
Me eo Doue Abraham, Doue Izaak, ha Doue Jakob? Doue n'eo ket Doue ar re varv, met Doue ar re vev.
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
Ar bobl a selaoue, hag a voe souezhet gant kelennadurezh Jezuz.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
Ar farizianed, o vezañ klevet penaos en devoa lakaet da devel ar sadukeiz, en em zastumas,
35 I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:
hag unan anezho, doktor eus al lezenn, a reas ar goulenn-mañ outañ, evit e demptañ:
36 Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?
Mestr, pehini eo ar brasañ gourc'hemenn eus al lezenn?
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
Jezuz a respontas dezhañ: Karout a ri an Aotrou da Zoue, eus da holl galon, eus da holl ene, hag eus da holl soñj.
38 To jest přední a veliké přikázaní.
Hennezh eo ar c'hentañ hag ar brasañ eus ar gourc'hemennoù.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Ha setu an eil a zo heñvel outañ: Karout a ri da nesañ eveldout da-unan.
40 Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.
Eus an daou c'hourc'hemenn-se, e talc'h an holl lezenn hag ar brofeded.
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
Evel ma oa ar farizianed en em zastumet, Jezuz a reas ur goulenn outo,
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
o lavarout: Petra a soñjit eus ar C'hrist? Da biv eo mab? Int a lavaras dezhañ: Da Zavid.
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
Jezuz a lavaras dezho: Penaos eta e c'halv David anezhañ, dre ar Spered, e Aotrou, pa lavar:
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
An Aotrou en deus lavaret da'm Aotrou: Azez a-zehou din, betek ma em bo graet eus da enebourien ur skabell dindan da dreid.
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Mar galv eta David e-unan anezhañ Aotrou, penaos eo-eñ e vab?
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.
Ha den ne c'hellas respont ur ger dezhañ. Adalek an deiz-se, hini ne gredas mui ober goulenn ebet outañ.
