Matouš 18

1 V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest největší v království nebeském?

IN that hour the disciples came near to Jeshu, saying, Who is greatest in the kingdom of heaven?

2 A zavolav Ježíš pacholátka, postavil je u prostřed nich,

And Jeshu called a child, and made him stand in the midst of them,

3 A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.

and said, Amen I say to you, unless you be converted and become as children, you shall not enter the kingdom of heaven.

4 Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest největší v království nebeském.

Whosoever therefore humbleth himself as this child, he shall be greatest in the kingdom of heaven.

5 A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá.

And whosoever shall receive as like this child in my name, he receiveth me.

6 Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.

And every one that shall offend one of these little ones who believe in me, to him it had been better that the mill-stone of an ass were hung to his neck, and himself plunged into the depths of the sea.

7 Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.

Woe to the world from causes of offence! for it is unavoidable that causes of offence will come;

8 Protož jestliže ruka tvá aneb noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému aneb bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do ohně věčného. (aiōnios g166)

but woe to the man by whom the causes of offence shall come! If, then, thine hand or thy foot shall be a cause of offence to thee, cut it off, and cast it from thee; for it is good for thee that thou enter into life lame or mutilated; and not that, having two hands or two feet, thou fall into the fire of eternity. (aiōnios g166)

9 A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně. (Geenna g1067)

And if thine eye be a cause of offence to thee, dig it out, and cast it from thee; good (it is) for thee that with one eye thou enter into life; and not that, having two eyes, thou fall into the gihâna of fire. (Geenna g1067)

10 Viztež, abyste nepotupovali žádného z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky hledí na tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest.

See that you contemn not one of these little ones: for I say unto you that their angels in all time are beholding the face of my Father who is in heaven.

11 Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo.

For the Son of man is come to save that which had perished.

12 Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá těch devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé?

How doth it appear to you? if a man have an hundred sheep, and one of them shall wander from them, doth he not leave the ninety and nine on the mountain, and, going, seek that which had wandered?

13 A nahodí-liť mu se nalezti ji, amen pravím vám, že se raduje nad ní více, než nad těmi devadesáti devíti nepobloudilými.

And if he shall find it, assuredly I tell you that he rejoiceth in it more than (in) the ninety and nine which wandered not.

14 Takť není vůle Otce vašeho, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto.

So it is not good before your Father who is in heaven, that one of these little ones should perish.

15 Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého.

NOW if thy brother offend against thee, go, and argue (the matter) between thyself and him alone; and if he hear thee, thou hast gained thy brother.

16 Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě ještě jednoho aneb dva, aby v ústech dvou neb tří svědků stálo každé slovo.

But if he hear thee not, take with thee one or two, that upon the mouth of two or three witnesses may be established every word.

17 Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán.

And if, also, he will not hear them, tell the church; but if he will neither hear the church, let him be to thee as a publican and as a heathen.

18 Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.

And, Amen I say unto you, that whatsoever you shall bind on earth shall be bound in heaven; and whatsoever you shall loose on earth shall be loosed in heaven.

19 Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.

Again I say to you, that if two of you shall consent on earth concerning every thing that they shall ask, it shall be done for them by my Father who is in heaven.

20 Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu mém, tuť jsem já u prostřed nich.

For where two or three are assembled in my name, there am I in the midst of them.

21 Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmi-likrát?

Then Kipha came near to him, and said to him, My Lord, how many times, if my brother offend me, shall I forgive him; until seven times?

22 I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.

Jeshu said to him, I say not to thee, Until seven, but, Until seventy times seven and seven.

23 A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými.

THEREFORE is the kingdom of the heavens likened to a royal person who would take the account from his servants.

24 A když počal klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven.

And when he began to receive, they brought to him one who owed a myriad talents.

25 A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti.

And when he had nothing to pay, his lord commanded that they should sell (both) himself, his wife, and his children, and all that he had, and to pay.

26 Tedy padna služebník ten, klaněl se jemu, řka: Pane, poshověj mi, a všecko zaplatím tobě.

And that servant fell and worshipped him, saying, My lord, be patient of spirit toward me, and all things I (will) pay thee.

27 I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil.

And the lord of that servant had mercy, and absolved him, and forgave him his debt.

28 Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen.

Then went forth that servant, and found one of his fellows who owed him a hundred pence; and he seized him, strangling, and saying to him, Give me what thou owest to me.

29 Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všecko zaplatím tobě.

His fellow-servant fell at his feet, beseeching him, and saying, Be patient of spirit towards me, and I (will) pay thee.

30 On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu.

But he would not, but went and threw him into the house of the chained until he should have rendered him what he owed him.

31 Vidouce pak spoluslužebníci jeho, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo.

When their fellow-servants saw what was done, they were greatly grieved, and went and declared to their lord all that was done.

32 Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil.

Then his lord summoned him and said to him, Evil servant! all that debt did I forgive thee, because thou didst entreat me.

33 Zdaliž i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?

Oughtest thou not to have been as gracious to thy fellow-servant as I was gracious unto thee?

34 I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.

And his lord was indignant, and delivered him to the tormentors, until he should have paid all whatsoever he owed to him.

35 Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí svých provinění jejich.

Thus will your heavenly Father deal with you unless you forgive each his brother from your heart his trespasses.