Matouš 18
1 V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest největší v království nebeském?
In that hour the disciples came to Yeshua [Salvation], saying, “Who then is greatest in the Kingdom of Heaven (God)?”
2 A zavolav Ježíš pacholátka, postavil je u prostřed nich,
Yeshua [Salvation] called a little child to himself, and set him in the middle of them,
3 A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.
and said, “Most certainly I tell you, unless you turn, and become as little children, you will in no way enter into the Kingdom of Heaven (God).
4 Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest největší v království nebeském.
Whoever therefore humbles himself as this little child, the same is the greatest in the Kingdom of Heaven (God).
5 A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá.
Whoever receives one such little child in my name receives me,
6 Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.
but whoever causes one of these little ones who believe in me to stumble, it would be better for him that a huge millstone should be hung around his neck, and that he should be sunk in the depths of the sea.
7 Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.
“Woe to the world because of occasions of stumbling! For it must be that the occasions come, but woe to that person through whom the occasion comes!
8 Protož jestliže ruka tvá aneb noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému aneb bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do ohně věčného. (aiōnios g166)
If your hand or your foot causes you to stumble, cut it off, and cast it from you. It is better for you to enter into life maimed or crippled, rather than having two hands or two feet to be cast into the eternal fire. (aiōnios g166)
9 A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně. (Geenna g1067)
If your eye causes you to stumble, pluck it out, and cast it from you. It is better for you to enter into life with one eye, rather than having two eyes to be cast into the Gehenna (Place of fiery torment for the dead) of fire. (Geenna g1067)
10 Viztež, abyste nepotupovali žádného z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky hledí na tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest.
See that you don’t despise one of these little ones, for I tell you that in heaven their angels always see the face of 'Avi shebashamayim ·my Father in Heaven·.
11 Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo.
For the Son of Man came to save that which was lost.
12 Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá těch devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé?
“What do you think? If a man has one hundred sheep, and one of them goes astray, does not he leave the ninety-nine, go to the mountains, and seek that which has gone astray?
13 A nahodí-liť mu se nalezti ji, amen pravím vám, že se raduje nad ní více, než nad těmi devadesáti devíti nepobloudilými.
If he finds it, most certainly I tell you, he rejoices over it more than over the ninety-nine which have not gone astray.
14 Takť není vůle Otce vašeho, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto.
Even so it is not the will of 'Avikah shebashamayim ·your Father in Heaven· that one of these little ones should perish.
15 Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého.
“If your brother sins against you, go, show him his fault between you and him alone. If he listens to you, you have gained back your brother.
16 Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě ještě jednoho aneb dva, aby v ústech dvou neb tří svědků stálo každé slovo.
But if he does not listen, take one or two more with you so that every accusation can be supported by the testimony of two or three witnesses.
17 Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán.
If he refuses to listen to them, tell it to the assembly. If he refuses to hear the assembly also, let him be to you as a Gentile or a tax collector.
18 Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.
Most certainly I tell you, whatever things you bind on earth will have been bound in heaven, and whatever things you release on earth will have been released in heaven.
19 Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.
Again, assuredly I tell you, that if two of you will agree on earth concerning anything that they will ask, it will be done for them by 'Avi shebashamayim ·my Father in Heaven·.
20 Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu mém, tuť jsem já u prostřed nich.
For where two or three are gathered together in my name, there I am in the middle of them.”
21 Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmi-likrát?
Then Peter [Rock] came and said to him, “Lord, how often shall my brother sin against me, and I forgive him? Until seven times?”
22 I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.
Yeshua [Salvation] said to him, “I don’t tell you until seven times, but, until seventy times seven.
23 A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými.
Therefore the Kingdom of Heaven (God) is like a certain king, who wanted to reconcile accounts with his servants.
24 A když počal klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven.
When he had begun to reconcile, one was brought to him who owed him ten thousand talents.
25 A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti.
But because he couldn’t pay, his lord commanded him to be sold, with his wife, his children, and all that he had, and payment to be made.
26 Tedy padna služebník ten, klaněl se jemu, řka: Pane, poshověj mi, a všecko zaplatím tobě.
The servant therefore fell down and knelt before him, saying, ‘Lord, have patience with me, and I will repay you all!’
27 I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil.
The lord of that servant, being moved with compassion, released him, and forgave him the debt.
28 Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen.
“But that servant went out, and found one of his fellow servants, who owed him one hundred denarii (100 days wages), and he grabbed him, and took him by the throat, saying, ‘Pay me what you owe!’
29 Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všecko zaplatím tobě.
“So his fellow servant fell down at his feet and begged him, saying, ‘Have patience with me, and I will repay you!’
30 On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu.
He would not, but went and cast him into prison, until he should pay back that which was due.
31 Vidouce pak spoluslužebníci jeho, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo.
So when his fellow servants saw what was done, they were exceedingly sorry, and came and told to their lord all that was done.
32 Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil.
Then his lord called him in, and said to him, ‘You wicked servant! I forgave you all that debt, because you begged me.
33 Zdaliž i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?
Should not you also have had mercy on your fellow servant, even as I had mercy on you?’
34 I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.
His lord was angry, and delivered him to the tormentors, until he should pay all that was due to him.
35 Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí svých provinění jejich.
So my heavenly Father will also do to you, if you don’t each forgive your brother from your hearts for his misdeeds.”
