Matouš 18
1 V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest největší v království nebeském?
ⲁ̅ϩⲛ ⲧⲉⲩⲛⲟⲩ ⲉⲧⲙⲙⲁⲩ ⲁⲙⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ ϯⲡⲉⲩⲟⲩⲟⲓ ⲉⲓⲏⲥ ⲉⲩϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲛⲓⲙ ⲁⲣⲁ ⲡⲉ ⲡⲛⲟϭ ϩⲛ ⲧⲙⲛⲧⲣⲣⲟ ⲛⲙⲡⲏⲩⲉ
2 A zavolav Ježíš pacholátka, postavil je u prostřed nich,
ⲃ̅ⲁϥⲙⲟⲩⲧⲉ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲓⲏⲥ ⲉⲩϣⲏⲣⲉ ϣⲏⲙ ⲁϥⲧⲁϩⲟϥ ⲉⲣⲁⲧϥ ϩⲛ ⲧⲉⲩⲙⲏⲧⲉ
3 A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.
ⲅ̅ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ϩⲁⲙⲏⲛ ϯϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲏⲧⲛ ϫⲉ ⲉⲓ ⲙⲏⲧⲓ ⲛⲧⲉⲧⲛⲕⲉⲧ ⲧⲏⲩⲧⲛ ⲛⲧⲉⲧⲛⲣ ⲑⲉ ⲛⲛⲉⲓϣⲏⲣⲉ ϣⲏⲙ ⲛⲛⲉⲧⲛⲃⲱⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲧⲙⲛⲧⲣⲣⲟ ⲛⲙⲡⲏⲩⲉ
4 Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest největší v království nebeském.
ⲇ̅ⲡⲉⲧⲛⲁⲑⲃⲃⲓⲟϥ ⲇⲉ ⲛⲑⲉ ⲙⲡⲓϣⲏⲣⲉ ϣⲏⲙ ⲡⲁⲓ ⲡⲉ ⲡⲛⲟϭ ϩⲛ ⲧⲙⲛⲧⲣⲣⲟ ⲛⲙⲡⲏⲩⲉ
5 A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá.
ⲉ̅ⲁⲩⲱ ⲡⲉⲧⲛⲁϣⲱⲡ ⲉⲣⲟϥ ⲛⲟⲩϣⲏⲣⲉ ϣⲏⲙ ⲛⲧⲉⲓϩⲉ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉϫⲙ ⲡⲁⲣⲁⲛ ⲉϥϣⲱⲡ ⲙⲙⲟⲓ ⲉⲣⲟϥ
6 Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.
ⲋ̅ⲡⲉⲧⲛⲁⲥⲕⲁⲛⲇⲁⲗⲓⲍⲉ ⲇⲉ ⲛⲟⲩⲁ ⲛⲛⲉⲓⲕⲟⲩⲓ ⲉⲧⲡⲓⲥⲧⲉⲩⲉ ⲉⲣⲟⲓ ⲥⲉⲣⲛⲟϥⲣⲉ ⲛⲁϥ ϫⲉⲕⲁⲥ ⲉⲩⲉⲙⲟⲩⲣ ⲛⲟⲩⲱⲛⲉ ⲛⲥⲓⲕⲉ ⲉⲡⲉϥⲙⲁⲕϩ ⲛⲥⲉⲟⲙⲥϥ ϩⲣⲁⲓ ϩⲙ ⲡⲡⲉⲗⲁⲅⲟⲥ ⲛⲧⲉⲑⲁⲗⲁⲥⲥⲁ
7 Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.
ⲍ̅ⲟⲩⲟⲓ ⲙⲡⲕⲟⲥⲙⲟⲥ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲛⲉⲥⲕⲁⲛⲇⲁⲗⲟⲛ ⲁⲛⲁⲅⲕⲏ ⲅⲁⲣ ⲉⲧⲣⲉⲛⲉⲥⲕⲁⲛⲇⲁⲗⲟⲛ ⲉⲓ ⲡⲗⲏⲛ ⲟⲩⲟⲓ ⲙⲡⲣⲱⲙⲉ ⲉⲧⲙⲙⲁⲩ ⲡⲉⲧⲉⲣⲉ ⲡⲉⲥⲕⲁⲛⲇⲁⲗⲟⲛ ⲛⲏⲩ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲟⲟⲧϥ
8 Protož jestliže ruka tvá aneb noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému aneb bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do ohně věčného. (aiōnios g166)
ⲏ̅ⲉϣϫⲉ ⲧⲉⲕϭⲓϫ ⲏ ⲧⲉⲕⲟⲩⲉⲣⲏⲧⲉ ⲥⲕⲁⲛⲇⲁⲗⲓⲍⲉ ⲙⲙⲟⲕ ϣⲁⲁⲧⲥ ⲛⲅⲛⲟϫⲥ ⲛⲥⲁⲃⲟⲗ ⲙⲙⲟⲕ ⲛⲁⲛⲟⲩⲥ ⲅⲁⲣ ⲛⲁⲕ ⲉⲃⲱⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡⲱⲛϩ ⲉⲕⲟ ⲛϭⲁⲗⲉ ⲏ ⲉⲕⲟ ⲛϭⲁⲛⲁϩ ⲏ ⲉⲣⲉⲧⲉⲕϭⲓϫ ⲥⲛⲧⲉ ⲙⲙⲟⲕ ⲏ ⲟⲩⲉⲣⲏⲧⲉ ⲥⲛⲧⲉ ⲛⲥⲉⲛⲟϫⲕ ⲉⲧⲥⲁⲧⲉ ⲛϣⲁ ⲉⲛⲉϩ (aiōnios g166)
9 A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně. (Geenna g1067)
ⲑ̅ⲁⲩⲱ ⲉϣϫⲉ ⲡⲉⲕⲃⲁⲗ ⲥⲕⲁⲛⲇⲁⲗⲓⲍⲉ ⲙⲙⲟⲕ ⲡⲟⲣⲕϥ ⲛⲅⲛⲟϫϥ ⲛⲥⲁⲃⲟⲗ ⲙⲙⲟⲕ ⲛⲁⲛⲟⲩⲥ ⲅⲁⲣ ⲛⲁⲕ ⲉⲣⲉⲟⲩⲃⲁⲗ ⲛⲟⲩⲱⲧ ⲙⲙⲟⲕ ⲉⲃⲱⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡⲱⲛϩ ⲉϩⲟⲩⲉⲉⲣⲉⲃⲁⲗ ⲥⲛⲁⲩ ⲙⲙⲟⲕ ⲛⲥⲉⲛⲟϫⲕ ⲉⲧⲅⲉϩⲉⲛⲛⲁ ⲛⲥⲁⲧⲉ (Geenna g1067)
10 Viztež, abyste nepotupovali žádného z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky hledí na tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest.
ⲓ̅ϭⲱϣⲧ ⲙⲡⲣⲕⲁⲧⲁⲫⲣⲟⲛⲉⲓ ⲛⲟⲩⲁ ⲛⲛⲉⲓⲕⲟⲩⲓ ϯϫⲱ ⲅⲁⲣ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲏⲧⲛ ϫⲉ ⲛⲉⲩⲁⲅⲅⲉⲗⲟⲥ ϭⲱϣⲧ ⲛⲟⲩⲟⲉⲓϣ ⲛⲓⲙ ϩⲛ ⲙⲡⲏⲩⲉ ⲉⲡϩⲟ ⲙⲡⲁⲉⲓⲱⲧ ⲉⲧϩⲛ ⲙⲡⲏⲩⲉ
11 Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo.
ⲓ̅ⲁ̅
12 Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá těch devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé?
ⲓ̅ⲃ̅ⲟⲩ ⲡⲉⲧⲥⲇⲟⲕⲉⲓ ⲛⲏⲧⲛ ⲉϣⲱⲡⲉ ⲟⲩⲣⲱⲙⲉ ⲉϥϣⲁⲛⲕⲱ ⲛⲁϥ ⲛϣⲉ ⲛⲉⲥⲟⲟⲩ ⲛⲧⲉⲟⲩⲁ ⲥⲱⲣⲙ ⲉⲃⲟⲗ ⲛϩⲏⲧⲟⲩ ⲙⲏ ⲛϥⲛⲁⲕⲱ ⲁⲛ ⲙⲡⲉⲓⲡⲥⲧⲁⲓⲟⲩⲯⲓⲥ ⲛⲉⲥⲟⲟⲩ ϩⲓϫⲛ ⲛⲧⲟⲟⲩ ⲛϥⲃⲱⲕ ⲛϥϣⲓⲛⲉ ⲛⲥⲁⲡⲉⲧⲥⲱⲣⲙ
13 A nahodí-liť mu se nalezti ji, amen pravím vám, že se raduje nad ní více, než nad těmi devadesáti devíti nepobloudilými.
ⲓ̅ⲅ̅ⲁⲩⲱ ⲉⲥϣⲁⲛϣⲱⲡⲉ ⲛϥϩⲉ ⲉⲣⲟϥ ϩⲁⲙⲏⲛ ϯϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲏⲧⲛ ϫⲉ ϣⲁϥⲣⲁϣⲉ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉϫⲱϥ ⲉϩⲟⲩⲉⲡⲉⲓⲡⲥⲧⲁⲓⲟⲩⲯⲓⲥ ⲉⲧⲙⲡⲟⲩⲥⲱⲣⲙ
14 Takť není vůle Otce vašeho, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto.
ⲓ̅ⲇ̅ⲧⲁⲓ ⲧⲉ ⲑⲉ ⲙⲡⲟⲩⲱϣ ⲁⲛ ⲡⲉ ⲙⲡⲉⲙⲧⲟ ⲉⲃⲟⲗ ⲙⲡⲁⲉⲓⲱⲧ ⲉⲧϩⲛ ⲙⲡⲏⲩⲉ ϫⲉⲕⲁⲥ ⲉϥⲉϩⲉ ⲉⲃⲟⲗ ⲛϭⲓ ⲟⲩⲁ ⲛⲛⲉⲓⲕⲟⲩⲓ
15 Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého.
ⲓ̅ⲉ̅ⲉϣⲱⲡⲉ ⲇⲉ ⲉⲣϣⲁⲛⲡⲉⲕⲥⲟⲛ ⲣⲛⲟⲃⲉ ⲃⲱⲕ ⲛⲅϫⲡⲉⲓⲟϥ ⲟⲩⲧⲱⲕ ⲟⲩⲧⲱϥ ⲙⲁⲩⲁⲁⲕ ⲉϣⲱⲡⲉ ⲇⲉ ⲉϥϣⲁⲛⲥⲱⲧⲙ ⲛⲥⲱⲕ ⲁⲕϯϩⲏⲩ ⲙⲡⲉⲕⲥⲟⲛ
16 Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě ještě jednoho aneb dva, aby v ústech dvou neb tří svědků stálo každé slovo.
ⲓ̅ⲋ̅ⲉϣⲱⲡⲉ ⲇⲉ ⲉϥϣⲁⲛⲧⲙⲥⲱⲧⲙ ⲛⲥⲱⲕ ϫⲓ ⲛⲕⲉⲟⲩⲁ ⲛⲙⲙⲁⲕ ⲏ ⲥⲛⲁⲩ ϫⲉⲕⲁⲥ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲛ ⲧⲧⲁⲡⲣⲟ ⲙⲙⲛⲧⲣⲉ ⲥⲛⲁⲩ ⲏ ϣⲟⲙⲛⲧ ⲉⲣⲉϣⲁϫⲉ ⲛⲓⲙ ⲁϩⲉⲣⲁⲧϥ
17 Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán.
ⲓ̅ⲍ̅ⲉϣⲱⲡⲉ ⲇⲉ ⲉϥϣⲁⲛⲧⲙⲥⲱⲧⲙ ⲛⲥⲱⲟⲩ ⲁϫⲓⲥ ⲛⲧⲉⲕⲕⲗⲏⲥⲓⲁ ⲉϣⲱⲡⲉ ⲇⲉ ⲉϥϣⲁⲛⲣⲁⲧⲥⲱⲧⲙ ⲛⲥⲁⲧⲕⲉⲉⲕⲕⲗⲏⲥⲓⲁ ⲙⲁⲣⲉϥϣⲱⲡⲉ ⲛⲁⲕ ⲛⲑⲉ ⲛⲟⲩϩⲉⲑⲛⲓⲕⲟⲥ ⲙⲛⲟⲩⲧⲉⲗⲱⲛⲏⲥ
18 Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.
ⲓ̅ⲏ̅ϩⲁⲙⲏⲛ ϯϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲏⲧⲛ ϫⲉ ⲛⲉⲧⲉⲧⲛⲁⲙⲟⲣⲟⲩ ϩⲓϫⲙ ⲡⲕⲁϩ ⲥⲉⲛⲁϣⲱⲡⲉ ⲉⲩⲙⲏⲣ ϩⲛ ⲙⲡⲏⲩⲉ ⲁⲩⲱ ⲛⲉⲧⲉⲧⲛⲁⲃⲟⲗ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓ ϫⲙⲡⲕⲁϩ ⲥⲉⲛⲁϣⲱⲡⲉ ⲉⲩⲃⲏⲗ ϩⲛ ⲙⲡⲏⲩⲉ
19 Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.
ⲓ̅ⲑ̅ϩⲁⲙⲏⲛ ⲟⲛ ϯϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲏⲧⲛ ϫⲉ ⲉⲣϣⲁⲛⲥⲛⲁⲩ ⲛϩⲏⲧⲧⲏⲩⲧⲛ ϥⲓ ⲙⲛ ⲛⲉⲩⲉⲣⲏⲩ ϩⲣⲁⲓ ϩⲓϫⲙ ⲡⲕⲁϩ ϩⲱⲃ ⲛⲓⲙ ⲉⲧⲟⲩⲛⲁⲁⲓⲧⲉⲓ ⲙⲙⲟⲟⲩ ⲥⲉⲛⲁϣⲱⲡⲉ ⲛⲁⲩ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓ ⲧⲟⲟⲧϥ ⲙⲡⲁⲉⲓⲱⲧ ⲉⲧϩⲛ ⲙⲡⲏⲩⲉ
20 Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu mém, tuť jsem já u prostřed nich.
ⲕ̅ⲡⲙⲁ ⲅⲁⲣ ⲉⲧⲉⲣⲉⲥⲛⲁⲩ ⲏ ϣⲟⲙⲛⲧ ⲥⲟⲟⲩϩ ⲛϩⲏⲧϥ ϩⲙ ⲡⲁⲣⲁⲛ ⲁⲛⲟⲕ ϯϣⲟⲟⲡ ⲛⲙⲙⲁⲩ ϩⲛ ⲧⲉⲩⲙⲏⲧⲉ
21 Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmi-likrát?
ⲕ̅ⲁ̅ⲧⲟⲧⲉ ⲁⲡⲉⲧⲣⲟⲥ ϯ ⲡⲉϥⲟⲩⲟⲓ ⲉⲣⲟϥ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁϥ ϫⲉ ⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲉⲣϣⲁⲛⲡⲁⲥⲟⲛ ⲣⲛⲟⲃⲉ ⲉⲣⲟⲓ ⲧⲁⲕⲱ ⲛⲁϥ ⲉⲃⲟⲗ ϣⲁⲟⲩⲏⲣ ⲛⲥⲟⲡ ϣⲁⲥⲁϣϥ ⲛⲥⲟⲡ
22 I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.
ⲕ̅ⲃ̅ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁϥ ⲛϭⲓ ⲓⲏⲥ ϫⲉ ⲛϯϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲁⲕ ⲁⲛ ϫⲉ ϣⲁⲥⲁϣϥ ⲛⲥⲟⲡ ⲁⲗⲗⲁ ϣⲁⲥⲁϣϥ ⲛϣϥⲉ ⲛⲥⲟⲡ
23 A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými.
ⲕ̅ⲅ̅ⲉⲧⲃⲉ ⲡⲁⲓ ⲉⲥⲧⲛⲧⲱⲛ ⲛϭⲓ ⲧⲙⲛⲧⲣⲣⲟ ⲛⲙⲡⲏⲩⲉ ⲉⲩⲣⲱⲙⲉ ⲛⲣⲣⲟ ⲡⲁⲓ ⲛⲧⲁϥⲟⲩⲱϣ ⲉϥⲓⲱⲡ ⲙⲛ ⲛⲉϥϩⲙϩⲁⲗ
24 A když počal klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven.
ⲕ̅ⲇ̅ⲛⲧⲉⲣⲉϥⲁⲣⲭⲉⲓ ⲇⲉ ⲛϥⲓⲱⲡ ⲁⲩⲉⲓⲛⲉ ⲛⲁϥ ⲛⲟⲩⲁ ⲉⲣⲉϩⲁϩ ⲛϭⲓ ⲛϭⲱⲣ ⲉⲣⲟϥ
25 A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti.
ⲕ̅ⲉ̅ⲉⲙⲛⲧⲁϥⲥⲉ ⲇⲉ ⲉⲧⲁⲁⲩ ⲁϥⲟⲩⲉϩⲥⲁϩⲛⲉ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲡⲉϥϫⲟⲉⲓⲥ ⲉⲧⲣⲉⲩⲧⲁⲁϥ ⲉⲃⲟⲗ ⲙⲛ ⲧⲉϥⲥϩⲓⲙⲉ ⲙⲛ ⲛⲉϥϣⲏⲣⲉ ⲙⲛ ⲛⲕⲁ ⲛⲓⲙ ⲉⲧⲛⲧⲁϥ ⲛϥⲧⲁⲁⲩ
26 Tedy padna služebník ten, klaněl se jemu, řka: Pane, poshověj mi, a všecko zaplatím tobě.
ⲕ̅ⲋ̅ⲁϥⲡⲁϩⲧϥ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲡϩⲙϩⲁⲗ ⲁϥⲟⲩⲱϣⲧ ⲛⲁϥ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲡϫⲟⲉⲓⲥ ϩⲣⲟϣ ⲛϩⲏⲧ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉϫⲱⲓ ⲧⲁⲧⲁⲁⲩ ⲛⲁⲕ ⲧⲏⲣⲟⲩ
27 I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil.
ⲕ̅ⲍ̅ⲁϥϣⲛϩⲧⲏϥ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲙⲡϩⲙϩⲁⲗ ⲁϥⲕⲱ ⲙⲙⲟϥ ⲉⲃⲟⲗ ⲁⲩⲱ ⲡⲉⲧⲉⲣⲟϥ ⲧⲏⲣϥ ⲁϥⲕⲁⲁϥ ⲛⲁϥ ⲉⲃⲟⲗ
28 Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen.
ⲕ̅ⲏ̅ⲁϥⲉⲓ ⲇⲉ ⲉⲃⲟⲗ ⲛϭⲓ ⲡϩⲙϩⲁⲗ ⲉⲧⲙⲙⲁⲩ ⲁϥϩⲉ ⲉⲟⲩⲁ ⲛⲛⲉϥϣⲃⲏⲣϩⲙϩⲁⲗ ⲡⲁⲓ ⲉⲛⲉⲩⲛⲧⲁϥ ⲉⲣⲟϥ ⲛϣⲉ ⲛⲥⲁⲧⲉⲉⲣⲉ ⲁϥⲁⲙⲁϩⲧⲉ ⲙⲙⲟϥ ⲁϥⲱϭⲧ ⲙⲙⲟϥ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲁⲩⲡⲉⲧⲉⲣⲟⲕ
29 Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všecko zaplatím tobě.
ⲕ̅ⲑ̅ⲁϥⲡⲁϩⲧϥ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲡⲉϥϣⲃⲏⲣϩⲙϩⲁⲗ ⲁϥⲡⲁⲣⲁⲕⲁⲗⲉⲓ ⲙⲙⲟϥ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ϩⲣⲟϣ ⲛϩⲏⲧ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉϫⲱⲓ ⲧⲁⲧⲁⲁⲩ ⲛⲁⲕ ⲧⲏⲣⲟⲩ
30 On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu.
ⲗ̅ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲙⲡⲉϥⲟⲩⲱϣ ⲁⲗⲗⲁ ⲁϥⲃⲱⲕ ⲁϥⲛⲟϫϥ ⲉⲡⲉϣⲧⲉⲕⲟ ϣⲁⲛⲧⲉϥϯ ⲙⲡⲉⲧⲉⲣⲟϥ
31 Vidouce pak spoluslužebníci jeho, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo.
ⲗ̅ⲁ̅ⲁⲩⲛⲁⲩ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲛⲉϥϣⲃⲏⲣϩⲙϩⲁⲗ ⲉⲡⲉⲛⲧⲁϥϣⲱⲡⲉ ⲁⲩⲗⲩⲡⲉⲓ ⲉⲙⲁⲧⲉ ⲁⲩⲉⲓ ⲁⲩϫⲱ ⲉⲡⲉⲩϫⲟⲉⲓⲥ ⲛϩⲱⲃ ⲛⲓⲙ ⲛⲧⲁⲩϣⲱⲡⲉ
32 Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil.
ⲗ̅ⲃ̅ⲧⲟⲧⲉ ⲁϥⲙⲟⲩⲧⲉ ⲉⲣⲟϥ ⲛϭⲓ ⲡⲉϥϫⲟⲉⲓⲥ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁϥ ϫⲉ ⲡϩⲙϩⲁⲗ ⲙⲡⲟⲛⲏⲣⲟⲥ ⲛⲏ ⲧⲏⲣⲟⲩ ⲉⲧⲉⲣⲟⲕ ⲁⲓⲕⲁⲁⲩ ⲛⲁⲕ ⲉⲃⲟⲗ ⲉⲧⲃⲉ ϫⲉ ⲁⲕⲥⲡⲥⲱⲡⲧ
33 Zdaliž i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?
ⲗ̅ⲅ̅ⲛⲉϣϣⲉ ⲛⲧⲟⲕ ⲁⲛ ⲉⲣⲟⲕ ⲡⲉ ⲉⲛⲁ ⲙⲡⲉⲕϣⲃⲏⲣϩⲙϩⲁⲗ ⲛⲑⲉ ϩⲱ ⲛⲧⲁⲓⲛⲁ ⲛⲁⲕ
34 I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.
ⲗ̅ⲇ̅ⲁϥⲛⲟⲩϭⲥ ⲛϭⲓ ⲡⲉϥϫⲟⲉⲓⲥ ⲁϥϯ ⲙⲙⲟϥ ⲉⲧⲟⲟⲧⲟⲩ ⲛⲛⲃⲁⲍⲁⲛⲓⲥⲧⲏⲥ ϣⲁⲛⲧⲉϥϯ ⲙⲡⲉⲧⲉⲣⲟϥ ⲧⲏⲣϥ
35 Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí svých provinění jejich.
ⲗ̅ⲉ̅ⲧⲁⲓ ⲟⲛ ⲧⲉ ⲑⲉ ⲉⲧⲉϥⲛⲁⲁⲁⲥ ⲛⲏⲧⲛ ⲛϭⲓ ⲡⲁⲉⲓⲱⲧ ⲉⲧϩⲛ ⲙⲡⲏⲩⲉ ⲉⲣⲧⲙⲡⲟⲩⲁ ⲡⲟⲩⲁ ⲕⲱ ⲉⲃⲟⲗ ⲙⲡⲉϥⲥⲟⲛ ϩⲛ ⲛⲉⲧⲛϩⲏⲧ
