Matouš 15
1 A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákonníci a farizeové, řkouce:
Тогава дойдоха при Исуса фарисеи и книжници от Ерусалим и казаха:
2 Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.
Защо Твоите ученици престъпват преданието на старейшините? Понеже не си мият ръцете, когато ядат хляб.
3 A on odpovídaje, řekl jim: Proč i vy přestupujete přikázaní Boží pro ustanovení svá?
А Той в отговор им каза: Защо и вие заради вашето предание престъпвате Божията заповед?
4 Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
Защото Бог каза: “Почитай баща си и майка си”; и
5 Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar jest to, čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. A neuctil by otce svého neb mateře své.
Но вие казвате: Който рече на баща си или майка си: Това мое имане, с което би могъл да си помогнеш, е подарено Богу,
6 I zlehčili jste přikázaní Boží pro své ustanovení.
- той да не почита баща си, [или майка си]. Така, заради вашето предание, осуетихте Божията дума.
7 Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:
Лицемери! Добре е пророкувал Исаия за вас, като е казал:
8 Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
“Тия люде [се приближават при Мене с устата си, и] Ме почитат с устните си; Но сърцето им далеч отстои от Мене.
9 Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských.
Обаче напразно Ми се кланят, като преподават за поучения човешки заповеди”.
10 A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.
И като повика народа, рече им: Слушайте и разбирайте!
11 Ne to, což vchází v ústa, poškvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poškvrňuje člověka.
Това, което влиза в устата, не осквернява човека; но това, което излиза от устата, то осквернява човека.
12 Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?
Тогава се приближиха учениците Му и рекоха: Знаеш ли, че фарисеите се съблазниха като чуха тая дума?
13 A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj ten nebeský, vykořeněno bude.
А Той в отговор рече: Всяко растение, което Моят небесен Отец не е насадил, ще се изкорени.
14 Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých. Povede-liť pak slepý slepého, oba v jámu upadnou.
Оставете ги; те са слепи водачи; а слепец слепеца ако води, и двамата ще паднат в ямата.
15 I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.
Петър в отговор Му рече: Обясни ни тая притча.
16 Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?
А Той каза: И вие ли сте още без разумление.
17 Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde, a vypouští se ven?
Не разбирате ли, че всичко що влиза в устата, минава в корема, и се изхвърля в захода?
18 Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poškvrňují člověka.
А онова, което излиза из устата, произхожда от сърцето, и то осквернява човека.
19 Z srdce zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
Защото от сърцето произлизат зли помисли, убийства, прелюбодейства, блудства, кражби, лъжесвидетелства, хули.
20 Tyť jsou věci poškvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť nepoškvrňuje člověka.
Тия са нещата, които оскверняват човека; а да яде с немити ръце, това не го осквернява.
21 A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
И, като излезе оттам, Исус се оттегли в тирските и сидонските страни.
22 A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala, řkuci jemu: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.
И, ето, една ханаанка излезе от ония места и извика, казвайки: Смили се за мене Господи, Сине Давидов; дъщеря ми зле се мъчи от бяс.
23 On pak neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Odbuď ji, neboť volá za námi.
Но Той не й отговори ни дума. Учениците дойдоха и Му се молеха, като рекоха: Отпрати я, защото вика подире ни.
24 On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
А Той в отговор каза: Аз не съм пратен, освен до загубените овце от Израилевия дом.
25 Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
А тя дойде, кланяше Му се и казваше: Господи помогни ми.
26 On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.
Той в отговор рече: Не е прилично да се вземе хляба на децата и да се хвърли на кученцата.
27 A ona řekla: Takť jest, Pane. A však štěňátka jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
А тя рече: Така, Господи; ни и кученцата ядат от трохите, които падат от трапезата на господарите им.
28 Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
Тогава Исус в отговор й рече: О жено, голяма е твоята вяра; нека ти бъде според желанието. И дъщеря й оздравя в същия час.
29 A odšed odtud Ježíš, šel k moři Galilejskému, a vstoupiv na horu, posadil se tam.
И като замина оттам, Исус дойде при галилейското езеро; и качи се на бърдото и седеше там.
30 I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on je uzdravoval,
И дойдоха при Него големи множества, които имаха със себе си куци, слепи, неми, недъгави и много други, и сложиха ги пред нозете Му; и Той ги изцели;
31 Tak že se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
Така щото народът се чудеше, като гледаше неми да говорят, недъгави оздравели, куци да ходят, и слепи да гледат. И прославиха Израилевия Бог.
32 Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu. Nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli; a propustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.
А Исус повика учениците Си и рече: Жално Ми е за народа, защото три дни вече седят при Мене и нямат що да ядат; а не искам да ги разпусна гладни, да не би да им премалее по пътя.
33 I řkou mu učedlníci jeho: Kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
Учениците Му казаха: Отгде да имаме в уединено място толкова хляб, че да нахраним такова голямо множество?
34 I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm, a málo rybiček.
Исус им каза: Колко хляба имате? А те рекоха: Седем и малко рибки.
35 I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.
Тогава заповяда на народа да насядат на земята.
36 A vzav těch sedm chlebů a ty ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, učedlníci pak zástupu.
И като взе седемте хляба и рибите, благодари и разчупи; и даде на учениците, а учениците на народа.
37 I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.
И ядоха всички и наситиха се, и дигнаха останалите къшеи, седем кошници пълни.
38 Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí.
А ония, които ядоха, бяха четири хиляди мъже, освен жени и деца.
39 A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.
И като разпусна народа, влезе в ладията, и дойде в магаданските предели.
