Matouš 11
1 I stalo se, když přestal Ježíš těch přikázaní dávati dvanácti učedlníkům svým, bral se odtud, aby učil a kázal v městech jejich.
Pea kuo fakaʻosi ʻe Sisu ʻene akonaki ki heʻene kau ākonga ʻe toko hongofulu ma toko ua, naʻe ʻalu ia mei ai ke akonaki mo malanga ʻi honau ngaahi kolo.
2 Jan pak uslyšev v vězení o skutcích Kristových, poslav dva z učedlníků svých,
Pea kuo fanongo ʻa Sione ʻi he fale fakapōpula ki he ngaahi ngāue ʻa Kalaisi, pea fekau atu ʻe ia ʻene ākonga ʻe toko ua,
3 Řekl jemu: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
ʻO na pehē kiate ia, “Ko koe ia naʻe pehē ʻe haʻu, pe te tau ʻamanaki ki ha taha?”
4 I odpovídaje Ježíš, řekl jim: Jdouce, zvěstujtež Janovi, co slyšíte a vidíte.
Pea pehēange ʻe Sisu kiate kinaua, “Mo ō, ʻo fakahā kia Sione ʻae ngaahi meʻa ʻoku mo fanongo, mo mamata ki ai:
5 Slepí vidí, a kulhaví chodí, malomocní se čistí, a hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, a chudým evangelium se zvěstuje.
ʻOku ʻā ʻae kui, ʻoku ʻeveʻeva ʻae pipiki, ʻoku maʻa ʻae kilia, pea ongo ʻae tuli, pea fokotuʻu ʻae mate, pea ʻoku malangaʻaki ʻae ongoongolelei ki he kakai masiva.
6 A blahoslavený jest, kdož se nehorší na mně.
Pea ʻoku monūʻia ia, ʻaia ʻoku ʻikai tūkia, ʻiate au.”
7 A když oni odešli, počal Ježíš praviti zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť viděti? Třtinu-li větrem se klátící?
Pea kuo na ō, pea lea ʻa Sisu ki he kakai ʻia Sione, “Naʻa mou ʻalu ki he toafa ke mamata ki he hā? Ha vaʻa kaho ʻoku luluʻi ʻe he matangi?
8 Aneb co jste vyšli viděti? Člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž se měkkým rouchem odívají, v domích královských jsou.
Ka naʻa mou ʻalu atu ke mamata ki he hā? Ha tangata ʻoku kofuʻaki ʻae kofu molū? Vakai, ko kinautolu ʻoku kofu molū ʻoku nau ʻi he fale ʻoe ngaahi tuʻi.
9 Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více nežli proroka.
Ka naʻa mou ʻalu atu ke mamata ki he hā? Ha palōfita? ʻIo, pea ʻoku ou tala atu kiate kimoutolu, ʻoku lahi hake ia ʻi he palōfita.
10 Tento jest zajisté, o němž psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.
He ko eni ia kuo tohi ki ai, ‘Vakai, ʻoku ou fekau atu ʻeku talafekau ke muʻomuʻa ʻiate koe, ʻaia te ne teuteu ho hala ʻi ho ʻao.’
11 Amen pravím vám, mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele; ale kdo jest nejmenší v království nebeském, jestiť větší nežli on.
Ko ʻeku tala moʻoni atu kiate kimoutolu, ʻOku ʻikai tupu ha tokotaha lahi hake ʻia Sione ko e Papitaiso ʻiate kinautolu kuo fanauʻi ʻe he fefine: ka ko ia ʻoku siʻi taha pe ʻi he puleʻanga ʻoe langi ʻoku lahi ia ʻiate ia.
12 Ode dnů pak Jana Křtitele až dosavad království nebeské násilí trpí, a ti, kteříž násilí činí, uchvacujíť je.
Pea talu mei he ngaahi ʻaho ʻo Sione ko e Papitaiso ʻo aʻu ki he ʻaho ni, ʻoku fai mālohi ki he puleʻanga ʻoe langi, pea ʻoku lavaʻi fakamālohi ia ʻe he kau mālohi.
13 Nebo všickni proroci i ten zákon až do Jana prorokovali.
He naʻe akonaki ʻae kau palōfita kotoa pē mo e fono ʻo hoko mo Sione.
14 A chcete-li přijíti, onť jest Eliáš, kterýž přijíti měl.
Pea kapau ʻoku mou faʻa maʻu ia, ko ʻIlaisiā eni, ʻaia naʻe pehē ʻe haʻu.
15 Kdo má uši k slyšení, slyš.
Ko ia ʻoku ai ʻae telinga ke ongo, ke ongoʻi ia.
16 Ale k komu připodobním pokolení toto? Podobné jest dětem, sedícím na ryncích a na tovaryše své volajícím,
“Ka te u fakatatau ʻae toʻutangata ni ki he hā? ʻOku tatau ia mo e tamaiki ʻoku nofo ʻi he potu fakatau, ʻoku nau ui ki honau niʻihi,
17 A říkajícím: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali, a neplakali jste.
ʻO pehē, ‘Naʻa mau ifi fangufangu kiate kimoutolu, pea ʻikai te mou meʻe; naʻa mau [hiva ]fakatangi kiate kimoutolu, kae ʻikai te mou tangi.’
18 Přišel zajisté Jan, nejeda ani nepije, a řkou: Ďábelství má.
He naʻe ʻikai haʻu ʻa Sione ʻo kai mo inu, pea nau pehē, ‘ʻOku ʻiate ia ha tēvolo.’
19 Přišel Syn člověka, jeda a pije, a řkou: Aj, člověk žráč a piján vína, přítel publikánů a hříšníků. Ale ospravedlněna jest moudrost od synů svých.
Ka kuo haʻu ʻae Foha ʻoe tangata ʻo kai mo inu, pea nau pehē, ‘Vakai, ko e tangata faʻa kai, mo faʻa inu uaine, ko e kāinga ʻoe kau tānaki tukuhau mo e angahala.’ Ka ʻoku fakatonuhia ʻae poto ʻe heʻene fānau.”
20 Tehdy počal přimlouvati městům, v nichž bylo činěno nejvíce divů jeho, že pokání nečinili:
Pea toki kamata valoki ʻe ia ki he ngaahi kolo naʻe fai lahi ai ʻene ngaahi ngāue mana, koeʻuhi ko ʻenau taʻefakatomala:
21 Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a Sidonu byli činěni divové ti, kteříž jsou činěni v vás, dávno by byli v žíni a v popele pokání činili.
“ʻE malaʻia ʻa koe, Kolesini! ʻE malaʻia ʻa koe, Peteseta! He ka ne fai ʻi Taia mo Saitone ʻae ngaahi ngāue lahi, ʻaia kuo fai ʻiate kimoutolu, pehē, kuo loa ʻenau fakatomala ʻi he tauangaʻa mo e efuefu.
22 Nýbrž pravím vám: Týru a Sidonu lehčeji bude v den soudný nežli vám.
Ka ʻoku ou tala atu kiate kimoutolu, ʻe kātakingofua ʻa Taia mo Saitone ʻi he ʻaho fakamaau ʻiate kimoutolu.
23 A ty Kafarnaum, kteréž jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla sstrčeno budeš. Nebo kdyby v Sodomě činěni byli divové ti, kteříž jsou činěni v tobě, byliť by zůstali až do dnes. (Hadēs g86)
Pea ko Koe Kapaneume, ʻa Koe kuo hiki ki he langi, ʻe fakahifo Koe ki heli: he ka ne fai ʻi Sotoma ʻae ngaahi ngāue lahi, ʻaia kuo fai ʻiate koe, pehē, kuo tuʻumaʻu ia ʻo aʻu ki he ʻaho ni. (Hadēs g86)
24 Ano více pravím vám, že zemi Sodomských lehčeji bude v den soudný nežli tobě.
Ka ʻoku ou tala atu kiate kimoutolu, ʻE kātakingofua ʻae fonua ko Sotoma ʻi he ʻaho fakamaau ʻiate koe.”
25 V ten čas odpověděv Ježíš, řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými, a zjevil jsi je nemluvňátkům.
Pea lea ʻa Sisu ʻi he ʻaho ko ia, ʻo pehē, “ʻOku ou fakafetaʻi kiate koe, ʻe Tamai, ko e ʻEiki ʻoe langi mo māmani, ʻi hoʻo fufū ʻae ngaahi meʻa ni mei he kau poto mo e fieʻiloʻilo, ka kuo ke fakahā ia ki he kau valevale.
26 Jistě, Otče, žeť se tak líbilo před tebou.
Ke pehē, ʻe Tamai: he ʻoku lelei ia ʻi ho ʻao ke pehē.
27 Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.
“Kuo tuku ʻae meʻa kotoa pē kiate au ʻe heʻeku Tamai: pea ʻoku ʻikai ʻilo ʻae ʻAlo ʻe ha taha, ka ko e Tamai pe; pea ʻoku ʻikai ʻilo ʻae Tamai ʻe ha taha, ka ko e ʻAlo pe, mo ia ʻe fakahā ia ki ai ʻe he ʻAlo.
28 Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.
“Haʻu kiate au ʻakimoutolu kotoa pē ʻoku feinga mo māfasia, pea te u foaki ʻae fiemālie kiate kimoutolu.
29 Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.
Toʻo ʻeku haʻamonga kiate kimoutolu, pea mou ako ʻiate au; he ʻoku ou angavaivai mo angamalū: pea te mou ʻilo ai ʻae fiemālie ki homou laumālie.
30 Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.
He ʻoku faingofua pe ʻeku haʻamonga, pea ʻoku maʻamaʻa ʻeku kavenga.”
