Matouš 11
1 I stalo se, když přestal Ježíš těch přikázaní dávati dvanácti učedlníkům svým, bral se odtud, aby učil a kázal v městech jejich.
I kad svrši Isus zapovijesti dvanaestorici uèenika svojijeh, otide odande dalje da uèi i da propovijeda po gradovima njihovijem.
2 Jan pak uslyšev v vězení o skutcích Kristových, poslav dva z učedlníků svých,
A Jovan èuvši u tamnici djela Hristova posla dvojicu uèenika svojijeh,
3 Řekl jemu: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
I reèe mu: jesi li ti onaj što æe doæi, ili drugoga da èekamo?
4 I odpovídaje Ježíš, řekl jim: Jdouce, zvěstujtež Janovi, co slyšíte a vidíte.
A Isus odgovarajuæi reèe im: idite i kažite Jovanu što èujete i vidite:
5 Slepí vidí, a kulhaví chodí, malomocní se čistí, a hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, a chudým evangelium se zvěstuje.
Slijepi progledaju i hromi hode, gubavi èiste se i gluhi èuju, mrtvi ustaju i siromašnima propovijeda se jevanðelje.
6 A blahoslavený jest, kdož se nehorší na mně.
I blago onome koji se ne sablazni o mene.
7 A když oni odešli, počal Ježíš praviti zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť viděti? Třtinu-li větrem se klátící?
A kad ovi otidoše, poèe Isus ljudima govoriti o Jovanu: šta ste izišli u pustinji da vidite? Trsku, koju ljulja vjetar?
8 Aneb co jste vyšli viděti? Člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž se měkkým rouchem odívají, v domích královských jsou.
Ili šta ste izišli da vidite? Èovjeka u meke haljine obuèena? Eto, koji meke haljine nose po carskijem su dvorovima.
9 Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více nežli proroka.
Ili šta ste izišli da vidite? Proroka? Da, ja vam kažem, i više od proroka.
10 Tento jest zajisté, o němž psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.
Jer je ovo onaj za koga je pisano: eto, ja šaljem anðela svojega pred licem tvojijem, koji æe pripraviti put tvoj pred tobom.
11 Amen pravím vám, mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele; ale kdo jest nejmenší v království nebeském, jestiť větší nežli on.
Zaista vam kažem: nijedan izmeðu roðenijeh od žena nije izišao veæi od Jovana krstitelja; a najmanji u carstvu nebeskome veæi je od njega.
12 Ode dnů pak Jana Křtitele až dosavad království nebeské násilí trpí, a ti, kteříž násilí činí, uchvacujíť je.
A od vremena Jovana krstitelja dosad carstvo nebesko na silu se uzima, i siledžije dobijaju ga.
13 Nebo všickni proroci i ten zákon až do Jana prorokovali.
Jer su svi proroci i zakon proricali do Jovana.
14 A chcete-li přijíti, onť jest Eliáš, kterýž přijíti měl.
I ako hoæete vjerovati, on je Ilija što æe doæi.
15 Kdo má uši k slyšení, slyš.
Koji ima uši da èuje neka èuje.
16 Ale k komu připodobním pokolení toto? Podobné jest dětem, sedícím na ryncích a na tovaryše své volajícím,
Ali kakav æu kazati da je ovaj rod? On je kao djeca koja sjede po ulicama i vièu svojijem drugovima,
17 A říkajícím: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali, a neplakali jste.
I govore: svirasmo vam, i ne igraste; žalismo vam se, i ne jaukaste.
18 Přišel zajisté Jan, nejeda ani nepije, a řkou: Ďábelství má.
Jer Jovan doðe, koji ni jede ni pije, a oni kažu: ðavo je u njemu.
19 Přišel Syn člověka, jeda a pije, a řkou: Aj, člověk žráč a piján vína, přítel publikánů a hříšníků. Ale ospravedlněna jest moudrost od synů svých.
Doðe sin èovjeèij, koji i jede i pije, a oni kažu: gle èovjeka izjelice i pijanice, druga carinicima i grješnicima. I opravdaše premudrost djeca njezina.
20 Tehdy počal přimlouvati městům, v nichž bylo činěno nejvíce divů jeho, že pokání nečinili:
Tada poèe Isus vikati na gradove u kojima su se dogodila najveæa èudesa njegova, pa se nijesu pokajali:
21 Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a Sidonu byli činěni divové ti, kteříž jsou činěni v vás, dávno by byli v žíni a v popele pokání činili.
Teško tebi, Horazine! Teško tebi, Vitsaido! Jer da su u Tiru i Sidonu bila èudesa koja su bila u vama, davno bi se u vreæi i pepelu pokajali.
22 Nýbrž pravím vám: Týru a Sidonu lehčeji bude v den soudný nežli vám.
Ali vam kažem: Tiru i Sidonu lakše æe biti u dan strašnoga suda nego vama.
23 A ty Kafarnaum, kteréž jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla sstrčeno budeš. Nebo kdyby v Sodomě činěni byli divové ti, kteříž jsou činěni v tobě, byliť by zůstali až do dnes. (Hadēs g86)
I ti, Kapernaume! koji si se do nebesa podigao do pakla æeš propasti: jer da su u Sodomu bila èudesa što su u tebi bila, ostao bi do današnjeg dana. (Hadēs g86)
24 Ano více pravím vám, že zemi Sodomských lehčeji bude v den soudný nežli tobě.
Ali vam kažem da æe zemlji Sodomskoj lakše biti u dan strašnoga suda nego tebi.
25 V ten čas odpověděv Ježíš, řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými, a zjevil jsi je nemluvňátkům.
U to vrijeme odgovori Isus, i reèe: hvalim te, oèe, Gospode neba i zemlje, što si ovo sakrio od premudrijeh i razumnijeh a kazao si prostima.
26 Jistě, Otče, žeť se tak líbilo před tebou.
Da, oèe, jer je tako bila volja tvoja.
27 Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.
Sve je meni predao otac moj, i niko ne zna sina do otac; niti oca ko zna do sin i ako kome sin hoæe kazati.
28 Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.
Hodite k meni svi koji ste umorni i natovareni, i ja æu vas odmoriti.
29 Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.
Uzmite jaram moj na sebe, i nauèite se od mene; jer sam ja krotak i smjeran u srcu, i naæi æete pokoj dušama svojijem.
30 Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.
Jer je jaram moj blag, i breme je moje lako.
