Marek 8
1 V těch dnech když velmi veliký zástup byl, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:
Tiste dní, ko je bilo vse polno ljudstva pri njem, in niso imeli kaj jesti, pokliče Jezus učence svoje, in reče jim:
2 Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli.
Ljudstvo mi se smili; kajti uže tri dni so pri meni, in nimajo kaj jesti;
3 A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.
In če jih pustim lačne na njih dom, oslabeli bodo na poti; kajti nekteri od njih so daleč prišli.
4 Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?
Pa mu odgovoré učenci njegovi: Odkod bi jih mogel kdo tu v puščavi nasititi s kruhom?
5 I otázal se jich: Kolik máte chlebů? A oni řekli: Sedm.
In vpraša jih: Koliko imate hlebov? Oni pa rekó: Sedem.
6 I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav těch sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.
Pa zapové ljudstvu, naj se posedejo po tleh. In vzemši sedmere hlebe, zahvali, in prelomi, in dajal je učencem svojim, naj položé pred nje in položili so pred ljudstvo.
7 A měli rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.
In imeli so malo rib; in blagoslovivši jih, reče, naj položé tudi té pred nje.
8 I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.
Ter so jedli in nasitili se; in pobrali so ostanke koscev, sedem košev.
9 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I propustil je.
Bilo jih je pa, kteri so jedli, kake štiri tisoči; in razpustí jih.
10 Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.
In precej vstopi v ladjo z učenci svojimi, in pride v Dalmanutske kraje.
11 I vyšli farizeové, a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.
Pa izidejo Farizeji, in začnó se ž njim prepirati, in zahtevali so od njega znamenje z neba, izkušajoč ga.
12 A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.
In vzdihnivši z duhom svojim, reče: Kaj zahteva ta rod znamenja? Resnično vam pravim: Ne bo se dalo znamenje temu zarodu.
13 A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se dále.
In pustivši jih, stopi precej v ladjo, in odide na drugo stran.
14 I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.
Pozabili so pa vzeti kruha, in niso imeli več kakor en hleb s seboj v ladji.
15 Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Heródesova.
In naročal jim je, govoreč: Glejte, varujte se kvasú Farizejskega in kvasú Herodovega.
16 I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.
In premišljevali so sami s seboj, govoreč: Kruha nimamo.
17 A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani nerozumíte? Ještě máte oslepené své srdce?
In ko Jezus to spazi, reče jim: Kaj premišljujete, da nimate kruha? Ali še ne spoznate, in ne umete? ali imate še okamenjeno srce svoje?
18 Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,
Očí imate, in ne vidite? ušesa imate, in ne slišite? in ne pomnite li?
19 Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? Kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.
Ko sem pet hlebov razlomil med pet tisoči, koliko polnih košev ste nabrali drobtin? Rekó mu: Dvanajst.
20 A když také sedm chlebů mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.
Ko sem jih pa sedem med štiri tisoči, koliko polnih košev ste nabrali drobtin? Oni pa rekó: Sedem.
21 I řekl jim: Kterakž nerozumíte?
In reče jim: Kako ne umete?
22 I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.
In pride v Betsajdo. In pripeljejo mu slepca, in zaprosijo ga, naj se ga dotakne.
23 I ujav toho slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho, a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.
In prijemši slepca za roko, izpelje ga ven iz vasí; ter pljune v očí njegove, in položivši roke na-nj, vpraša ga, če kaj vidi?
24 A on pohleděv zhůru, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.
Pa spregleda, in reče: Vidim ljudí, da kakor drevesa okoli hodijo.
25 Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti zhůru. I uzdraven jest, tak že i zdaleka jasně viděl všecky.
Potem položí zopet roke na očí njegove, in reče mu, naj pogleda. In ozdravel je, in videl je bistro vse.
26 I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka prav.
In odpravi ga na dom njegov, govoreč: Ne hodi ne v vas, in tudi nikomur v vasi ne povéj.
27 Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?
Ter izide Jezus, in učenci njegovi v vasí Cezareje Filipove; in po poti je vpraševal učence svoje, govoreč jim: Kdo pravijo ljudjé, da sem jaz?
28 Kteříž odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.
Oni mu pa odgovoré: Janez Krstnik; in drugi: Elija; drugi pa: Eden od prerokov.
29 Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.
In on jim reče: Kdo pa pravite vi, da sem jaz? Peter pa odgovorí in mu reče: Ti si Kristus.
30 I přikázal jim s pohrůžkou, aby o něm žádnému nepravili.
In zapretí jim, naj nikomur ne pripovedujejo za-nj.
31 I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákonníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.
In začne jih učiti, da mora sin človečji mnogo pretrpeti, in zavržen biti od starešin in vélikih duhovnov in pismarjev, in umorjen biti, in v treh dnéh od smrti vstati.
32 A zjevně to slovo mluvil. Protož chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.
In to besedo je govoril srčno. In Peter ga prime, in začne ga odvračati.
33 Kterýžto obrátiv se, a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.
On se pa obrne, in pogledavši učence svoje, zapretí Petru, govoreč: Poberi se od mene, satan! ker ne misliš, kar je Božje, nego kar je človeško.
34 A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne.
In poklicavši ljudstvo z učenci svojimi, reče jim: Kdor hoče za menoj iti, zatají naj samega sebe, in vzeme križ svoj, in gre za menoj.
35 Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.
Kajti kdor hoče življenje svoje ohraniti, izgubil ga bo; kdor pa izgubi življenje svoje za voljo mene in evangelja, ta ga bo ohranil.
36 Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?
Kaj namreč pomaga človeku, če ves svet pridobí, duši svojej pa škoduje?
37 Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?
Ali kaj bo dal človek v zameno za dušo svojo?
38 Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.
Kajti kdor se sramuje mene in besed mojih v tem prešestnem in grešnem rodu, sramoval se bo tudi sin človečji njega, kedar bo prišel v slavi očeta svojega z angelji svetimi.
