Marek 7
1 I sešli se k němu farizeové a někteří z zákonníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
And the Pharisees and certain of the Scribes who have come from Jerusalem gather themselves together unto him;
2 A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama, (to jest neumytýma, ) jísti chleby, reptali o to.
and, observing certain of his disciples, that, with defiled hands, that is unwashed, they are eating bread, ——
3 Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
For, the Pharisees, and all the Jews, unless with care they wash their hands, eat not, holding fast the tradition of the elders;
4 A po trhu nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby je zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
and coming from market, unless they sprinkle themselves, they eat not, —and, many other things, there are, which they have accepted to hold fast—immersions of cups and measures and copper vessels——
5 Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
and so the Pharisees and the Scribes, question, him—For what cause do thy disciples not walk according to the tradition of the elders, but, with defiled hands, eat bread?
6 On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
But, he, said unto them—Well, prophesied Isaiah concerning you, ye hypocrites, as it is written—This people, with the lips do honour me, while, their heart, far off, holdeth from me, —
7 Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská.
But, in vain, do they pay devotions unto me, teaching for teachings, the commandments of men;
8 Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte.
Having, dismissed, the commandment, of God, ye, hold fast, the tradition, of men.
9 I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá zachovali.
And he was saying to them—Well, do ye set aside the commandment of God, that, your own tradition, ye may observe;
10 Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře.
For, Moses, said—Honour thy father and thy mother, and—He that revileth father or mother, let him, surely die, —
11 Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž, dar jest to, ) čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo.
But, ye, say—If a man shall say to his father or his mother, Korban! that is, A gift, whatsoever, out of me, thou mightest be profited,
12 A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své,
no longer, do ye suffer him to do, aught, for his father or his mother, —
13 Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
cancelling the word of God by your tradition which ye have delivered. And, many such similar things, are ye doing!
14 I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
And, again calling near the multitude, he was saying unto them—Hearken to me, all! and understand:
15 Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje člověka.
Nothing, is there, from without the man, entering into him, which can defile him; but, the things which, out of the man, come forth, are the things that defile the man.
16 Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
17 A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
And, when he entered into a house from the multitudes, his disciples began to question him as to the parable;
18 I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poškvrniti?
And he saith unto them—Thus, are, ye also, without discernment? Perceive ye not that, nothing, from without, entering into the man, can defile him;
19 Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
because it entereth not into his heart, but into his stomach, and, into the draught, is passed—purifying all foods?
20 Pravil pak, že to, což pochází z člověka, to poškvrňuje člověka.
And he was saying—That which, out of the man, cometh forth, that, defileth the man;
21 Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
For, from within, out of the heart of men, the base designs, come forth, —fornications, thefts,
22 Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
murders, adulteries, covetousnesses, knaveries, deceit, wantonness, an evil eye, profane speaking, foolishness, —
23 Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka.
all these wicked things, from within, come forth, and defile, the man.
24 A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo věděl, ale nemohl se tajiti.
And, from thence arising, he departed into the bounds of Tyre [and Zidon]. And, entering into a house, he was wishing, no one, to know it, and yet could not escape notice, —
25 Nebo uslyševši o něm žena, jejíž dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
but, straightway, a woman hearing about him, whose daughter had an impure spirit, she came and fell down at his feet.
26 (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
Now, the woman, was a Grecian, a Syrophoenician by race, —and she was requesting him that, the demon, he would cast forth out of her daughter.
27 Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.
And he was saying to her—Suffer, the children, first, to be fed; for it is not seemly to take the bread of the children, and, unto the little dogs, to cast it;
28 A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
but she answered and saith to him—Yea, Lord! and yet, the little dogs under the table, do eat of the crumbs of the children;
29 I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
and he said to her—Because of this word, go thy way, the demon hath gone forth out of thy daughter;
30 I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
and, departing unto her house, she found the child laid prostrate on the couch, and the demon gone forth.
31 Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
And, again coming forth out of the bounds of Tyre, he came unto the sea of Galilee, through the midst of the bounds of Decapolis.
32 I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
And they bring to him one deaf and stammering, and beseech him that he would lay upon him his hand.
33 A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
And, taking him away from the multitude apart, he thrust his fingers into his ears, and, spitting, touched his tongue;
34 A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se.
and, looking up into the heaven, sighed deeply, and saith unto him—Ephphatha! that is, Be opened!
35 A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
and his ears opened, and the string of his tongue was loosed, —and he was speaking correctly.
36 I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali.
And he charged them that they should be telling, no one, —but, as much as to them he gave charge, they, exceeding more abundantly, were making proclamation.
37 A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
And, superabundantly, were they being struck with astonishment, saying—Well, hath he, all things, done, —both, the deaf, he causeth to hear, and, the dumb, to speak.
