Marek 7
1 I sešli se k němu farizeové a někteří z zákonníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
Then came together unto him the Pharisees, and certain of the scribes, which came from Jerusalem.
2 A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama, (to jest neumytýma, ) jísti chleby, reptali o to.
And when they saw some of his disciples eat bread with defiled, that is to say, with unwashen, hands, they found fault.
3 Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
For the Pharisees, and all the Jews, except they wash [their] hands oft, eat not, holding the tradition of the elders.
4 A po trhu nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby je zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
And [when they come] from the market, except they wash, they eat not. And many other things there be, which they have received to hold, [as] the washing of cups, and pots, brasen vessels, and of tables.
5 Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
Then the Pharisees and scribes asked him, Why walk not thy disciples according to the tradition of the elders, but eat bread with unwashen hands?
6 On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
He answered and said unto them, Well hath Esaias prophesied of you hypocrites, as it is written, This people honoureth me with [their] lips, but their heart is far from me.
7 Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská.
Howbeit in vain do they worship me, teaching [for] doctrines the commandments of men.
8 Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte.
For laying aside the commandment of God, ye hold the tradition of men, [as] the washing of pots and cups: and many other such like things ye do.
9 I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá zachovali.
And he said unto them, Full well ye reject the commandment of God, that ye may keep your own tradition.
10 Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře.
For Moses said, Honour thy father and thy mother; and, Whoso curseth father or mother, let him die the death:
11 Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž, dar jest to, ) čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo.
But ye say, If a man shall say to his father or mother, [It is] Corban, that is to say, a gift, by whatsoever thou mightest be profited by me; [he shall be free].
12 A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své,
And ye suffer him no more to do ought for his father or his mother;
13 Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
Making the word of God of none effect through your tradition, which ye have delivered: and many such like things do ye.
14 I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
And when he had called all the people [unto him], he said unto them, Hearken unto me every one [of you], and understand:
15 Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje člověka.
There is nothing from without a man, that entering into him can defile him: but the things which come out of him, those are they that defile the man.
16 Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
If any man have ears to hear, let him hear.
17 A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
And when he was entered into the house from the people, his disciples asked him concerning the parable.
18 I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poškvrniti?
And he saith unto them, Are ye so without understanding also? Do ye not perceive, that whatsoever thing from without entereth into the man, [it] cannot defile him;
19 Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
Because it entereth not into his heart, but into the belly, and goeth out into the draught, purging all meats?
20 Pravil pak, že to, což pochází z člověka, to poškvrňuje člověka.
And he said, That which cometh out of the man, that defileth the man.
21 Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
For from within, out of the heart of men, proceed evil thoughts, adulteries, fornications, murders,
22 Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
Thefts, covetousness, wickedness, deceit, lasciviousness, an evil eye, blasphemy, pride, foolishness:
23 Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka.
All these evil things come from within, and defile the man.
24 A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo věděl, ale nemohl se tajiti.
And from thence he arose, and went into the borders of Tyre and Sidon, and entered into an house, and would have no man know [it]: but he could not be hid.
25 Nebo uslyševši o něm žena, jejíž dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
For a [certain] woman, whose young daughter had an unclean spirit, heard of him, and came and fell at his feet:
26 (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
The woman was a Greek, a Syrophenician by nation; and she besought him that he would cast forth the devil out of her daughter.
27 Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.
But Jesus said unto her, Let the children first be filled: for it is not meet to take the children’s bread, and to cast [it] unto the dogs.
28 A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
And she answered and said unto him, Yes, Lord: yet the dogs under the table eat of the children’s crumbs.
29 I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
And he said unto her, For this saying go thy way; the devil is gone out of thy daughter.
30 I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
And when she was come to her house, she found the devil gone out, and her daughter laid upon the bed.
31 Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
And again, departing from the coasts of Tyre and Sidon, he came unto the sea of Galilee, through the midst of the coasts of Decapolis.
32 I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
And they bring unto him one that was deaf, and had an impediment in his speech; and they beseech him to put his hand upon him.
33 A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
And he took him aside from the multitude, and put his fingers into his ears, and he spit, and touched his tongue;
34 A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se.
And looking up to heaven, he sighed, and saith unto him, Ephphatha, that is, Be opened.
35 A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
And straightway his ears were opened, and the string of his tongue was loosed, and he spake plain.
36 I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali.
And he charged them that they should tell no man: but the more he charged them, so much the more a great deal they published [it];
37 A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
And were beyond measure astonished, saying, He hath done all things well: he maketh both the deaf to hear, and the dumb to speak.
