Marek 5
1 Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
Ter pridejo na drugo stran morja, v okolico Gadarensko.
2 A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
In precej, ko stopi iz ladje, sreča ga človek iz grobov, kteri je imel nečistega duha,
3 Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo mohl řetězy svázati,
In je prebivališče imel v grobih; in tudi z verigami ga ni mogel nihče zvezati:
4 Proto že často byv pouty a řetězy okován, polámal řetězy, a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho skrotiti.
Kajti bil je velikokrat z oklepami in verigami zvezan, pa je verige potrgal in oklepe polomil, in nihče ga ni mogel ukrotiti.
5 A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
In vedno, po noči in po dnevu, bil je po gorah in po grobih, ter je kričal in se bíl s kamenjem.
6 Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
Ugledavši pa Jezusa oddaleč, steče, ter mu se pokloni.
7 A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
In zakričavši z močnim glasom, reče: Kaj imam s teboj, Jezus, sin Boga najvišega? Zaklinjam te pri Bogu, ne muči me!
8 (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
(Govoril mu je namreč: Izidi, nečisti duh, iz tega človeka.)
9 I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, nebo jest nás mnoho.
In vpraša ga: Kako ti je ime? Pa odgovorí in reče: Legeon mi je ime, ker nas je mnogo.
10 I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
In prosil ga je zeló, naj jih ne izžene iz tega kraja.
11 Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
Bila je pa tam pri gorah velika čreda svinj, ktere so se pasle;
12 I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
In zaprosijo ga vsi hudiči, govoreč: Dovoli nam, da vnidemo va-nje.
13 I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do těch vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům, ) i ztonuli v moři.
In Jezus jim precej dovoli. In duhovi nečisti izidejo in vnidejo v svinje; in zakadí se čreda z brega v morje – bilo jih je pa kaki dve tisoči – ter potonejo v morji.
14 Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli, a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli, aby viděli, co by to bylo, což se stalo.
Tisti pa, ki so svinje pasli, pobegnejo, in oznanijo po mestu in po vaséh. Pa izidejo, da pogledajo, kaj bi to bilo, kar se je zgodilo.
15 I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž býval trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa, a maje zdravý rozum, toho, kterýž míval množství. I báli se.
In pridejo k Jezusu, in ugledajo obsedenca, da sedí in je oblečen in pameten, tistega, ki je imel legeon, in preplašijo se.
16 A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství i o vepřích.
In povedó jim tisti, kteri so bili videli, kako se je zgodilo obsedencu, in o svinjah.
17 Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
In začnó ga prositi, naj odide iž njih krajev.
18 A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen býval od ďábelství, aby s ním byl.
In ko stopi na ladjo, prosil ga je obsedenec, da bi bil ž njim.
19 Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak veliké věci učinil tobě Pán, a že slitoval se nad tebou.
Jezus mu pa ne dopustí, nego mu reče: Pojdi na dom svoj k svojim, in naznani jim, kaj ti je Gospod storil, in kako se te je usmilil.
20 I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
Ter odide in začne oznanjevati po Deseterih mestih, kaj mu je storil Jezus; in vsi so se čudili.
21 A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A byl u moře.
In ko se prepelje Jezus v ladji zopet na drugo stran, zbere se pri njem mnogo ljudstva; in bil je pri morji.
22 A aj, přišel jeden z knížat školy, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho.
In glej, eden od starešin shajališča, po imenu Jair, pride in ko ga ugleda, pade mu pred noge;
23 A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Poď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
In prosil ga je zeló, govoreč: Hči mi umira; pridi, polóži na njo roké, da ozdravi in bo živa.
24 I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskl jej.
Pa odide ž njim; in šlo je za njim mnogo ljudstva, in stiskali so ga.
25 (Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
In neka žena, ktera je imela krvotok dvanajst let,
26 A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
In je mnogo pretrpela od mnogih zdravnikov, in potrošila vse svoje; pa jej ni nič pomagalo, nego je še huje bilo;
27 Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu po zadu, a dotkla se roucha jeho.
Prišla je, slišavši za Jezusa, med ljudstvom od zadi in se je dotaknila obleke njegove.
28 Nebo řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
Kajti djala je: Če se le obleke njegove dotaknem, ozdravela bom.
29 A hned přestal krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
In precej je usahnil vir krvi njene, in spoznala je po životu, da je ozdravela od bolezni.
30 A hned Ježíš poznav sám v sobě, že z něho moc vyšla, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
In začutivši Jezus precej po sebi, da je moč iž njega izšla, reče, obrnivši se med ljudstvom: Kdo se je dotaknil moje obleke?
31 I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
Pa mu rekó učenci njegovi: Saj vidiš ljudstvo, da te stiska, pa praviš: Kdo se me je dotaknil?
32 I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která to učinila.
In oziral se je okoli, da bi ugledal tisto, ktera je to storila.
33 Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
Žena pa, vedoč, kaj jej se je zgodilo, uplašena in trepetaje pristopi, in pred njim pade in mu pové vso resnico.
34 On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
On jej pa reče: Hči, vera tvoja ti je pomogla; pojdi v miru, in bodi zdrava od nadloge svoje.
35 A když on ještě mluvil, přišli z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
In ko je še govoril, pridejo od starešine shajališčnega, govoreč: Hči tvoja je umrla; čemu nadleguješ še učeniku?
36 Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
Jezus pa precej, ko je slišal besedo, ktero so povedali, reče starešini: Ne boj se, le veruj!
37 I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
In ni pustil nikomur, da bi šel za njim, razen Petru in Jakobu in Janezu bratu Jakobovemu.
38 I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
In pride v starešinovo hišo, in ugleda hrup in tiste, kteri so mnogo jokali in hrumeli.
39 I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať děvečka, ale spí.
In ko vnide, reče jim: Kaj hrumite in jokate? Deklica ni umrla, nego spí.
40 I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
In posmehovali so mu se. On pa izžene vse, in vzeme očeta in mater deklice, in te, kteri so bili ž njim, in vnide, kjer je deklica ležala.
41 A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi. Což se vykládá: Děvečko, (toběť pravím, ) vstaň.
In prijemši deklico za roko, velí jej: Talita, kumi! to se tolmači: Deklica, (pravim ti, ) vstani!
42 A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
In precej je vstala deklica in hodila; imela je pa dvanajst let; in začudijo se z velikim čudom.
43 A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.
In zapové jim zeló, naj nikdor ne zvé tega; in reče, naj jej dadó jesti.
