Marek 4
1 A opět počal učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, tak že vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé moře.
Et iterum coepit docere ad mare: et congregata est ad eum turba multa, ita ut navim ascendens sederet in mari, et omnis turba circa mare super terram erat:
2 I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
et docebat eos in parabolis multa, et dicebat illis in doctrina sua:
3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
Audite: ecce exiit seminans ad seminandum.
4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i zzobalo je.
Et dum seminat, aliud cecidit circa viam, et venerunt volucres caeli, et comederunt illud.
5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země.
Aliud vero cecidit super petrosa, ubi non habuit terram multam: et statim exortum est, quoniam non habebat altitudinem terrae:
6 A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo.
et quando exortus est sol, exaestuavit: et eo quod non habebat radicem, exaruit.
7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
Et aliud cecidit in spinas: et ascenderunt spinae, et suffocaverunt illud, et fructum non dedit.
8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
Et aliud cecidit in terram bonam: et dabat fructum ascendentem, et crescentem, et afferebat unum trigesimum, unum sexagesimum, et unum centesimum.
9 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
Et dicebat: Qui habet aures audiendi, audiat.
10 Když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
Et cum esset singularis, interrogaverunt eum hi, qui cum eo erant duodecim, parabolam.
11 I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství to všecko se děje,
Et dicebat eis: Vobis datum est nosse mysterium regni Dei: illis autem, qui foris sunt, in parabolis omnia fiunt:
12 Aby hledíce, hleděli, ale neuzřeli a slyšíce, slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
ut videntes videant, et non videant: et audientes audiant, et non intelligant: nequando convertantur, et dimittantur eis peccata.
13 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak všecka podobenství poznáte?
Et ait illis: Nescitis parabolam hanc? et quomodo omnes parabolas cognoscetis?
14 Rozsevač ten slovo rozsívá.
Qui seminat, verbum seminat.
15 Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když oni slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
Hi autem sunt, qui circa viam, ubi seminatur verbum, et cum audierint, confestim venit satanas, et aufert verbum, quod seminatum est in cordibus eorum.
16 A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteříž jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
Et hi sunt similiter, qui super petrosa seminantur: qui cum audierint verbum, statim cum gaudio accipiunt illud:
17 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší.
et non habent radicem in se, sed temporales sunt: deinde orta tribulatione et persecutione propter verbum, confestim scandalizantur.
18 Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší,
Et alii sunt, qui in spinas seminantur: hi sunt, qui verbum audiunt,
19 Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá. (aiōn g165)
et aerumnae saeculi, et deceptio divitiarum, et circa reliqua concupiscentiae introeuntes suffocant verbum, et sine fructu efficitur. (aiōn g165)
20 Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
Et hi sunt, qui super terram bonam seminati sunt, qui audiunt verbum, et suscipiunt, et fructificant, unum trigesimum, unum sexagesimum, et unum centesimum.
21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
Et dicebat illis: Numquid venit lucerna ut sub modo ponatur, aut sub lecto? nonne ut super candelabrum ponatur?
22 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby na jevo nevyšlo.
Non est enim aliquid absconditum, quod non manifestetur: nec factum est occultum, quod non in palam veniat.
23 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
Si quis habet aures audiendi, audiat.
24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, bude vám odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
Et dicebat illis: Videte quid audiatis. In qua mensura mensi fueritis, remetietur vobis, et adiicietur vobis.
25 Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
Qui enim habet, dabitur illi: et qui non habet, etiam quod habet auferetur ab eo.
26 I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země.
Et dicebat: Sic est regnum Dei, quemadmodum si homo iaciat sementem in terram,
27 A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví.
et dormiat, et exurgat nocte et die, et semen germinet, et increscat dum nescit ille.
28 Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
Ultro enim terra fructificat, primum herbam, deinde spicam, deinde plenum frumentum in spica.
29 A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň.
Et cum ex se produxerit fructus, statim mittit falcem, quoniam adest messis.
30 I řekl: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterým podobenstvím je ukážeme?
Et dicebat: Cui assimilabimus regnum Dei? aut cui parabolae comparabimus illud?
31 Jest jako zrno horčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
Sicut granum sinapis, quod cum seminatum fuerit in terra, minus est omnibus seminibus, quae sunt in terra:
32 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činí ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
et cum natum fuerit, ascendit in arborem, et fit maius omnibus oleribus, et facit ramos magnos, ita ut possint sub umbra eius aves caeli habitare.
33 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
Et talibus multis parabolis loquebatur eis verbum, prout poterant audire:
34 Bez podobenství pak nemluvil jim, ale učedlníkům svým soukromí vykládal všecko.
sine parabola autem non loquebatur eis. seorsum autem discipulis suis disserebat omnia.
35 I řekl jim v ten den, když již byl večer: Plavme se na druhou stranu.
Et ait illis in illa die, cum sero esset factum: Transeamus contra.
36 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
Et dimittentes turbam, assumunt eum ita ut erat in navi: et aliae naves erant cum illo.
37 Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, tak že se již naplňovala lodí.
Et facta est procella magna venti, et fluctus mittebat in navim, ita ut impleretur navis.
38 A on z zadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme?
Et erat ipse in puppi super cervical dormiens: et excitant eum, et dicunt illi: Magister, non ad te pertinet, quia perimus?
39 I probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
Et exurgens comminatus est vento, et dixit mari: Tace, obmutesce. Et cessavit ventus: et facta est tranquillitas magna.
40 I řekl jim: Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry?
Et ait illis: Quid timidi estis? necdum habetis fidem?
41 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: I kdo jest medle tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?
et timuerunt timore magno, et dicebant ad alterutrum: Quis, putas, est iste, quia et ventus et mare obediunt ei?
