Marek 4
1 A opět počal učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, tak že vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé moře.
Again he began to teach by the seaside. A great multitude was gathered to him, so that he entered into a boat in the sea and sat down. All the multitude were on the land by the sea.
2 I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
He taught them many things in parables, and told them in his teaching,
3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
“Listen! Behold, the farmer went out to sow.
4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i zzobalo je.
As he sowed, some seed fell by the road, and the birds came and devoured it.
5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země.
Others fell on the rocky ground, where it had little soil, and immediately it sprang up, because it had no depth of soil.
6 A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo.
When the sun had risen, it was scorched; and because it had no root, it withered away.
7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
Others fell amongst the thorns, and the thorns grew up and choked it, and it yielded no fruit.
8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
Others fell into the good ground and yielded fruit, growing up and increasing. Some produced thirty times, some sixty times, and some one hundred times as much.”
9 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
He said, “Whoever has ears to hear, let him hear.”
10 Když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
When he was alone, those who were around him with the twelve asked him about the parables.
11 I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství to všecko se děje,
He said to them, “To you is given the mystery of God’s Kingdom, but to those who are outside, all things are done in parables,
12 Aby hledíce, hleděli, ale neuzřeli a slyšíce, slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
that ‘seeing they may see and not perceive, and hearing they may hear and not understand, lest perhaps they should turn again, and their sins should be forgiven them.’”
13 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak všecka podobenství poznáte?
He said to them, “Don’t you understand this parable? How will you understand all of the parables?
14 Rozsevač ten slovo rozsívá.
The farmer sows the word.
15 Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když oni slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
The ones by the road are the ones where the word is sown; and when they have heard, immediately Satan comes and takes away the word which has been sown in them.
16 A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteříž jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
These in the same way are those who are sown on the rocky places, who, when they have heard the word, immediately receive it with joy.
17 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší.
They have no root in themselves, but are short-lived. When oppression or persecution arises because of the word, immediately they stumble.
18 Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší,
Others are those who are sown amongst the thorns. These are those who have heard the word,
19 Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá. (aiōn g165)
and the cares of this age, and the deceitfulness of riches, and the lusts of other things entering in choke the word, and it becomes unfruitful. (aiōn g165)
20 Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
Those which were sown on the good ground are those who hear the word, accept it, and bear fruit, some thirty times, some sixty times, and some one hundred times.”
21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
He said to them, “Is a lamp brought to be put under a basket or under a bed? Isn’t it put on a stand?
22 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby na jevo nevyšlo.
For there is nothing hidden except that it should be made known, neither was anything made secret but that it should come to light.
23 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
If any man has ears to hear, let him hear.”
24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, bude vám odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
He said to them, “Take heed what you hear. With whatever measure you measure, it will be measured to you; and more will be given to you who hear.
25 Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
For whoever has, to him more will be given; and he who doesn’t have, even that which he has will be taken away from him.”
26 I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země.
He said, “God’s Kingdom is as if a man should cast seed on the earth,
27 A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví.
and should sleep and rise night and day, and the seed should spring up and grow, though he doesn’t know how.
28 Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
For the earth bears fruit by itself: first the blade, then the ear, then the full grain in the ear.
29 A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň.
But when the fruit is ripe, immediately he puts in the sickle, because the harvest has come.”
30 I řekl: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterým podobenstvím je ukážeme?
He said, “How will we liken God’s Kingdom? Or with what parable will we illustrate it?
31 Jest jako zrno horčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
It’s like a grain of mustard seed, which, when it is sown in the earth, though it is less than all the seeds that are on the earth,
32 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činí ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
yet when it is sown, grows up and becomes greater than all the herbs, and puts out great branches, so that the birds of the sky can lodge under its shadow.”
33 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
With many such parables he spoke the word to them, as they were able to hear it.
34 Bez podobenství pak nemluvil jim, ale učedlníkům svým soukromí vykládal všecko.
Without a parable he didn’t speak to them; but privately to his own disciples he explained everything.
35 I řekl jim v ten den, když již byl večer: Plavme se na druhou stranu.
On that day, when evening had come, he said to them, “Let’s go over to the other side.”
36 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
Leaving the multitude, they took him with them, even as he was, in the boat. Other small boats were also with him.
37 Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, tak že se již naplňovala lodí.
A big wind storm arose, and the waves beat into the boat, so much that the boat was already filled.
38 A on z zadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme?
He himself was in the stern, asleep on the cushion; and they woke him up and asked him, “Teacher, don’t you care that we are dying?”
39 I probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
He awoke and rebuked the wind, and said to the sea, “Peace! Be still!” The wind ceased and there was a great calm.
40 I řekl jim: Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry?
He said to them, “Why are you so afraid? How is it that you have no faith?”
41 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: I kdo jest medle tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?
They were greatly afraid and said to one another, “Who then is this, that even the wind and the sea obey him?”
