Marek 4
1 A opět počal učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, tak že vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé moře.
AND again he began to teach by the sea side: and a vast multitude was assembled about him, so that he went into a vessel to sit down on the sea, and all the multitude was on the land close by the sea.
2 I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
And he taught them in parables many things, and said unto them in the course of his teaching,
3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
Hear me! Behold, a sower went out to sow;
4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i zzobalo je.
and it came to pass as he sowed, some fell by the road side, and the birds of the air came and ate it up.
5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země.
And some fell on a rocky soil, where it had not much mold, and immediately it sprung up, because it had no depth of earth:
6 A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo.
and when the sun arose it was scorched up; and because it had not root, it withered away.
7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
And some fell among thorns, and the thorns sprang up with it and choked it, and it produced no fruit.
8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
And some fell on good ground, and produced fruit, growing up, and increasing, and yielded one part thirty fold, and another sixty, and another an hundred.
9 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
And he said unto them, He that hath ears to hear, let him hear.
10 Když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
But when they were alone, those who were about him with the twelve, asked him the meaning of the parable.
11 I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství to všecko se děje,
And he said to them, To you it is given to know the mystery of the kingdom of God; but to those who are without, all things are in parables:
12 Aby hledíce, hleděli, ale neuzřeli a slyšíce, slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
That seeing they may see, yet not perceive; and hearing may hear, yet not understand; lest at any time they should be converted, and their sins be forgiven them.
13 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak všecka podobenství poznáte?
And he saith to them, Know ye not this parable? and how will ye know all parables?
14 Rozsevač ten slovo rozsívá.
The sower soweth the word.
15 Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když oni slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
Now these are they by the road side; where the word is sown; and when they have heard, immediately Satan cometh, and taketh away the word sown on their hearts:
16 A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteříž jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
and these in like manner are they who were sown on the rocky soil; who when they have heard the word, instantly with joy receive it;
17 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší.
and have no root in themselves, but are temporary professors: afterwards, when tribulation cometh or persecution for the word’s sake, immediately they are offended.
18 Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší,
And those are the sown among the thorns; such as are hearers of the word;
19 Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá. (aiōn g165)
but the anxious cares of this world, and the seducing nature of wealth, and inordinate desires after other things entering in, choke the word, and it becometh unfruitful. (aiōn g165)
20 Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
And these are they who are sown on the good ground, such as hear the word, and receive it, and bring forth fruit, some thirty fold, and some sixty, and some an hundred.
21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
And he said unto them, Is a lamp brought out to be put under a bushel, or under a bed, and not to be placed on a stand?
22 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby na jevo nevyšlo.
For there is nothing hid, but that it should be brought to light, nor is any thing concealed, but that it should come into open day.
23 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
If any man hath ears to hear, let him hear.
24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, bude vám odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
And he said unto them, Take heed what ye hear: with the measure ye mete, shall it be measured back to you; and something over shall be given to you that hear.
25 Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
For to him that hath, there shall more be given to him; but he that hath not, even that which he hath shall be taken away from him.
26 I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země.
And he said, The kingdom of heaven is of that kind, as if a man should cast seed into his field;
27 A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví.
and sleep and rise, night and day, and the sown corn should sprout, and grow into length, he knoweth not how:
28 Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
for the earth, naturally prolific, beareth fruit; first the blade, then the ear, then the full corn in the ear.
29 A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň.
But when the grain is ready, immediately he putteth in the sickle, because harvest is come.
30 I řekl: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterým podobenstvím je ukážeme?
And he said, To what shall I liken the kingdom of God, and under what parabolic figure shall I represent it?
31 Jest jako zrno horčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
It is like a grain of mustard, which when it is sown in the earth, is among the least of all the seeds which are upon the earth:
32 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činí ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
but when it is sown, it groweth up and becomes greater than all herbaceous plants, and produceth vast branches; so that the birds of the air may roost under the shadow of it.
33 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
And with many such like parables spake he to them the word.
34 Bez podobenství pak nemluvil jim, ale učedlníkům svým soukromí vykládal všecko.
And without a parable spake he not unto them; but in private he explained them all to his disciples.
35 I řekl jim v ten den, když již byl večer: Plavme se na druhou stranu.
And the same day he saith unto them, as the evening shut in, Let us pass over to the other side.
36 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
And sending the multitude away, they took him just as he was in the vessel; and there were also some other little vessels with him.
37 Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, tak že se již naplňovala lodí.
And a great hurricane arose, and the waves broke into the vessel, so that it was now full of water:
38 A on z zadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme?
and he was in the stern, sleeping on a pillow: and they awoke him, and say unto him, Master, is it no concern to thee that we are perishing?
39 I probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
And rising, he with authority charged the wind, and said to the sea, Silence! be still! And the wind subsided, and there was a great calm.
40 I řekl jim: Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry?
And he said to them, Why are ye so timorous? How is it that ye have not confidence?
41 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: I kdo jest medle tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?
And they were filled with the most reverential awe, and said one to another, What manner of man is this, that even the wind and the sea obey him?
