< Marek 3 >

1 I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou.
ישוע חזר לבית־הכנסת בכפר־נחום וראה שם איש שידו משותקת.
2 I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali.
מאחר שהיום היה שבת, רצו מתנגדיו של ישוע לראות אם ירפא את האיש. הם החליטו שאם ישוע ירפא את האיש, יאסרו אותו.
3 I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Povstaň u prostřed.
ישוע אמר לבעל היד המשותקת:”בוא ועמוד לפני כולם.“
4 I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Oni pak mlčeli.
לאחר מכן הוא פנה אל הזוממים נגדו ושאל:”על־פי התורה האם עלינו לעשות בשבת מעשים טובים, או מעשים רעים? האם עלינו להציל נפשות בשבת, או לאבד אותן?“לא הייתה תשובה בפיהם.
5 A když pohleděl na ně vůkol s hněvem, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ta ruka jeho zdravá jako druhá.
ישוע הביט בהם בכעס וצער, בגלל לב האבן שלהם, ואז פקד על האיש החולה:”הושט את ידך.“האיש הושיט את ידו והיא נרפאה כליל.
6 A vyšedše farizeové, hned s Herodiány drželi radu proti němu, kterak by ho zahubili.
הפרושים מיהרו להתייעץ עם אנשי הורדוס כיצד להיפטר מישוע.
7 Ježíš pak odšel s učedlníky svými k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva,
ישוע ותלמידיו עזבו את בית־הכנסת והלכו לשפת הים. הקהל הרב שהלך אחריהם בא כמעט מכל קצות הארץ: מהגליל, מיהודה, מירושלים, מאדום, מעבר הירדן ואפילו מאזור צור וצידון. כל האנשים האלה הלכו אחרי ישוע מפני ששמעו על הנסים והנפלאות שחולל, וכמובן שרצו לראות אותו במו עיניהם.
8 I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu.
9 I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli pro zástup, aby ho netiskli.
ישוע ביקש מתלמידיו להכין לו סירה, כדי שאם ינסה הקהל להידחק אליו ויאלץ אותו להיכנס למים, יוכל לעלות על הסירה.
10 Nebo mnohé uzdravoval, tak že naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli neduhy.
באותו יום הוא ריפא חולים רבים מאוד, וכתוצאה מכך הלכו והתרבו החולים שנהרו אליו מכל עבר, וכל אחד ניסה לגעת בו כדי להירפא.
11 A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi ten Syn Boží.
כאשר נגעו אנשים אחוזי־שדים בישוע, הם נפלו לפניו וצעקו:”אתה הוא בן־האלוהים!“
12 Ale on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali.
אולם ישוע ציווה עליהם לשתוק ולא לגלות את זהותו.
13 I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu.
ישוע עלה על אחד ההרים והזמין אליו אנשים מסוימים מבין הקהל.
14 I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, a aby je poslal kázati,
הוא בחר שנים־עשר איש שיהיו מלוויו הקבועים ושילכו ללמד את העם, ונתן להם סמכות לרפא חולים ולגרש שדים.
15 A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství:
16 Šimona, jemuž dal jméno Petr,
אלה שמות השנים־עשר שישוע בחר: שמעון כֵּיפָא (שישוע כינה אותו”פטרוס“), יעקב ויוחנן בני־זבדי (שישוע כינה”בני־רעם“), ‎אַנְדְּרֵי, פיליפוס, בר־תלמי, מתי, תומא, יעקב בן־חלפי, תדי, שמעון (מחבורת הקנאים) ויהודה איש קריות (אשר מאוחר יותר הסגיר את ישוע).
17 A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi, )
18 A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananitského,
19 A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů.
20 A opět sšel se zástup, tak že nemohli ani chleba pojísti.
כאשר חזר ישוע לבית מארחיו, שוב המתין לו קהל שמילא את כל הבית, כך שישוע ותלמידיו לא יכלו להפסיק ולאכול.
21 A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul.
כשנודע לבני משפחתו על כך, הם באו לקחתו לביתם.”הוא יצא מדעתו!“קראו.
22 Zákonníci pak, kteříž byli přišli z Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má, a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly.
מורי הלכה מירושלים באו לשם ואמרו:”אתם יודעים מדוע הוא יכול לגרש שדים? מפני שבעל־זבול, שר השדים, שוכן בתוכו!“
23 A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati?
ישוע קיבץ אותם סביבו ודיבר אליהם במשלים.”כיצד יכול השטן לגרש את השטן?“שאל.
24 A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to.
ממלכה מפולגת לא תחזיק מעמד ותתמוטט.
25 A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi.
משפחה שיש בה חילוקי דעות ופילוגים – תיהרס.
26 Tak jestliže povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře.
אם השטן נלחם נגד עצמו, מה יוכל להשיג?
27 Žádný nemůže nádobí silného, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prvé silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.
איש אינו יכול לשדוד את מלכות השטן לפני שיכבול אותו תחילה. לאחר שיכבול את השטן, יוכל לשדוד את רכושו.
28 Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,
”אני מזהיר אתכם, “המשיך ישוע,”כל החטאים וגידופים ייסלחו לבני האדם.
29 Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení. (aiōn g165, aiōnios g166)
רק חטא אחד לעולם לא ייסלח – גידוף רוח הקודש.“ (aiōn g165, aiōnios g166)
30 Nebo pravili: Ducha nečistého má.
ישוע מצא לנכון להזהיר אותם, שכן טענו שהוא חולל נסים בכוחו של השטן (במקום שיודו שהוא חולל נסים בכוחו של רוח הקודש).
31 Tehdy přišli bratří a matka jeho, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali.
בינתיים באו אמו ואחיו של ישוע אל הבית שבו לימד. הם שלחו מישהו לקרוא לישוע החוצה, כי רצו לדבר איתו.”אמך ואחיך מחכים לך בחוץ; הם רוצים לדבר אתך“, אמר לו מישהו.
32 A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe.
33 Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji?
”מי היא אמי?“”מי הם אחי?“קרא ישוע.
34 A obezřev učedlníky vůkol sebe sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji.
הוא הביט באנשים סביבו והכריז:”הנה אמי ואחי!
35 Nebo kdož by koli činil vůli Boží, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka.
כל השומע בקול אלוהים הוא אחי, אחותי ואמי.“

< Marek 3 >