Marek 14
1 Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákonníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali.
tadA nistArotsavakiNvahInapUpotsavayorArambhasya dinadvaye 'vaziSTe pradhAnayAjakA adhyApakAzca kenApi chalena yIzuM dharttAM hantuJca mRgayAJcakrire;
2 Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu.
kintu lokAnAM kalahabhayAdUcire, nacotsavakAla ucitametaditi|
3 A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši alabastrovou nádobu, vylila ji na hlavu jeho.
anantaraM baithaniyApure zimonakuSThino gRhe yozau bhotkumupaviSTe sati kAcid yoSit pANDarapASANasya sampuTakena mahArghyottamatailam AnIya sampuTakaM bhaMktvA tasyottamAGge tailadhArAM pAtayAJcakre|
4 I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se?
tasmAt kecit svAnte kupyantaH kathitavaMntaH kutoyaM tailApavyayaH?
5 Nebo mohlo toto prodáno býti, dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I zpouzeli se na ni.
yadyetat taila vyakreSyata tarhi mudrApAdazatatrayAdapyadhikaM tasya prAptamUlyaM daridralokebhyo dAtumazakSyata, kathAmetAM kathayitvA tayA yoSitA sAkaM vAcAyuhyan|
6 Ale Ježíš řekl: Nechte jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť skutek učinila nade mnou.
kintu yIzuruvAca, kuta etasyai kRcchraM dadAsi? mahyamiyaM karmmottamaM kRtavatI|
7 Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždycky míti budete.
daridrAH sarvvadA yuSmAbhiH saha tiSThanti, tasmAd yUyaM yadecchatha tadaiva tAnupakarttAM zaknutha, kintvahaM yubhAbhiH saha nirantaraM na tiSThAmi|
8 Ona což mohla, to učinila; předešlať, aby těla mého pomazala ku pohřebu.
asyA yathAsAdhyaM tathaivAkarodiyaM, zmazAnayApanAt pUrvvaM sametya madvapuSi tailam amarddayat|
9 Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, takéť i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.
ahaM yuSmabhyaM yathArthaM kathayAmi, jagatAM madhye yatra yatra susaMvAdoyaM pracArayiSyate tatra tatra yoSita etasyAH smaraNArthaM tatkRtakarmmaitat pracArayiSyate|
10 Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby jim ho zradil.
tataH paraM dvAdazAnAM ziSyANAmeka ISkariyotIyayihUdAkhyo yIzuM parakareSu samarpayituM pradhAnayAjakAnAM samIpamiyAya|
11 Oni pak uslyševše, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil.
te tasya vAkyaM samAkarNya santuSTAH santastasmai mudrA dAtuM pratyajAnata; tasmAt sa taM teSAM kareSu samarpaNAyopAyaM mRgayAmAsa|
12 Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka?
anantaraM kiNvazUnyapUpotsavasya prathame'hani nistArotmavArthaM meSamAraNAsamaye ziSyAstaM papracchaH kutra gatvA vayaM nistArotsavasya bhojyamAsAdayiSyAmaH? kimicchati bhavAn?
13 I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním.
tadAnIM sa teSAM dvayaM prerayan babhASe yuvayoH puramadhyaM gatayoH sato ryo janaH sajalakumbhaM vahan yuvAM sAkSAt kariSyati tasyaiva pazcAd yAtaM;
14 A kamžkoli vejde, rcete hospodáři: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými?
sa yat sadanaM pravekSyati tadbhavanapatiM vadataM, gururAha yatra saziSyohaM nistArotsavIyaM bhojanaM kariSyAmi, sA bhojanazAlA kutrAsti?
15 A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte.
tataH sa pariSkRtAM susajjitAM bRhatIcaJca yAM zAlAM darzayiSyati tasyAmasmadarthaM bhojyadravyANyAsAdayataM|
16 I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka.
tataH ziSyau prasthAya puraM pravizya sa yathoktavAn tathaiva prApya nistArotsavasya bhojyadravyANi samAsAdayetAm|
17 Když pak byl večer, přišel se dvanácti.
anantaraM yIzuH sAyaMkAle dvAdazabhiH ziSyaiH sArddhaM jagAma;
18 A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou.
sarvveSu bhojanAya propaviSTeSu sa tAnuditavAn yuSmAnahaM yathArthaM vyAharAmi, atra yuSmAkameko jano yo mayA saha bhuMkte mAM parakereSu samarpayiSyate|
19 A oni se počali rmoutiti, a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já?
tadAnIM te duHkhitAH santa ekaikazastaM praSTumArabdhavantaH sa kimahaM? pazcAd anya ekobhidadhe sa kimahaM?
20 On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčívá se mnou v mise.
tataH sa pratyavadad eteSAM dvAdazAnAM yo jano mayA samaM bhojanApAtre pANiM majjayiSyati sa eva|
21 Syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten.
manujatanayamadhi yAdRzaM likhitamAste tadanurUpA gatistasya bhaviSyati, kintu yo jano mAnavasutaM samarpayiSyate hanta tasya janmAbhAve sati bhadramabhaviSyat|
22 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
aparaJca teSAM bhojanasamaye yIzuH pUpaM gRhItvezvaraguNAn anukIrtya bhaGktvA tebhyo dattvA babhASe, etad gRhItvA bhuJjIdhvam etanmama vigraharUpaM|
23 A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni.
anantaraM sa kaMsaM gRhItvezvarasya guNAn kIrttayitvA tebhyo dadau, tataste sarvve papuH|
24 I řekl jim: To jest krev má smlouvy té nové, kteráž se za mnohé vylévá.
aparaM sa tAnavAdId bahUnAM nimittaM pAtitaM mama navInaniyamarUpaM zoNitametat|
25 Amen pravím vám, žeť již více nikoli nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.
yuSmAnahaM yathArthaM vadAmi, Izvarasya rAjye yAvat sadyojAtaM drAkSArasaM na pAsyAmi, tAvadahaM drAkSAphalarasaM puna rna pAsyAmi|
26 A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
tadanantaraM te gItamekaM saMgIya bahi rjaitunaM zikhariNaM yayuH
27 Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce.
atha yIzustAnuvAca nizAyAmasyAM mayi yuSmAkaM sarvveSAM pratyUho bhaviSyati yato likhitamAste yathA, meSANAM rakSakaJcAhaM prahariSyAmi vai tataH| meSANAM nivaho nUnaM pravikIrNo bhaviSyati|
28 Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee.
kantu madutthAne jAte yuSmAkamagre'haM gAlIlaM vrajiSyAmi|
29 Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic.
tadA pitaraH pratibabhASe, yadyapi sarvveSAM pratyUho bhavati tathApi mama naiva bhaviSyati|
30 I řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prvé než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš.
tato yIzuruktAvAn ahaM tubhyaM tathyaM kathayAmi, kSaNAdAyAmadya kukkuTasya dvitIyavAraravaNAt pUrvvaM tvaM vAratrayaM mAmapahnoSyase|
31 On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nikoliť nezapřím tebe. A takž také i všickni mluvili.
kintu sa gADhaM vyAharad yadyapi tvayA sArddhaM mama prANo yAti tathApi kathamapi tvAM nApahnoSye; sarvve'pItare tathaiva babhASire|
32 I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, až se pomodlím.
aparaJca teSu getzimAnInAmakaM sthAna gateSu sa ziSyAn jagAda, yAvadahaM prArthaye tAvadatra sthAne yUyaM samupavizata|
33 A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.
atha sa pitaraM yAkUbaM yohanaJca gRhItvA vavrAja; atyantaM trAsito vyAkulitazca tebhyaH kathayAmAsa,
34 I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte.
nidhanakAlavat prANo me'tIva daHkhameti, yUyaM jAgratotra sthAne tiSThata|
35 A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.
tataH sa kiJciddUraM gatvA bhUmAvadhomukhaH patitvA prArthitavAnetat, yadi bhavituM zakyaM tarhi duHkhasamayoyaM matto dUrIbhavatu|
36 I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty.
aparamuditavAn he pita rhe pitaH sarvveM tvayA sAdhyaM, tato hetorimaM kaMsaM matto dUrIkuru, kintu tan mamecchAto na tavecchAto bhavatu|
37 I přišel a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti?
tataH paraM sa etya tAn nidritAn nirIkSya pitaraM provAca, zimon tvaM kiM nidrAsi? ghaTikAmekAm api jAgarituM na zaknoSi?
38 Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
parIkSAyAM yathA na patatha tadarthaM sacetanAH santaH prArthayadhvaM; mana udyuktamiti satyaM kintu vapurazaktikaM|
39 A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě.
atha sa punarvrajitvA pUrvvavat prArthayAJcakre|
40 A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí, (nebo oči jejich byly obtíženy; ) aniž věděli, co by jemu odpověděli.
parAvRtyAgatya punarapi tAn nidritAn dadarza tadA teSAM locanAni nidrayA pUrNAni, tasmAttasmai kA kathA kathayitavyA ta etad boddhuM na zekuH|
41 I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišlať ta hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných.
tataHparaM tRtIyavAraM Agatya tebhyo 'kathayad idAnImapi zayitvA vizrAmyatha? yatheSTaM jAtaM, samayazcopasthitaH pazyata mAnavatanayaH pApilokAnAM pANiSu samarpyate|
42 Vstaňte, poďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest.
uttiSThata, vayaM vrajAmo yo jano mAM parapANiSu samarpayiSyate pazyata sa samIpamAyAtaH|
43 A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, kterýž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, od předních kněží a od zákonníků a starších.
imAM kathAM kathayati sa, etarhidvAdazAnAmeko yihUdA nAmA ziSyaH pradhAnayAjakAnAm upAdhyAyAnAM prAcInalokAnAJca sannidheH khaGgalaguDadhAriNo bahulokAn gRhItvA tasya samIpa upasthitavAn|
44 Zrádce pak jeho byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest; jmětež ho, a veďte opatrně.
aparaJcAsau parapANiSu samarpayitA pUrvvamiti saGketaM kRtavAn yamahaM cumbiSyAmi sa evAsau tameva dhRtvA sAvadhAnaM nayata|
45 A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho.
ato hetoH sa Agatyaiva yozoH savidhaM gatvA he guro he guro, ityuktvA taM cucumba|
46 Tedy oni vztáhli naň ruce své, a jali jej.
tadA te tadupari pANInarpayitvA taM dadhnuH|
47 Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho.
tatastasya pArzvasthAnAM lokAnAmekaH khaGgaM niSkoSayan mahAyAjakasya dAsamekaM prahRtya tasya karNaM ciccheda|
48 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali?
pazcAd yIzustAn vyAjahAra khaGgAn laguDAMzca gRhItvA mAM kiM cauraM dharttAM samAyAtAH?
49 Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale aby se naplnila písma.
madhyemandiraM samupadizan pratyahaM yuSmAbhiH saha sthitavAnatahaM, tasmin kAle yUyaM mAM nAdIdharata, kintvanena zAstrIyaM vacanaM sedhanIyaM|
50 Tedy opustivše jej, všickni utekli.
tadA sarvve ziSyAstaM parityajya palAyAJcakrire|
51 Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci.
athaiko yuvA mAnavo nagnakAye vastramekaM nidhAya tasya pazcAd vrajan yuvalokai rdhRto
52 On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.
vastraM vihAya nagnaH palAyAJcakre|
53 I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákonníci.
aparaJca yasmin sthAne pradhAnayAjakA upAdhyAyAH prAcInalokAzca mahAyAjakena saha sadasi sthitAstasmin sthAne mahAyAjakasya samIpaM yIzuM ninyuH|
54 Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně.
pitaro dUre tatpazcAd itvA mahAyAjakasyATTAlikAM pravizya kiGkaraiH sahopavizya vahnitApaM jagrAha|
55 Ale přední kněží i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, a však nenalezli.
tadAnIM pradhAnayAjakA mantriNazca yIzuM ghAtayituM tatprAtikUlyena sAkSiNo mRgayAJcakrire, kintu na prAptAH|
56 Nebo ač mnozí křivé svědectví vydávali proti němu, však svědectví jejich nebyla jednostejná.
anekaistadviruddhaM mRSAsAkSye dattepi teSAM vAkyAni na samagacchanta|
57 Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce:
sarvvazeSe kiyanta utthAya tasya prAtikUlyena mRSAsAkSyaM dattvA kathayAmAsuH,
58 My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím.
idaM karakRtamandiraM vinAzya dinatrayamadhye punaraparam akarakRtaM mandiraM nirmmAsyAmi, iti vAkyam asya mukhAt zrutamasmAbhiriti|
59 Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné.
kintu tatrApi teSAM sAkSyakathA na saGgAtAH|
60 Tedy povstav nejvyšší kněz u prostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničeho, což tito na tebe svědčí?
atha mahAyAjako madhyesabham utthAya yIzuM vyAjahAra, ete janAstvayi yat sAkSyamaduH tvametasya kimapyuttaraM kiM na dAsyasi?
61 Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, ten Syn toho Požehnaného?
kintu sa kimapyuttaraM na datvA maunIbhUya tasyau; tato mahAyAjakaH punarapi taM pRSTAvAn tvaM saccidAnandasya tanayo 'bhiSiktastratA?
62 A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými.
tadA yIzustaM provAca bhavAmyaham yUyaJca sarvvazaktimato dakSINapArzve samupavizantaM megha mAruhya samAyAntaJca manuSyaputraM sandrakSyatha|
63 Tedy nejvyšší kněz roztrh roucha svá, řekl: I což ještě potřebujeme svědků?
tadA mahAyAjakaH svaM vamanaM chitvA vyAvaharat
64 Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni potupili jej, že jest hoden smrti.
kimasmAkaM sAkSibhiH prayojanam? IzvaranindAvAkyaM yuSmAbhirazrAvi kiM vicArayatha? tadAnIM sarvve jagadurayaM nidhanadaNDamarhati|
65 I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a jej poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj. A služebníci kyji jej bili.
tataH kazcit kazcit tadvapuSi niSThIvaM nicikSepa tathA tanmukhamAcchAdya capeTena hatvA gaditavAn gaNayitvA vada, anucarAzca capeTaistamAjaghnuH
66 A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děvek nejvyššího kněze.
tataH paraM pitare'TTAlikAdhaHkoSThe tiSThati mahAyAjakasyaikA dAsI sametya
67 A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi.
taM vihnitApaM gRhlantaM vilokya taM sunirIkSya babhASe tvamapi nAsaratIyayIzoH saGginAm eko jana AsIH|
68 Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval.
kintu sopahnutya jagAda tamahaM na vadmi tvaM yat kathayami tadapyahaM na buddhye| tadAnIM pitare catvaraM gatavati kukkuTo rurAva|
69 Tedy děvka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest.
athAnyA dAsI pitaraM dRSTvA samIpasthAn janAn jagAda ayaM teSAmeko janaH|
70 A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest.
tataH sa dvitIyavAram apahnutavAn pazcAt tatrasthA lokAH pitaraM procustvamavazyaM teSAmeko janaH yatastvaM gAlIlIyo nara iti tavoccAraNaM prakAzayati|
71 On pak počal se proklínati a přisahati: Neznám člověka toho, o němž pravíte.
tadA sa zapathAbhizApau kRtvA provAca yUyaM kathAM kathayatha taM naraM na jAne'haM|
72 A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prvé než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal.
tadAnIM dvitIyavAraM kukkuTo 'rAvIt| kukkuTasya dvitIyaravAt pUrvvaM tvaM mAM vAratrayam apahnoSyasi, iti yadvAkyaM yIzunA samuditaM tat tadA saMsmRtya pitaro roditum Arabhata|
