< Marek 13 >
1 A když vycházel z chrámu, dí jemu jeden z učedlníků jeho: Mistře, pohleď, kteraké kamení a jaké stavení!
2 Tedy Ježíš odpovídaje, řekl jemu: Vidíš tato tak veliká stavení? Nebudeť ostaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.
3 A když se posadil na hoře Olivetské proti chrámu, otázali se jeho soukromí Petr, Jakub a Jan a Ondřej:
4 Pověz nám, kdy to bude? A které znamení, když se toto všecko bude plniti?
5 Ježíš pak odpovídaje jim, počal praviti: Vizte, aby vás někdo nesvedl.
6 Neboť mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem Kristus, a mnohéť svedou.
7 Když pak uslyšíte o boji a pověst o válkách, nestrachujte se; nebo musí to býti, ale ne i hned konec.
8 Povstaneť zajisté národ proti národu a království proti království, a budou země třesení po místech, a hladové i bouřky.
9 A toť počátkové bolestí. Vy pak šetřte se. Nebo vydávati vás budou na sněmy a do shromáždění; budete biti, a před vládaři a králi stanete pro mne, na svědectví jim.
10 Ale ve všech národech nejprv musí býti kázáno evangelium.
11 Když pak vás povedou, vyzrazujíce, nestarejte se předtím, co byste mluvili, aniž pečlivě přemyšlujte, ale což vám bude dáno v tu hodinu, to mluvte; nebo nejste vy, kteříž mluvíte, ale Duch svatý.
12 Vydáť pak bratr bratra na smrt a otec syna, a povstanou děti proti rodičům, a budou je mordovati.
13 A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé. Ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude.
14 Když pak uzříte ohavnost zpuštění, o kteréž povědíno jest skrze Daniele proroka, ana stojí, kdež by státi neměla, (kdo čte, rozuměj, ) tehdáž ti, kdož by v Židovstvu byli, ať utekou na hory.
15 A kdož by na střeše byl, nesstupuj do domu, ani vcházej, aby co vzal z domu svého.
16 A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucho své.
17 Běda pak těhotným a těm, kteréž krmí v těch dnech.
18 Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě.
19 Neboť budou ti dnové ssoužení, jakéhož nebylo od počátku stvoření, kteréž Bůh stvořil, až dosavad, aniž bude.
20 A byť nebyl ukrátil Pán těch dnů, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené, kteréž vyvolil, ukrátil těch dnů.
21 A tehdáž řekl-li by vám kdo: Aj, teď jest Kristus, aneb aj, tamto, nevěřte.
22 Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a budou činiti divy a zázraky k svedení, by možné bylo, také i vyvolených.
23 Vy pak šetřte se. Aj, předpověděl jsem vám všecko.
24 V těch pak dnech, po ssoužení tom, slunce se zatmí, a měsíc nedá světla svého.
25 A hvězdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se.
26 A tehdážť uzří Syna člověka, an se béře v oblacích s mocí velikou a s slávou.
27 I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe.
28 Od fíku pak učte se podobenství tomuto: Když již ratolest jeho odmladne, a vypučí se lístí, znáte, že blízko jest léto.
29 Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest a ve dveřích.
30 Amen pravím vám, žeť nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou.
31 Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou.
32 Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, kteříž jsou v nebesích, ani Syn, jediné Otec.
33 Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas.
34 Jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vládařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl.
35 Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno.
36 Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte.
37 A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte.
