Marek 12
1 Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil člověk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a pronajal ji vinařům, i odšel na cestu.
Vbvrikunamv Jisu bunuam minchisinam lokv mintoku: “Kvvlo nyi ako dooto hv anggor rongo ako mvtoku, hum svlung rakyum toku, anggor nyumjit kobv ungrung ako dutoku okv kaaya koku taabio akochin bioto. Vbvrigvrila nw rwktinnam nyi lo tinlwk toku okv naam a mooying vngyu toku.
2 A když toho čas byl, poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů vzal ovoce z vinice.
Vdwlo anggor a naakumdw hv aato kudw, nw pakbua rwktin gvlo vngmu toku ninyigv paase nga bunu gvlo naarwk simudubv vla.
3 Oni pak javše jej, zmrskali ho, a odeslali prázdného.
Rwktin tinam vdwv pakbu nga naatungto, ninyia jvngto, okv arochoko bv vngkur motoku.
4 I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu, a odeslali zohaveného.
Vbvrikunamv atu v pakbu gonvnyi vngmuto; rwktin tinam vdwv ninyia dumpo lokv jvngrap toku okv ninyia achialvbv nyarjikaola mvtungmvre toku.
5 I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž některé zmrskali, a jiné zmordovali.
Atu hv pakbu ako godv vngmuto, okv ninyia bunu mvki toku; okv bunu achialvbv kvvgo nyika vbvdvdvbv mvto, kvgonyi jvngto kvgonyi mvkito.
6 Ještě pak maje jediného syna milého, i toho poslal k nim naposledy, řka: Ustýdnouť se syna mého.
Akin mvngchik go doomwng toku vngjikunv hv rongo atugv paknam kuunyilo ngv. Vbvrikunamv, atar anyabv, nw ninyigv kuunyilo nga rwktin vdwgvlo vngmu toku. Nw minto ‘Ngo jvjvbv mvngdunv bunu ngoogv kuunyilo nga mvngdvri.’
7 Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, a budeť naše dědictví.
Vbvritola rwktin vdwv bunugv arwnglo raamisito, ‘So si rongo atu gv kuunyilo ngv. Klai, aakumto ninyia mvki laju, okv ninyigv yikungyira ngv ngonu gvbv rireku!’
8 Tedy javše jej, zabili ho, a vyvrhli ven z vinice.
Vkvlvgabv bunu kuunyilo anga naatungto okv ninyia mvki toku okv ninyigv svma nga rongo agumlo joa toku.”
9 Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici jiným.
“Vbvrikubolo, rongo atu v ogu rirekudw?” Jisu Tvvkato. “Nw aareku okv ho nyi vdwa mvkire okv rongo nga kvvbi rwktin lo tinriku.
10 Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, ten učiněn jest hlavou úhlovou.
Darwknv Kitaplo nonu sum puri rirung pvnvri? ‘Naam mvnv vdwgv anyung kaama vla daranam vlwng ngv mvnwng a alvyachok nvgobv rito.
11 Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.
Si Ahtu lokv ritoku; Si ogu kaasartabobv kaanam go!’”
12 I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč.
Jius rigvnv vdwv Jisunyi naatung tvvtoku, ogulvgavbolo ninyigv minchisinam minam v bunuam minikla mindu vla bunu ho tvchinto, vbvritola bunu nyitwng nga busunyato, vkvlvgabv bunu ninyia kayula okv vngyutoku.
13 Potom poslali k němu některé z farizeů a Herodiánů, aby jej polapili v řeči.
Parisis nyi megola okv Herod gv nyi megola Jisu gvlo vngmuto ninyia tvu svgo tvka gvrila naatung dubv vla.
14 Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili nedáme?
Bunu nw gvlo aala minto, “Tamsarnv, ngonu chindu no jvjv a mindunv, nyi vdwv ogugo mvngdu ho lvkwngbv mvngdwk mabv. No nyi vdwgv mvngnam lokv vngma, vbvritola nyi lvgabv Pwknvyarnv gv ogugo mvngnam jvjv nga tamsaryado. Ngonua minpalabv, Roman Dvbvyachok ka lampu dornam si ngonugv Pvbv nga rinying dunvri? Ngonu dordu bri vmalo dorma dubvri?”
15 On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím.
Vbvritola Jisu bunugv gwngsi nama kaapatvla mirwksito, “Nonu ogubv nga naatung dubv gwngdunv? Ain lokdwng lo chargo bvnglwkjilabv, okv um nga kaamulabv.”
16 A oni podali. Tedy řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis? A oni řekli mu: Císařův.
Bunu charkin go ninyigvlo bvnglwk jito, okv Jisu tvvkato, “Si yvvgv nyukmu vla okv aminv?” Bunu mirwkto “Dvbvyachok gv.”
17 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu.
Vkvlvgabv Jisu minto, “Alvdo, vbvrinamv, Dvbvyachok gvnga Dvbvyachoknyi jitoka, okv Pwknvyarnv gvnga Pwknvyarnvnyi jilaka.” Hoka bunu Jisunyi lamngak panyatoku.
18 Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, řkouce:
Vbvrikunamv nyi sinv, turkur madunv vnv Sadusis mego, Jisu gvlo aato okv minto.
19 Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho, a vzbudil símě bratru svému.
“Tamsarnv, ngonugv lvgabv Moses so Pvbv nga lvkpv jito: ‘Nyi gunv atugv nywng nga kuu bvngma dwbv siyu bolo ho nyi gv boruv hvngmi nga nywng mvla doogv gvrila siyunv nyi ho gvbv kuu bvngji motoka’
20 I bylo sedm bratrů. A první pojav manželku, a umřev, nepozůstavil semene.
Lvko nvnga achiboru kanw go dooto; Achi yachokkv nywng naatoku okv kuu dooma dwbv siyuto.
21 A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí tolikéž.
Vbvrikunamv boru yangv nywng nga doogv toku, okv nw ka kuu bvngma dwbv siyutoku. Boru aom nvnv vka vbvdvdvbv ritoku,
22 A tak ji pojalo těch sedm, a nezůstavili semene. Nejposléze pak po všech umřela i ta žena.
okv vbvrikunamv boru dvdv ngv: boru kanw mvnwngngv nyimvmvvga anga nywng mvto okv kuu bvngma dwbv siyu nyatoku. Atar anyabv nyimvmvvga angv sitoku.
23 Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude manželka? Nebo jich sedm mělo ji za manželku.
Vjak, bunu kanw mvnwngngv ninyia nywng mvto, turkurdw alu lo vdwlo sinv mvnwngngv turkur rikunyi, nyimvmvvga angv yvvgv nywngbv rirekudw?”
24 A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte písem ani moci Boží?
Jisu bunua mirwk toku, “Vdwgo nonu mvngmur nyadunv! Okv nonu chindure ogulvgabv? So si ogulvgavbolo nonu Darwknv Kitap a vmalo Pwknvyarnv gv jwkrw nga chima namv.
25 Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští.
Vdwlo sinv vdwv turkur rikudw, bunu nyidogindung jvbv ririku okv nywngnyilu naami sikumare.
26 O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knize Mojžíšově, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův?
Vjak, sinv ngv turkur nama: nonu lvkoka Moses gv Kitaplo singnv amwng nga vmv gunam lvkwng nga puri rika mapv nvri? Hoka svbv lvkdu Pwknvyarnv Mosesnyi minto, ‘Ngo kuna Abraham gv, Isaak gv okv Jakob gv Pwknvyarnv ngv,’
27 Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte.
Pwknvyarnv turnv vdwgv Pwknvyarnv ngv, sinv gvngvma. Nonu achialvbv mvngmordu!” Pwknvyarnv turnv nyi vdwgv Pwknvyarnv ngv, bunu siro kujvka, turdunv. Nonu achialvbv mvngmordu!”
28 Tedy přistoupil jeden z zákonníků, slyšev je spolu se hádající, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho: Které jest přikázaní první ze všech?
Vbv raami sirilo Pvbv tamsarnv ako hoka tvvla dakto. Nw kaatoku Jisu sadusis vdwa alvrungbv mirwk gvnyibv vla, vkvlvgabv nw Jisu gvlo tvusvgo mvngla aatoku: “Gamkinam mvnwng lokv kaiyachoknv gamlo yachokkv ogolo angv?”
29 A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázaní jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest.
Jisu mirwkto, “Gamlo yachoknv sinv ‘Tvvgap tvka, Israel! Ahtu ngonugv Pwknvyarnv mvngchik Ahtuv.
30 Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázaní.
Ahtunyi paklaka noogv Pwknvyarnvnyi noogv haapok mvnwnglo, noogv dow mvnwnglo, noogv mongrumara mvnwnglo, okv noogv gwlwk mvnwnglo.’
31 Druhé pak podobné toto: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázaní jiného nad tato není.
Gamnyi nvnv gamlo yachokkv si, ‘No kvvbinyi haka paktoka oguaingbv no atu nvnga paksudvdw.’ So gv gamlo gamnyi so lvvyabv ho kaiyanv gamkinam yagu kaama.”
32 I řekl jemu ten zákonník: Mistře, dobře jsi v pravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho;
Pvbv tamsarnv Jisunyi minto, “Tamsarnv, Alvbv ripv, so si jvjv ngvrung no mingvnyibv, ho Ahtu mwng Pwknvyarnv ngv okv ho hokaka kvvbi Pwknvyarnv yago kaama vbvritola nw mwng.
33 A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého jest nade všecky zápaly a oběti.
Okv nyi v Pwknvyarnvnyi haapok mvnwnglo pakrung laka, okv mongrumara mvnwng loka okv ninyigv gwlwk mvnwng loka; okv kvvbinyi haka no atu v oguaingbv paksudvdw vbv pakmin sirung laka. Svnwngsvmin okv kvvbi go Pwknvyarnvnyi erin rinji mamsenga so gv gamkinam gaam anyi sum achialv bvya tvvgap mvnggapla rise gorung.”
34 A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více nesměl se ho tázati.
Jisu kaapa toku vdwgo alvrungdo ninyigv mirwknamv, okv vkvlvgabv Jisu ninyia minpa toku, “No Pwknvyarnv gv Karv lokv adu ma.” So kochingbv yvvka Jisunyi tvu svnga choopu nyuma toku.
35 I odpovídaje Ježíš, řekl, uče v chrámě: Kterak praví zákonníci, že Kristus jest syn Davidův?
Pwknvyarnvnaam lo Jisu tamsar sardungla ririlo, nw tvunam go tvvkato, “Pvbv tamsarnv vdwv Kristonyi Dabid gv husi gubv rire vla oguaingbv mindu nvdw?
36 Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé za podnože noh tvých.
Dabidnyi Darwknv Dow lokv mimuto: ‘Ahtu ngoogv Ahtunyi minto: Ngo noogv nyimak vdwa noogv lvpa lvkwnglo domuma dvdvlo ngoogv lakbiklo dootoka.’
37 Poněvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž tedy syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal.
Dabid atubongv ninyia ‘Ahtu’ vla gokto; vkvlvgabv Kristo oguaingbv Dabid gv husi bv ridubv?” Nyitwng kairungnv go Jisu gv minam a tvvpubv tvvria nyato.
38 I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákonníků, kteříž chtějí v krásném rouše choditi, a pozdravováni býti na trzích,
Nw gv bunuam tamsar rilo, nw minto, “Pvbv tamsarnv vdwv jvtvlaklwk asudubv gvtola vngnwng nyanv okv piokpamdorpamlo mvngdv konwng nyanv vdwa himasuto laka,
39 A na předních stolicech seděti v školách, a přední místa míti na večeřech,
Yvv jius kumkunaam vdwlo alvnv dooging nga okv dvpam dvkulo alvyachoknv dooku haka gaknv.
40 Kteřížto zžírají domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhých modliteb. Tiť vezmou soud těžší.
Bunu hvngmi vdwa rinvnvmindu okv bunugv naam a dvritpapidu, okv vbvrikunamv kaatamdu kumnam a asudvbv kumdu. Bunugv hiru rusengv sinama lvyabv rire!”
41 A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho.
Jisu Pwknvyarnvnaam lo morko lwkku jampa nvchilo dooto, nyi vdwgv morko paalwk nama nw kaayato. Nyitvnv nyi vdwv achialv kaibv morko nga paalwk nyato;
42 A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, což jest čtvrtá částka peníze.
vbvrikunamv nyima harianv hvngmi go aalwk toku okv lokdwng charchingnv charnyi go hikki arv go paalwk ngurvto.
43 I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice.
Jisu ninyigv lvbwlaksu vdwa goklwkla bunuam minto, “Ngo nonua minpa dunv so nyima harianv hvngmi angv mvnwngnga kaiyabv Daan jampa so paalwk gvnyibv.
44 Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou.
Kvvbbi vdwv bunugv nyitvla lvvlin kunam a paalwk nyato; vbvritola hvngmi v, nyimaharia bv rirung dvlachin, nw vdwgo doopvdw hum lwknya chekato—nw ninyigv turgv nvvse ngaaka lwktar jito.”
