Marek 12
1 Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil člověk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a pronajal ji vinařům, i odšel na cestu.
And he began to speak to them by parables. A certain man planted a vineyard, and set an hedge about it, and dug a place for the winepress, and built a tower, and let it out to vinedressers, and went into a far country.
2 A když toho čas byl, poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů vzal ovoce z vinice.
And at the season he sent to the vinedressers a servant, that he might receive from the vinedressers of the fruit of the vineyard.
3 Oni pak javše jej, zmrskali ho, a odeslali prázdného.
And they caught him, and beat him, and sent him away empty.
4 I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu, a odeslali zohaveného.
And again he sent to them another servant; and at him they cast stones, and wounded him in the head, and sent him away shamefully handled.
5 I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž některé zmrskali, a jiné zmordovali.
And again he sent another; and him they killed, and many others; beating some, and killing some.
6 Ještě pak maje jediného syna milého, i toho poslal k nim naposledy, řka: Ustýdnouť se syna mého.
Having yet therefore one son, his wellbeloved, he sent him also last to them, saying, They will reverence my son.
7 Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, a budeť naše dědictví.
But those vinedressers said among themselves, This is the heir; come, let us kill him, and the inheritance shall be ours.
8 Tedy javše jej, zabili ho, a vyvrhli ven z vinice.
And they took him, and killed him, and cast him out of the vineyard.
9 Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici jiným.
What therefore shall the lord of the vineyard do? he will come and destroy the vinedressers, and will give the vineyard to others.
10 Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, ten učiněn jest hlavou úhlovou.
And have ye not read this scripture; The stone which the builders rejected is become the head of the corner:
11 Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.
This was the Lord’s doing, and it is marvellous in our eyes?
12 I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč.
And they sought to lay hold on him, but feared the people: for they knew that he had spoken the parable against them: and they left him, and went away.
13 Potom poslali k němu některé z farizeů a Herodiánů, aby jej polapili v řeči.
And they sent to him certain of the Pharisees and of the Herodians, to catch him in his words.
14 Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili nedáme?
And when they had come, they say to him, Master, we know that thou art true, and carest for no man: for thou regardest not the person of men, but teachest the way of God in truth: Is it lawful to give tribute to Caesar, or not?
15 On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím.
Shall we give, or shall we not give? But he, knowing their hypocrisy, said to them, Why tempt ye me? bring me a penny, that I may see it.
16 A oni podali. Tedy řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis? A oni řekli mu: Císařův.
And they brought it. And he saith to them, Whose is this image and superscription? And they said to him, Caesar’s.
17 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu.
And Jesus answering said to them, Render to Caesar the things that are Caesar’s, and to God the things that are God’s. And they marvelled at him.
18 Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, řkouce:
Then come to him the Sadducees, who say there is no resurrection; and they asked him, saying,
19 Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho, a vzbudil símě bratru svému.
Master, Moses wrote to us, If a man’s brother shall die, and leave his wife, and leave no children, that his brother should take his wife, and raise up seed to his brother.
20 I bylo sedm bratrů. A první pojav manželku, a umřev, nepozůstavil semene.
Now there were seven brothers: and the first took a wife, and dying left no seed.
21 A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí tolikéž.
And the second took her, and died, neither left he any seed: and the third likewise.
22 A tak ji pojalo těch sedm, a nezůstavili semene. Nejposléze pak po všech umřela i ta žena.
And the seven had her, and left no seed: last of all the woman died also.
23 Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude manželka? Nebo jich sedm mělo ji za manželku.
In the resurrection therefore, when they shall rise, whose wife shall she be of them? for the seven had her for a wife.
24 A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte písem ani moci Boží?
And Jesus answering said to them, Do ye not therefore err, because ye know not the scriptures, neither the power of God?
25 Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští.
For when they shall rise from the dead, they neither marry, nor are given in marriage; but are as the angels who are in heaven.
26 O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knize Mojžíšově, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův?
And concerning the dead, that they rise: have ye not read in the book of Moses, how in the bush God spoke to him, saying, I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob?
27 Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte.
He is not the God of the dead, but the God of the living: ye therefore do greatly err.
28 Tedy přistoupil jeden z zákonníků, slyšev je spolu se hádající, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho: Které jest přikázaní první ze všech?
And one of the scribes came, and having heard them reasoning together, and perceiving that he had answered them well, asked him, Which is the first commandment of all?
29 A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázaní jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest.
And Jesus answered him, The first of all the commandments is, Hear, O Israel; The Lord our God is one Lord:
30 Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázaní.
And thou shalt love the Lord thy God with all thy heart, and with all thy soul, and with all thy mind, and with all thy strength: this is the first commandment.
31 Druhé pak podobné toto: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázaní jiného nad tato není.
And the second is like, namely this, Thou shalt love thy neighbour as thyself. There is no other commandment greater than these.
32 I řekl jemu ten zákonník: Mistře, dobře jsi v pravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho;
And the scribe said to him, Well, Master, thou hast said the truth: for there is one God; and there is no other but he:
33 A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého jest nade všecky zápaly a oběti.
And to love him with all the heart, and with all the understanding, and with all the soul, and with all the strength, and to love his neighbour as himself, is more than all whole burnt offerings and sacrifices.
34 A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více nesměl se ho tázati.
And when Jesus saw that he answered discreetly, he said to him, Thou art not far from the kingdom of God. And no man after that dared ask him any question.
35 I odpovídaje Ježíš, řekl, uče v chrámě: Kterak praví zákonníci, že Kristus jest syn Davidův?
And Jesus answered and said, while he taught in the temple, How say the scribes that Christ is the Son of David?
36 Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé za podnože noh tvých.
For David himself said by the Holy Spirit, The LORD said to my Lord, Sit thou on my right hand, till I make thy enemies thy footstool.
37 Poněvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž tedy syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal.
David therefore himself calleth him Lord; and how is he then his son? And the common people heard him gladly.
38 I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákonníků, kteříž chtějí v krásném rouše choditi, a pozdravováni býti na trzích,
And he said to them in his doctrine, Beware of the scribes, who love to go in long clothing, and love greetings in the marketplaces,
39 A na předních stolicech seděti v školách, a přední místa míti na večeřech,
And the best seats in the synagogues, and the uppermost places at feasts:
40 Kteřížto zžírají domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhých modliteb. Tiť vezmou soud těžší.
Who devour widows’ houses, and for a pretence make long prayers: these shall receive greater condemnation.
41 A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho.
And Jesus sat opposite the treasury, and beheld how the people cast money into the treasury: and many that were rich cast in much.
42 A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, což jest čtvrtá částka peníze.
And there came a certain poor widow, and she threw in two mites, which make a farthing.
43 I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice.
And he called his disciples, and saith to them, Verily I say to you, That this poor widow hath cast in more than all they who have cast into the treasury:
44 Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou.
For all they cast in of their abundance; but she of her want cast in all that she had, even all her living.
