Marek 11
1 A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské, poslal dva z učedlníků svých.
In ko so prišli blizu Jeruzalema, k Bétfagi in Betaniji, ob Oljski gori, pošlje naprej dva izmed svojih učencev
2 A řekl jim: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž nižádný z lidí neseděl. Odvížíce, přiveďte.
in jima reče: »Pojdita svojo pot v vas pred vama in brž ko bosta vstopila vanjo, bosta našla privezano žrebe, na katerem človek nikoli ni sedel; odvežita ga in ga pripeljita.
3 A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je pošle sem.
Če pa bi vama katerikoli človek rekel: ›Čemu to počneta?‹ recita, da ima Gospod potrebo po njem; in on ga bo nemudoma poslal sèm.«
4 I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I odvázali je.
In odšla sta svojo pot ter našla zunaj pri vratih privezano žrebe, na kraju, kjer sta se srečali dve poti in sta ga odvezala.
5 Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte, odvazujíce oslátko?
Nekateri izmed tistih, ki so stali tam, pa so jima rekli: »Kaj počneta, da odvezujeta žrebe?«
6 Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich.
In rekla sta jim torej kot je naročil Jezus in pustili so ju oditi.
7 Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně.
In žrebe sta privedla k Jezusu in svoje obleke vrgla nanj in on je sédel nanj.
8 Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu.
In mnogi so svoje obleke razgrnili na pot, drugi pa so z dreves odsekali mladike ter z njimi nastlali pot.
9 A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Hosanna. Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně.
In tisti, ki so šli spredaj in tisti, ki so sledili, so vzklikali, rekoč: »›Hozana; ‹ blagoslovljen je ta, ki prihaja v imenu Gospodovem;
10 Požehnané království otce našeho Davida, kteréž přišlo ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.
blagoslovljeno bodi kraljestvo našega očeta Davida, ki prihaja v imenu Gospodovem: ›Hozana na višavah.‹«
11 I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti.
In Jezus je vstopil v Jeruzalem in v tempelj. In ko se je razgledal naokoli po vseh stvareh in je torej prihajal večer, je z dvanajsterimi odšel ven v Betanijo.
12 A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl.
In naslednji dan, ko so prišli iz Betanije, je bil lačen.
13 A uzřev z daleka fík, an má lístí, šel, zda by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic nenalezl kromě lístí; nebo nebyl čas fíků.
In ko je daleč stran zagledal figovo drevo, ki je imelo listje, je prišel, če bi morda lahko karkoli našel na njem. In ko je prišel k njemu, ni našel nič razen listov, kajti ni bil še čas za fige.
14 Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho. (aiōn g165)
In Jezus je odgovoril ter mu rekel: »Nihče naj od tebe odslej nikoli več ne jé sadu.« In njegovi učenci so to slišali. (aiōn g165)
15 I přišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, počal vymítati ty, kteříž prodávali a kupovali v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel.
In prišli so v Jeruzalem in Jezus je odšel v tempelj ter začel izganjati te, ki so v templju prodajali in kupovali, menjalcem denarja pa je prevrnil mize in sedeže teh, ki so prodajali golobice
16 A nedopustil, aby kdo nádobu nesl skrze chrám.
in ni dovolil, da bi katerikoli človek skozi tempelj nosil kakršnokoli posodo.
17 I učil je, řka jim: Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů.
In učil jih je, rekoč: »Ali ni pisano: ›Moja hiša se bo od vseh narodov imenovala hiša molitve?‹ Vi pa ste jo naredili za brlog razbojnikov.«
18 Slyšeli pak to zákonníci i přední kněží, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, proto že všecken zástup divil se učení jeho.
Pisarji in visoki duhovniki pa so to slišali ter iskali, kako bi ga lahko pokončali, kajti bali so se ga, ker je bila vsa množica osupla nad njegovim naukom.
19 A když byl večer, vyšel z města.
In ko je prišel večer, je odšel iz mesta.
20 A jdouce ráno, uzřeli ten fík, an usechl z kořene.
In zjutraj, ko so šli mimo, so videli figovo drevo posušeno iz korenin.
21 Tedy zpomenuv Petr, řekl jemu: Mistře, aj, ten fík, kterémuž jsi zlořečil, usechl.
Peter pa se spomni in mu reče: »Učitelj, glej, figovo drevo, ki si ga preklel, je ovenelo.«
22 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží.
In Jezus jim odgovarja, rekoč: »Imejte vero v Boga.
23 Nebo amen pravím vám, že kdož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz sebou do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, staneť se jemu tak, což by koli řekl.
Kajti resnično, povem vam: ›Da kdorkoli bo rekel tej gori: ›Prestavi se in bodi vržena v morje‹ in v svojem srcu ne bo dvomil, temveč bo veroval, da se te besede, ki jih reče, pripetijo, bo imel, karkoli reče.‹
24 Protož pravím vám: Zač byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám.
Zatorej vam pravim: ›Katerekoli stvari si želite, ko molite, verujte, da jih prejemate in imeli jih boste.
25 A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše.
In ko vstanete k molitvi, odpustite, če imate kaj proti komu, da vam tudi vaš Oče, ki je v nebesih, lahko odpusti vaše prekrške.
26 Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich.
Toda če vi ne odpustite, tudi vaš Oče, ki je v nebesih, ne bo odpustil vaših prekrškov.‹«
27 I přišli zase do Jeruzaléma. A když on procházel se v chrámě, přistoupili k němu přední kněží a zákonníci a starší.
In ponovno so prišli v Jeruzalem in ko je hodil po templju, so prišli k njemu visoki duhovniki in pisarji in starešine
28 I řekli jemu: Jakou mocí to činíš? A kdo tobě dal tu takovou moc, abys tyto věci činil?
ter mu rekli: »S kakšno oblastjo delaš te stvari? In kdo ti je dal to oblast, da delaš te stvari?«
29 Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí to činím.
Jezus je odgovoril in jim rekel: »Tudi jaz vas bom vprašal neko vprašanje in odgovorite mi in povedal vam bom, s kakšno oblastjo delam te stvari.
30 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Odpovězte mi.
Janezov krst, ali je bil ta iz nebes ali od ljudi? Odgovorite mi.«
31 I rozjímali sami mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť: Proč jste tedy neuvěřili jemu?
In med seboj so razpravljali, rekoč: »Če bomo rekli: ›Iz nebes, ‹ bo rekel: ›Zakaj mu potem niste verovali?‹
32 Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že právě byl prorok.
Toda če bomo rekli: ›Od ljudi, ‹ so se bali ljudstva, kajti vsi ljudje so šteli Janeza, da je bil zares prerok.«
33 I odpověděvše, řekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to činím.
In odgovorili so ter rekli Jezusu: »Ne moremo povedati.« Jezus pa jim odgovarja, rekoč: »Niti vam jaz ne povem, s kakšno oblastjo delam te stvari.«
