Lukáš 1
1 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou,
Efterdi mange have taget sig for at forfatte en Beretning om de Ting, som ere fuldbyrdede iblandt os,
2 Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli:
saaledes som de, der fra Begyndelsen bleve Øjenvidner og Ordets Tjenere, have overleveret os:
3 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile,
saa har ogsaa jeg besluttet, efter nøje at have gennemgaaet alt forfra, at nedskrive det for dig i Orden, mægtigste Theofilus!
4 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
for at du kan erkende Paalideligheden af de Ting, hvorom du er bleven mundtligt undervist.
5 Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
I de Dage, da Herodes var Konge i Judæa, var der en Præst af Abias Skifte, ved Navn Sakarias; og han havde en Hustru af Arons Døtre, og hendes Navn var Elisabeth.
6 Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.
Men de vare begge retfærdige for Gud og vandrede udadlelige i alle Herrens Bud og Forskrifter.
7 A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
Og de havde intet Barn, efterdi Elisabeth var ufrugtbar, og de vare begge fremrykkede i Alder.
8 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
Men det skete, medens han efter sit Skiftes Orden gjorde Præstetjeneste for Gud,
9 Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
tilfaldt det ham efter Præstetjenestens Sædvane at gaa ind i Herrens Tempel og bringe Røgelseofferet.
10 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
Og hele Folkets Mængde holdt Bøn udenfor i Røgelseofferets Time.
11 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
Men en Herrens Engel viste sig for ham, staaende ved den højre Side af Røgelsealteret.
12 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
Og da Sakarias saa ham, forfærdedes han, og Frygt faldt over ham.
13 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
Men Engelen sagde til ham: „Frygt ikke, Sakarias! thi din Bøn er hørt, og din Hustru Elisabeth skal føde dig en Søn, og du skal kalde hans Navn Johannes.
14 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.
Og han skal blive dig til Glæde og Fryd, og mange skulle glædes over hans Fødsel;
15 Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
thi han skal være stor for Herren. Og Vin og stærk Drik skal han ej drikke, og han skal fyldes med den Helligaand alt fra Moders Liv,
16 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
og mange af Israels Børn skal han omvende til Herren deres Gud.
17 Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.
Og han skal gaa foran for ham i Elias's Aand og Kraft for at vende Fædres Hjerter til Børn og genstridige til retfærdiges Sind for at berede Herren et velskikket Folk.‟
18 I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
Og Sakarias sagde til Engelen: „Hvorpaa skal jeg kende dette? thi jeg er gammel, og min Hustru er fremrykket i Alder.‟
19 I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
Og Engelen svarede og sagde til ham: „Jeg er Gabriel, som staar for Guds Aasyn, og jeg er udsendt for at tale til dig og for at forkynde dig dette Glædesbudskab.
20 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
Og se, du skal blive stum og ikke kunne tale indtil den Dag, da dette sker, fordi du ikke troede mine Ord, som dog skulle fuldbyrdes i deres Tid.‟
21 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
Og Folket biede efter Sakarias, og de undrede sig over, at han tøvede i Templet.
22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
Og da han kom ud, kunde han ikke tale til dem, og de forstode, at han havde set et Syn i Templet; og han gjorde Tegn til dem og forblev stum.
23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
Og det skete, da hans Tjenestes Dage vare fuldendte, gik han hjem til sit Hus.
24 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
Men efter disse Dage blev hans Hustru Elisabeth frugtsommelig, og hun skjulte sig fem Maaneder og sagde:
25 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
„Saaledes har Herren gjort imod mig i de Dage, da han saa til mig for at borttage min Skam iblandt Mennesker.‟
26 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
Men i den sjette Maaned blev Engelen Gabriel sendt fra Gud til en By i Galilæa, som hedder Nazareth,
27 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
til en Jomfru, som var trolovet med en Mand ved Navn Josef, af Davids Hus; og Jomfruens Navn var Maria.
28 I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
Og Engelen kom ind til hende og sagde: „Hil være dig, du benaadede, Herren er med dig, du velsignede iblandt Kvinder!‟
29 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
Men hun blev forfærdet over den Tale, og hun tænkte, hvad dette skulde være for en Hilsen.
30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
Og Engelen sagde til hende: „Frygt ikke, Maria! thi du har fundet Naade hos Gud.
31 A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
Og se, du skal undfange og føde en Søn, og du skal kalde hans Navn Jesus.
32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
Han skal være stor og kaldes den Højestes Søn; og Gud Herren skal give ham Davids, hans Faders Trone.
Og han skal være Konge over Jakobs Hus evindelig, og der skal ikke være Ende paa hans Kongedømme.‟ (aiōn g165)
34 I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
Men Maria sagde til Engelen: „Hvorledes skal dette gaa til, efterdi jeg ikke ved af nogen Mand?‟
35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
Og Engelen svarede og sagde til hende: „Den Helligaand skal komme over dig, og den Højestes Kraft skal overskygge dig; derfor skal ogsaa det hellige, som fødes, kaldes Guds Søn.
36 A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
Og se, Elisabeth din Frænke, ogsaa hun har undfanget en Søn i sin Alderdom, og denne Maaned er den sjette for hende, som kaldes ufrugtbar.
37 Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo.
Thi intet vil være umuligt for Gud.‟
38 I řekla Maria: Aj, děvka Páně, staniž mi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl.
Men Maria sagde: „Se, jeg er Herrens Tjenerinde; mig ske efter dit Ord!‟ Og Engelen skiltes fra hende.
39 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
Men Maria stod op i de samme Dage og drog skyndsomt til Bjergegnen til en By i Juda.
40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
Og hun kom ind i Sakarias's Hus og hilste Elisabeth.
41 I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
Og det skete, da Elisabeth hørte Marias Hilsen, sprang Fosteret i hendes Liv. Og Elisabeth blev fyldt med den Helligaand
42 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
og raabte med høj Røst og sagde: „Velsignet er du iblandt Kvinder! og velsignet er dit Livs Frugt!
43 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
Og hvorledes times dette mig, at min Herres Moder kommer til mig?
44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
Thi se, da din Hilsens Røst naaede mine Øren, sprang Fosteret i mit Liv med Fryd.
45 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
Og salig er hun, som troede; thi det skal fuldkommes, hvad der er sagt hende af Herren.‟
46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
Og Maria sagde: „Min Sjæl ophøjer Herren;
47 A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,
og min Aand fryder sig over Gud, min Frelser;
48 Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
thi han har set til sin Tjenerindes Ringhed. Thi se, nu herefter skulle alle Slægter prise mig salig,
49 Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho,
fordi den mægtige har gjort store Ting imod mig. Og hans Navn er helligt;
50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
og hans Barmhjertighed varer fra Slægt til Slægt over dem, som frygte ham.
51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
Han har øvet Vælde med sin Arm; han har adspredt dem, som ere hovmodige i deres Hjertes Tanke.
52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
Han har nedstødt mægtige fra Troner og ophøjet ringe.
53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
Hungrige har han mættet med gode Gaver, og rige har han sendt tomhændede bort.
54 Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství,
Han har taget sig af sin Tjener Israel for at ihukomme Barmhjertighed
imod Abraham og hans Sæd til evig Tid, saaledes som han talte til vore Fædre.‟ (aiōn g165)
56 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého.
Og Maria blev hos hende omtrent tre Maaneder, og hun drog til sit Hjem igen.
57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.
Men for Elisabeth fuldkommedes Tiden til, at hun skulde føde, og hun fødte en Søn.
58 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
Og hendes Naboer og Slægtninge hørte, at Herren havde gjort sin Barmhjertighed stor imod hende, og de glædede sig med hende.
59 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
Og det skete paa den ottende Dag, da kom de for at omskære Barnet; og de vilde kalde det Sakarias efter Faderens Navn.
60 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
Og hans Moder svarede og sagde: „Nej, han skal kaldes Johannes.‟
61 I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
Og de sagde til hende: „Der er ingen i din Slægt, som kaldes med dette Navn.‟
62 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
Men de gjorde Tegn til hans Fader om, hvad han vilde, det skulde kaldes.
63 A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
Og han forlangte en Tavle og skrev disse Ord: „Johannes er hans Navn.‟ Og de undrede sig alle.
64 A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
Men straks oplodes hans Mund og hans Tunge, og han talte og priste Gud.
65 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
Og der kom en Frygt over alle, som boede omkring dem, og alt dette rygtedes over hele Judæas Bjergegn.
66 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
Og alle, som hørte det, lagde sig det paa Hjerte og sagde: „Hvad mon der skal blive af dette Barn?‟ Thi Herrens Haand var med ham.
67 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka:
Og Sakarias, hans Fader, blev fyldt med den Helligaand, og han profeterede og sagde:
68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému.
„Lovet være Herren, Israels Gud! thi han har besøgt og forløst sit Folk
69 A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého,
og har oprejst os et Frelsens Horn i sin Tjener Davids Hus,
saaledes som han talte ved sine hellige Profeters Mund fra fordums Tid, (aiōn g165)
71 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
en Frelse fra vore Fjender og fra alle deres Haand, som hade os,
72 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
for at gøre Barmhjertighed imod vore Fædre og ihukomme sin hellige Pagt,
73 Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá,
den Ed, som han svor vor Fader Abraham, at han vilde give os,
74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
at vi, friede fra vore Fjenders Haand, skulde tjene ham uden Frygt,
75 V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého.
i Hellighed og Retfærdighed for hans Aasyn, alle vore Dage.
76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
Men ogsaa du, Barnlille! skal kaldes den Højestes Profet; thi du skal gaa foran for Herrens Aasyn for at berede hans Veje,
77 Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
for at give hans Folk Erkendelse af Frelse ved deres Synders Forladelse,
78 Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti,
for vor Guds inderlige Barmhjertigheds Skyld, ved hvilken Lyset fra det høje har besøgt os
79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
for at skinne for dem, som sidde i Mørke og i Dødens Skygge, for at lede vore Fødder ind paa Fredens Vej.‟
80 Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
Men Barnet voksede og blev styrket i Aanden; og han var i Ørknerne indtil den Dag, da han traadte frem for Israel.
