Lukáš 7
1 A když vykonal všecka slova svá při přitomnosti lidu, všel do Kafarnaum.
Now when he had ended all his sayings in the hearing of the people, he entered into Capernaum.
2 Setníka pak nějakého služebník nemocen jsa, k smrti se přibližoval, kteréhož on sobě mnoho vážil.
And a certain centurion’s servant, who was dear to him, was sick, and ready to die.
3 I uslyšav o Ježíšovi, poslal k němu starší Židovské, prose ho, aby přišel a uzdravil služebníka jeho.
And when he heard of Jesus, he sent to him the elders of the Jews, beseeching him that he would come and heal his servant.
4 A oni přišedše k Ježíšovi, prosili ho snažně, řkouce: Hoden jest, abys mu to učinil.
And when they came to Jesus, they besought him earnestly, saying, That he was worthy for whom he should do this:
5 Nebo miluje národ náš, a školu on nám vystavěl.
For he loveth our nation, and he hath built us a synagogue.
6 Tedy Ježíš šel s nimi. A když již nedaleko byl od domu, poslal k němu ten setník přátely, řka jemu: Pane, nepřidávej sobě práce. (Nejsem zajisté hoden, abys všel pod střechu mou.
Then Jesus went with them. And when he was now not far from the house, the centurion sent friends to him, saying to him, Lord, trouble not thyself: for I am not worthy that thou shouldest enter under my roof:
7 A protož jsem i sebe samého za nehodného položil, abych přišel k tobě.) Ale rci slovem, a budeť uzdraven služebník můj.
Therefore neither thought I myself worthy to come to thee: but say in a word, and my servant shall be healed.
8 Nebo i já jsem člověk pod mocí postavený, maje pod sebou žoldnéře, a dím tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Přiď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní.
For I also am a man placed under authority, having under me soldiers, and I say to one, Go, and he goeth; and to another, Come, and he cometh; and to my servant, Do this, and he doeth it.
9 Tedy uslyšav to Ježíš, podivil se jemu, a obrátiv se, řekl zástupu, kterýž za ním šel: Pravím vám, že ani v Izraeli nenalezl jsem tak veliké víry.
When Jesus heard these things, he marvelled at him, and turned himself about, and said to the people that followed him, I say to you, I have not found so great faith, no, not in Israel.
10 Vrátivše se pak domů ti, kteříž posláni byli, nalezli služebníka, kterýž nemocen byl, zdravého.
And they that were sent, returning to the house, found the servant well that had been sick.
11 I stalo se potom, šel do města, kteréž slove Naim, a šli s ním učedlníci jeho mnozí a zástup veliký.
And it came to pass the day after, that he went into a city called Nain; and many of his disciples went with him, and many people.
12 A když se přiblížil k bráně města, aj, mrtvý byl nesen ven, syn jediný matky své, a ta vdova byla, a zástup města mnohý s ní.
Now when he came near to the gate of the city, behold, there was a dead man carried out, the only son of his mother, and she was a widow: and many people of the city were with her.
13 Kteroužto uzřev Pán, milosrdenstvím hnut jest k ní, a řekl jí: Neplačiž.
And when the Lord saw her, he had compassion on her, and said to her, Weep not.
14 A přistoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteříž nesli, zastavili se.) I řekl: Mládenče, toběť pravím, vstaň.
And he came and touched the bier: and they that bore him stood still. And he said, Young man, I say to thee, Arise.
15 I posadil se ten mrtvý, a počal mluviti. I dal jej mateři jeho.
And he that was dead sat up, and began to speak. And he delivered him to his mother.
16 Tedy podjala všecky bázeň, i velebili Boha, řkouce: Prorok veliký povstal mezi námi, a Bůh navštívil lid svůj.
And there came a fear on all: and they glorified God, saying, That a great prophet hath risen among us; and, That God hath visited his people.
17 I vyšla řeč ta o něm po všem Judstvu i po vší okolní krajině.
And this rumour of him went forth throughout all Judaea, and throughout all the surrounding region.
18 I zvěstovali Janovi učedlníci jeho o všech těchto věcech. A zavolav kterýchs dvou z učedlníků svých Jan,
And the disciples of John reported to him of all these things.
19 Poslal k Ježíšovi, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
And John calling two of his disciples sent them to Jesus, saying, Art thou he that should come? or look we for another?
20 Přišedše pak k němu muži ti, řekli: Jan Křtitel poslal nás k tobě řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
When the men had come to him, they said, John the Baptist hath sent us to thee, saying, Art thou he that should come? or look we for another?
21 A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhů, od nemocí a duchů zlých, a slepým mnohým zrak dal.
And in that same hour he cured many of their infirmities and afflictions, and of evil spirits; and to many that were blind he gave sight.
22 Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, povězte Janovi, co jste viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění přijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
Then Jesus answering said to them, Go, and tell John what things ye have seen and heard; that the blind see, the lame walk, lepers are cleansed, the deaf hear, the dead are raised, to the poor the gospel is preached.
23 A blahoslavený jest, kdož by se na mně nezhoršil.
And blessed is he, who shall not be offended because of me.
24 A když odešli poslové Janovi, počal praviti zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť spatřovati? Třtinu-li, kteráž se větrem klátí?
And when the messengers of John had departed, he began to speak to the people concerning John, What went ye out into the wilderness to see? A reed shaken with the wind?
25 Aneb nač jste hleděti vyšli? Na člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž v rouše slavném a v rozkoši jsou, v domích královských jsou.
But what went ye out to see? A man clothed in soft raiment? Behold, they who are gorgeously apparelled, and live delicately, are in kings’ courts.
26 Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více nežli proroka.
But what went ye out to see? A prophet? Yea, I say to you, and much more than a prophet.
27 Tentoť jest, o kterémž jest psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.
This is he, concerning whom it is written, Behold, I send my messenger before thy face, who shall prepare thy way before thee.
28 Nebo pravím vám, většího proroka mezi syny ženskými nad Jana Křtitele není žádného, ale kdož jest menší v království Božím, většíť jest nežli on.
For I say to you, Among those that are born of women there is not a greater prophet than John the Baptist: but he that is least in the kingdom of God is greater than he.
29 Tedy všecken lid slyše to i publikáni, velebili Boha, byvše pokřtěni křtem Janovým.
And all the people that heard him, and the tax collectors, justified God, being baptized with the baptism of John.
30 Ale farizeové a zákonníci pohrdli radou Boží sami proti sobě, nebyvše pokřtěni od něho.
But the Pharisees and lawyers rejected the counsel of God against themselves, being not baptized by him.
31 I řekl Pán: Komu tedy přirovnám lidi pokolení tohoto, a čemu podobni jsou?
And the Lord said, To what then shall I liken the men of this generation? and to what are they like?
32 Podobni jsou dětem, kteříž na rynku sedí, a jedni na druhé volají, říkajíce: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali vám, a neplakali jste.
They are like children sitting in the marketplace, and calling one to another, and saying, We have piped to you, and ye have not danced; we have mourned to you, and ye have not wept.
33 Nebo přišel Jan Křtitel, ani chleba nejeda, ani nepije vína, a pravíte: Ďábelství má.
For John the Baptist came neither eating bread nor drinking wine; and ye say, He hath a demon.
34 Přišel Syn člověka, jeda a pije, a pravíte: Aj, člověk žráč a piján vína, přítel publikánů a hříšníků.
The Son of man is come eating and drinking; and ye say, Behold a gluttonous man, and a winebibber, a friend of tax collectors and sinners!
35 Ale ospravedlněna jest moudrost ode všech synů svých.
But wisdom is justified by all her children.
36 Prosil ho pak jeden z farizeů, aby jedl s ním. Pročež všed do domu toho farizea, posadil se za stůl.
And one of the Pharisees desired him that he would eat with him. And he went into the Pharisee’s house, and sat down to eat.
37 A aj, žena v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti.
And, behold, a woman in the city, who was a sinner, when she knew that Jesus was eating in the Pharisee’s house, brought an alabaster box of ointment,
38 A stojeci z zadu u noh jeho s pláčem, počala slzami smáčeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala.
And stood at his feet behind him weeping, and began to wash his feet with tears, and wiped them with the hairs of her head, and kissed his feet, and anointed them with the ointment.
39 Uzřev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, řekl sám v sobě tak: Byť tento byl prorok, vědělť by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo hříšnice jest.
Now when the Pharisee who had invited him saw it, he spoke within himself, saying, This man, if he were a prophet, would have known who and what manner of woman this is that toucheth him: for she is a sinner.
40 I odpověděv Ježíš, dí jemu: Šimone, mámť něco povědíti. A on řekl: Mistře, pověz.
And Jesus answering said to him, Simon, I have somewhat to say to thee. And he saith, Master, say it.
41 Dva dlužníky měl nějaký věřitel. Jeden dlužen byl pět set peněz, a druhý padesát.
There was a certain creditor who had two debtors: the one owed five hundred pence, and the other fifty.
42 A když neměli, odkud by zaplatili, odpustil oběma. Pověziž tedy, který z nich více bude jej milovati?
And when they had nothing to pay, he frankly forgave them both. Tell me therefore, which of them will love him most?
43 I odpověděv Šimon, řekl: Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on řekl jemu: Právě jsi rozsoudil.
Simon answered and said, I suppose that he, to whom he forgave most. And he said to him, Thou hast rightly judged.
44 A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, vody nohám mým nedal jsi, ale tato slzami smáčela nohy mé, a vlasy hlavy své vytřela.
And he turned to the woman, and said to Simon, Seest thou this woman? I entered into thy house, thou gavest me no water for my feet: but she hath washed my feet with tears, and wiped them with the hairs of her head.
45 Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepřestala líbati noh mých.
Thou gavest me no kiss: but this woman since the time I came in hath not ceased to kiss my feet.
46 Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé.
My head with oil thou didst not anoint: but this woman hath anointed my feet with ointment.
47 Protož pravím tobě: Odpuštěniť jsou jí hříchové mnozí, neboť milovala mnoho. Komuť se pak málo odpouští, málo miluje.
Therefore I say to thee, Her sins, which are many, are forgiven; for she loved much: but to whom little is forgiven, the same loveth little.
48 I řekl jí: Odpuštěniť jsou tobě hříchové.
And he said to her, Thy sins are forgiven.
49 Tedy počali, kteříž tu spolu seděli za stolem, říci sami mezi sebou: Kdo jest tento, kterýž i hříchy odpouští?
And they that were eating with him began to say within themselves, Who is this that forgiveth sins also?
50 I řekl ženě: Víra tvá tebe k spasení přivedla. Jdiž u pokoji.
And he said to the woman, Thy faith hath saved thee; go in peace.
