Lukáš 24
1 Prvního pak dne po sobotě velmi ráno šly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné s nimi.
Torej na prvi dan tedna so zelo zgodaj zjutraj prišle k mavzoleju in nosile dišave, ki so jih pripravile in nekatere druge z njimi.
2 I nalezly kámen odvalený od hrobu.
Našle pa so kamen odvaljen od mavzoleja.
3 A všedše, nenalezly těla Pána Ježíše.
In vstopile so vanj, pa niso našle telesa Gospoda Jezusa.
4 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podlé nich v rouše stkvoucím.
In pripetilo se je, medtem ko so bile glede tega zelo zmedene, glej, dva moža sta stala poleg njih v sijočih oblekah
5 Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli jim: Co hledáte živého s mrtvými?
in medtem ko so bile prestrašene in so svoje obraze sklonile k zemlji, sta jim rekla: »Zakaj iščete živega med mrtvimi?
6 Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
Njega ni tukaj, temveč je bil obujen. Spomnite se, kako vam je govoril, ko je bil še v Galileji,
7 Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a v třetí den z mrtvých vstáti.
rekoč: ›Sin človekov mora biti izročen v roke grešnih ljudi in biti križan ter tretji dan ponovno vstati.‹«
8 I rozpomenuly se na slova jeho.
In spomnile so se njegovih besed
9 A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti i jiným všechněm.
ter se vrnile od mavzoleja in vse te stvari povedale enajsterim ter vsem ostalim.
10 Byly pak Maria Magdaléna a Johanna a Maria Jakubova, a jiné s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
Bile so Marija Magdalena in Joana in Marija, Jakobova mati ter druge ženske, ki so bile z njimi, ki so te stvari povedale apostolom.
11 Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
Njihove besede pa so se jim zdele kakor prazno opravljanje in jim niso verjeli.
12 Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
Potem je vstal Peter in stekel k mavzoleju. In sklonjen dol je zagledal lanene trakove, položene posebej, ter odšel in se v sebi spraševal o tem, kar se je pripetilo.
13 A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
In glej, dva izmed njih sta tega istega dne odšla proti vasi, z imenom Emavs, ki je bila okoli šestdeset dolžin brazd od Jeruzalema.
14 A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
In skupaj sta se pogovarjala o vseh teh stvareh, ki so se zgodile.
15 I stalo se, když rozmlouvali, a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se, šel s nimi.
In pripetilo se je, medtem ko sta se skupaj posvetovala in razpravljala, da se je približal sam Jezus in šel z njima.
16 Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
Vendar so bile njune oči zadržane, da ga ne bi spoznala.
17 I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a jste smutní?
On pa jima je rekel: »Kakšne vrste pogovori so to, ki jih imata drug z drugim, medtem ko hodita in sta žalostna?«
18 A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
Eden izmed njiju, ki mu je bilo ime Kleopa, pa mu odgovori in reče: »Ali si ti edini tujec v Jeruzalemu in nisi izvedel stvari, ki so se v teh dneh tam zgodile?«
19 Kterýmž on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
In rekel jima je: »Katere stvari?« In rekla sta mu: »Glede Jezusa Nazarečana, ki je bil prerok, mogočen v dejanju in besedi, pred Bogom in vsemi ljudmi
20 Totiž kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
in kako so ga visoki duhovniki in naši vladarji izročili, da bi bil obsojen na smrt in ga križali.
21 My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
Toda mi smo zaupali, da je bil on tisti, ki naj bi odkupil Izraela; in poleg vsega tega je danes tretji dan, odkar so se te stvari zgodile.
22 Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu.
Da, in nekatere ženske, prav tako iz naše skupine, ki so bile zgodaj pri mavzoleju, so nas osupnile.
23 A nenalezše tělo jeho, přišly, pravíce, že také vidění andělské viděly, kteříž praví, že by živ byl.
In ko niso našle njegovega telesa, so prišle, rekoč, da so prav tako videle videnje angelov, ki sta rekla, da je bil živ.
24 I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
In nekateri izmed teh, ki so bili z nami, so odšli k mavzoleju in našli točno takó, kakor so rekle ženske, toda njega niso videli.«
25 Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili proroci.
Potem jima je rekel: »Oh bedaka in počasnega srca za verovanje vsega, kar so govorili preroki.
26 Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou?
Ali ni moral Kristus pretrpeti te stvari in vstopiti v svojo slavo?«
27 A počav od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
In začel je pri Mojzesu in vseh prerokih ter jima v vseh pismih pojasnil besede glede njega samega.
28 I přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
In približali so se blizu k vasi, kamor sta šla, on pa je storil, kakor da bo odšel dalje.
29 Ale přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
Vendar sta ga primorala, rekoč: »Ostani z nama, kajti blizu večera je in dan je davno minil.« In odšel je noter, da ostane z njima.
30 I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
In pripetilo se je, medtem ko je z njima sedel pri hrani, [da] je vzel kruh in ga blagoslovil in prelomil ter jima dal.
31 I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak odnesl se od nich.
In njune oči so bile odprte in sta ga spoznala, on pa je izginil iz njunega pogleda.
32 I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě, a když otvíral nám písma?
In rekla sta drug drugemu: »Ali ni najino srce gorelo znotraj naju, medtem ko je z nama govoril po poti in medtem ko nama je odpiral pisma?«
33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných těch jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
In vstala sta še isto uro in se vrnila v Jeruzalem in našla skupaj zbrane enajstere in tiste, ki so bili z njimi,
34 Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
govoreče: »Gospod je bil resnično obujen in se prikazal Simonu.«
35 I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
In povedala sta, kakšne stvari so se zgodile na poti in kako sta ga prepoznala po lomljenju kruha.
36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš u prostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
In ko sta tako govorila, je sam Jezus stal v njihovi sredi in jim reče: »Mir vam bodi.«
37 Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
Toda bili so prestrašeni in zgroženi in domnevali so, da so videli duha.
38 I dí jim: Co se strašíte, a proč myšlení vstupují na srdce vaše?
Rekel jim je: »Zakaj ste zaskrbljeni? In zakaj v vaših srcih vstajajo misli?
39 Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
Poglejte moje roke in moja stopala, da sem to jaz sam. Potipajte me in poglejte, kajti duh nima mesa in kosti, kakor vidite, da jih imam jaz.«
40 A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
In ko je tako govoril, jim je pokazal svoje roke in svoja stopala.
41 Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu co k jídlu?
In medtem ko zaradi radosti niso verjeli ter se čudili, jim je rekel: »Imate tukaj kaj hrane?«
42 A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
In dali so mu kos pečene ribe in od satovja.
43 A vzav, pojedl před nimi,
In vzel je to ter pred njimi pojedel.
44 A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v zákoně Mojžíšově a v prorocích i v žalmích o mně.
In rekel jim je: »To so besede, ki sem vam jih govoril, medtem ko sem bil še z vami, da se morajo izpolniti vse stvari, ki so bile glede mene zapisane v Mojzesovi postavi in v prerokih in v psalmih.«
45 Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli písmům.
Tedaj jim je odprl njihov razum, da so lahko razumeli pisma
46 A řekl jim: Takť jest psáno, a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
in jim rekel: »Tako je pisano in tako se je Kristusu spodobilo trpeti in tretji dan vstati od mrtvih,
47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
in da bi se kesanje ter odpuščanje grehov oznanjalo v njegovem imenu med vsemi narodi, začenši v Jeruzalemu.
48 Vy pak jste svědkové toho.
In vi ste priče teh stvari.
49 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
In glejte, nad vas pošiljam obljubo svojega Očeta, toda ostanite v jeruzalemskem mestu, dokler ne boste opremljeni z močjo od zgoraj.«
50 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
In odvedel jih je ven, prav do Betanije in povzdignil svoje roke in jih blagoslovil.
51 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
In medtem ko jih je blagoslavljal, se je pripetilo, [da] je bil ločen od njih in odnesen gor v nebo.
52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
In oni so ga oboževali in se z veliko radostjo vrnili v Jeruzalem
53 A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.
in bili so nenehno v templju in hvalili in blagoslavljali Boga. Amen.
