Lukáš 23
1 Tehdy povstavši všecko množství jich, vedli jej ku Pilátovi.
I ustavši njih sve mnoštvo odvedoše ga k Pilatu.
2 A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.
I poèeše ga tužiti govoreæi: ovoga naðosmo da otpaðuje narod naš, i zabranjuje davati æesaru danak, i govori da je on Hristos car.
3 Pilát pak otázal se ho, řka: Jsi-liž ty král ten Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.
A Pilat ga zapita: ti li si car Judejski? A on odgovarajuæi reèe mu: ti kažeš.
4 I dí Pilát předním kněžím a zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.
A Pilat reèe glavarima sveštenièkijem i narodu: ja ne nalazim nikakve krivice na ovom èovjeku.
5 Oni pak více se silili, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.
A oni navaljivahu govoreæi: on buni ljude uèeæi po svoj Judeji poèevši od Galileje dovde.
6 Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.
A Pilat èuvši za Galileju zapita: zar je on Galilejac?
7 A když zvěděl, že by byl z panství Heródesova, poslal jej k Heródesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.
I razumjevši da je iz podruèja Irodova posla ga Irodu, koji takoðer bijaše u Jerusalimu onijeh dana.
8 Heródes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, proto že mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div uzří od něho učiněný.
A Irod vidjevši Isusa bi mu vrlo milo; jer je odavno željeo da ga vidi, jer je mnogo slušao za njega, i nadaše se da æe vidjeti od njega kako èudo.
9 I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.
I pita ga mnogo koje za što; ali mu on ništa ne odgovori.
10 Stáli pak přední kněží a zákonníci, tuze na něj žalujíce.
A glavari sveštenièki i književnici stajahu, i jednako tužahu ga.
11 A pohrdna jím Heródes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.
A Irod osramotivši ga sa svojijem vojnicima, i narugavši mu se, obuèe mu bijelu haljinu, i posla ga natrag Pilatu.
12 I učiněni jsou přátelé Pilát s Heródesem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.
I u taj se dan pomiriše Pilat i Irod meðu sobom; jer prije bijahu u zavadi.
13 Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,
A Pilat sazvavši glavare sveštenièke i knezove i narod
14 Řekl jim: Dali jste mi tohoto člověka, jako by lid odvracel, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku v tom, což na něj žalujete.
Reèe im: dovedoste mi ovoga èovjeka kao koji narod otpaðuje, i eto ja ga pred vama ispitah, i ne nalazim na ovom èovjeku nijedne krivice što vi na njega govorite;
15 Ano ani Heródes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.
A ni Irod, jer sam ga slao k njemu; i eto se ne nalazi ništa da je uèinio što bi zasluživalo smrt.
16 Protože potrestaje, propustím ho.
Daklem da ga izbijem pa da pustim.
17 Musil pak propouštívati jim jednoho v svátek.
A trebaše o svakom prazniku pashe da im pusti po jednoga sužnja.
18 Protož zkřiklo spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabáše.
Ali narod sav povika govoreæi: uzmi ovoga, a pusti nam Varavu;
19 Kterýž byl pro bouřku nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.
Koji bijaše baèen u tamnicu za nekakvu bunu uèinjenu u gradu i za krv.
20 Tedy Pilát opět mluvil, chtěje propustiti Ježíše.
A Pilat opet reèe da bi on htio pustiti Isusa.
21 Oni pak vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj.
A oni vikahu govoreæi: raspni ga, raspni.
22 A on potřetí řekl jim: Což pak zlého učinil tento? Žádné příčiny smrti nenalezl jsem na něm. Protož potresce, propustím ho.
A on im treæi put reèe: kakvo je dakle on zlo uèinio? ja ništa na njemu ne naðoh što bi zasluživalo smrt; daklem da ga izbijem pa da pustim.
23 Oni pak předce dotírali křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich i předních kněží.
A oni jednako navaljivahu s velikom vikom, i iskahu da se on razapne; i nadvlada vika njihova i glavara sveštenièkijeh.
24 Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.
I Pilat presudi da bude kao što oni ištu.
25 I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.
I pusti onoga što iskahu, koji bješe baèen u tamnicu za bunu i za krv; a Isusa ostavi na njihovu volju.
26 A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby nesl za Ježíšem.
I kad ga povedoše, uhvatiše nekoga Simona Kirinca koji iðaše iz polja, i metnuše na njega krst da nosi za Isusom.
27 I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréž plakaly a kvílily ho.
A za njim iðaše mnoštvo naroda i žena, koje plakahu i naricahu za njim.
28 A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.
A Isus obazrevši se na njih reèe: kæeri Jerusalimske! ne plaèite za mnom, nego plaèite za sobom i za djecom svojom.
29 Nebo aj, dnové jdou, v nichž řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.
Jer gle, idu dani u koje æe se reæi: blago nerotkinjama, i utrobama koje ne rodiše, i sisama koje ne dojiše.
30 Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás.
Tada æe poèeti govoriti gorama: padnite na nas; i bregovima: pokrijte nas.
31 Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?
Jer kad se ovako radi od sirova drveta, šta æe biti od suha?
32 Vedeni pak byli i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.
Voðahu pak i druga dva zloèinca da pogube s njim.
33 A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.
I kad doðoše na mjesto koje se zvaše košturnica, ondje razapeše njega i zloèince, jednoga s desne strane a drugoga s lijeve.
34 Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali los.
A Isus govoraše: oèe! oprosti im; jer ne znadu šta èine. A dijeleæi njegove haljine bacahu kocke.
35 I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť spomáhal, nechať pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.
I narod stajaše te gledaše, a i knezovi s njima rugahu mu se govoreæi: drugima pomože, neka pomože i sebi, ako je on Hristos, izbranik Božij.
36 Posmívali se pak jemu i žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,
A i vojnici mu se rugahu, i pristupahu k njemu i davahu mu ocat,
37 A říkajíce: Jsi-li ty král ten Židovský, spomoziž sám sobě.
I govorahu: ako si ti car Judejski pomozi sam sebi.
38 A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.
A bijaše nad njim i natpis napisan slovima Grèkijem i Latinskijem i Jevrejskijem: ovo je car Judejski.
39 Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.
A jedan od obješenijeh zloèinaca huljaše na njega govoreæi: ako si ti Hristos pomozi sebi i nama.
40 A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ani ty se Boha nebojíš, ješto jsi v témž potupení?
A drugi odgovarajuæi šutkaše ga i govoraše: zar se ti ne bojiš Boga, kad si i sam osuðen tako?
41 A my zajisté spravedlivě, nebo hodnou pomstu za skutky své béřeme, ale tento nic zlého neučinil.
I mi smo još pravedno osuðeni; jer primamo po svojijem djelima kao što smo zaslužili; ali on nikakva zla nije uèinio.
42 I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.
I reèe Isusu: opomeni me se, Gospode! kad doðeš u carstvo svoje.
43 I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.
I reèe mu Isus: zaista ti kažem: danas æeš biti sa mnom u raju.
44 A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
A bijaše oko šestoga sahata, i tama bi po svoj zemlji do sahata devetoga.
45 I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se napoly.
I pomrèa sunce, i zavjes crkveni razdrije se napola.
46 A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.
I povikavši Isus iza glasa reèe: oèe! u ruke tvoje predajem duh svoj. I rekavši ovo izdahnu.
47 A viděv centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.
A kad vidje kapetan šta bi, stade hvaliti Boga govoreæi: zaista ovaj èovjek bješe pravednik.
48 A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.
I sav narod koji se bijaše skupio da gleda ovo, kad vidje šta biva, vrati se bijuæi se u prsi svoje.
49 Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, hledíce na to, i ženy, kteréž byly přišly za ním z Galilee.
A svi njegovi znanci stajahu izdaleka, i žene koje bijahu išle za njim iz Galileje, i gledahu ovo.
50 A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,
I gle, èovjek, po imenu Josif, savjetnik, èovjek dobar i pravedan,
51 Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýž také očekával království Božího;
On ne bijaše pristao na njihov savjet i na posao) iz Arimateje grada Judejskoga, koji i sam èekaše carstva Božijega,
52 Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo.
On pristupivši k Pilatu zaiska tijelo Isusovo.
53 A složiv je, obvinul v kment, a pochoval je v hrobě vytesaném, v kterémž ještě nikdy nebyl žádný pochován.
I skide ga, i obavi platnom, i metnu ga u grob isjeèen, u kome niko ne bijaše nikad metnut.
54 A byl den připravování, a sobota se začínala.
I dan bijaše petak, i subota osvitaše.
55 Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly z Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.
A žene koje bijahu došle s Isusom iz Galileje, idoše za Josifom, i vidješe grob i kako se tijelo metnu.
56 Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podlé přikázaní.
Vrativši se pak pripraviše mirise i miro; i u subotu dakle ostaše na miru po zakonu.
