Lukáš 23
1 Tehdy povstavši všecko množství jich, vedli jej ku Pilátovi.
Atunča tuată Vječa amarje sa skulat š jej adus p Isusu la Pilat karje je upravitelju alu rimuluj.
2 A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.
Ačija jej ančiput s l optužaskă: “Noj apukat p omusta kum vrja s stričje p lumja anuastră. Rubjaštje nuavă s nu platim porezu alu caruluj alu Rimuluj, a d jel tvrdjaštje k je Kristu, caru.”
3 Pilát pak otázal se ho, řka: Jsi-liž ty král ten Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.
Pilat antribat p Isusu: “Ješt tu caru alu Židovilor?” Isusu azăs: “Aša je kum tu aja zăč.”
4 I dí Pilát předním kněžím a zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.
Pilat atunča zăče alu glavni popilor š alu naroduluj: “Jo nam găsăt k omusta na fukut nimika rov.”
5 Oni pak více se silili, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.
Ali jej ănčapje još maj mult s navaljaskă: “Jel ănvacă p lumja ăn tot pămăntu alu nostru š lji navadjaštje p pobună! Ančiput ăn Galileja š avinjit tot pănla aiča ăn Jeruzalem!”
6 Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.
Kănd Pilat auzăt aja, antribat: “Pa dali je jel d regija Galileja?”
7 A když zvěděl, že by byl z panství Heródesova, poslal jej k Heródesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.
Kănd jej azăs: “Da”, Pilat atrimjes p Isusu la Herod, karje vladjaštje p Galileja. Herod baš atunča sa găsăt ăn Jeruzalem.
8 Heródes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, proto že mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div uzří od něho učiněný.
Kănd Herod avizut p Isusu, mult sa bukurat d aja k d jel mult auzăt. D multă vrijamje Herod avrut s l vjadă d aja če s nadja k pănglă jel osă fakă čudă.
9 I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.
Jel antribat p Isusu pitanje dăpă pitanje, ali Isusu p ničunu pitanje na odgovorit.
10 Stáli pak přední kněží a zákonníci, tuze na něj žalujíce.
Glavni popurlje š učitelji d zakonu alu Mojsije astat ačija š ku nikižala la optužăt.
11 A pohrdna jím Heródes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.
Herod š vuastja aluj s ljiga d Isusu š rădja d jel. L ănbrakă ăn cualje d carurj š l trimjatje ăndrăt la Pilat.
12 I učiněni jsou přátelé Pilát s Heródesem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.
Herod š Pilat, karje irja dušmanj, ăn zuvaja apostanit ortač.
13 Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,
Pilat akimat la jel p glavni popurlje, p vođilje alu židovilor š p lumja
14 Řekl jim: Dali jste mi tohoto člověka, jako by lid odvracel, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku v tom, což na něj žalujete.
š lja azăs: “Mas dus p omusta p optužbă k adrikat pobună ăntră lumja. Lam ispitujit pănglă voj, ali nam vizut divina d karje las optužăt.
15 Ano ani Heródes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.
Nič Herod na găsăt divina aluj š aša la trimjes ăndrăt la noj. Ăsta om na fukut nimika s zaslužaskă kaznă d muartje.
16 Protože potrestaje, propustím ho.
Atunča osă lji zăk s l bată ku biču, š atunča l las.”
17 Musil pak propouštívati jim jednoho v svátek.
18 Protož zkřiklo spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabáše.
Ali toc ăn unu glas astrigat: “P jel umuară, a lasinje p Baraba!”
19 Kterýž byl pro bouřku nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.
Baraba irja ăn kisuarje daja če irja umješăt ăn pobună ăn Jeruzalem š daja ča murăt.
20 Tedy Pilát opět mluvil, chtěje propustiti Ježíše.
Pilat jar sa obratit alu toc k avrut s oslobodjaskă p Isusu.
21 Oni pak vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj.
Ali jej astat s striđje: “Razapnjaštălăj! Razapnjaštălăj!”
22 A on potřetí řekl jim: Což pak zlého učinil tento? Žádné příčiny smrti nenalezl jsem na něm. Protož potresce, propustím ho.
Pilat sa obratit š d trje vorj: “Ali d karje rov afukut? Nam utvrdit k afukut nimika če zaradjaštje kaznă d muartje. Zăk s l bată ku biču, š atunča l las.”
23 Oni pak předce dotírali křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich i předních kněží.
Ali, jej š maj dăpartje astrigat š akătat s l razapnjaskă. Jej napokon adobidit aja če jej avrut.
24 Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.
Pilat aodlučit s fakă p voja alor.
25 I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.
Oslobodit p ăla karje afost ăn kisuarje dăn pobună š daja ča murăt, k jel irja omu p karje avrut Pilat s l oslobodjaskă. A p Isusu la predajit la vuastja aluj s l umuarje kum toc avrut.
26 A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby nesl za Ježíšem.
Vuastja aduče p Isusu ku kruča p umirje aluj. Pănd jej pljika, apukat p njeki om dăn Cirena karje s kima Šimun karje sa tors d sat š ja pus p umirje kruča s la dukă dăpă Isusu.
27 I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréž plakaly a kvílily ho.
Dăpă Isusu apljikat multă lumje š multă mujerj karje aplăns š tuguja.
28 A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.
Ali Isusu s okrinjaštje kătri jej š lja zăs: “Mujeri d Jeruzalem, nu plănđec d minje, njego d voj š d kupi alji voštri.
29 Nebo aj, dnové jdou, v nichž řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.
K vinje zăljilje kănd osă s rubjaskă: ‘Blago alu mujerilor karje narje kupi. Blago alu mujerilor karje na fukut, š alu amižduavje tjepturj karje na supt!’
30 Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás.
Ăn aja vrijamje lumja osă zăkă alu planinălor: ‘Kădijec p noj’ š alu djalulor: ‘Ăviljicănje!’
31 Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?
Akă ăn fok ardje ljemnu vjardje, kăt osă argă još ljemnu auskat?”
32 Vedeni pak byli i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.
A vuastja aduče š p doj kriminalcurj s lji razapnjaskă ku Isusu.
33 A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.
Kănd avinjit la lok karje s kjamă Lubanja, la razapinjit, a š ku jel š p doj kriminalcurj, p unu p dirjaptă alu Isusuluj, a p altu p stăngă.
34 Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali los.
Isusu sa rugat: “Tato, oprostjaštălje k nu štije če fače!” Vuastja atunča arunkat kockă š aša podjeljaštje cualjilje alu Isusuluj ăntră jej.
35 I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť spomáhal, nechať pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.
Lumja astat š toc s ujta, pănd poglavari alor sa ljigat d Isusu š lja zăs: “P alci jel aspasăt. Akuša s spasaskă săngur p jel akă je stvarno Kristu, izabraniku alu Dimizovuluj!”
36 Posmívali se pak jemu i žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,
Sa străbat š vuastja d jel. Avinjit la jel š ji nudja akru vin.
37 A říkajíce: Jsi-li ty král ten Židovský, spomoziž sám sobě.
Jej azăs alu Isusuluj: “Spasaštje p tinje akă ješt caru alu Židovilor!”
38 A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.
Dăpă jel astat natpisu: “ĂSTA JE CARU ALU ŽIDOVILOR.”
39 Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.
Unu dăn kriminalcurj karje visja p kruče l uvridja ku vorbilje: “Tu ješt Kristu, dănă? Spasaštje atunča š p tinje š p noj!”
40 A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ani ty se Boha nebojíš, ješto jsi v témž potupení?
Ali altu kriminalc la ukurit: “Dali nu c frikă d Dimizov? Trpještj ista kazna kašă jel.
41 A my zajisté spravedlivě, nebo hodnou pomstu za skutky své béřeme, ale tento nic zlého neučinil.
Ali p pravdă je noj s trpim k noj zaslužăm kaznă d djela alu nostru. Ali omusta na fukut numik rov.”
42 I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.
Azăs atunča: “Isusulje, kănd ănčipja s vladješt ka caru, smilujaštitje p minje.”
43 I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.
Isusu ja zăs: “Istină c zăk: astăz osă fi ăn raj ku minje.”
44 A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
Kănd afost njeđe duavăsprjače satje, suarilje aprestanit s sajaskă š nuaptja prekrijit tot pămăntu pănla trje satje posljepodne.
45 I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se napoly.
Lumina alu suarilje anistanit, š dăturdată firjanga alu Hramuluj sa rupt p mižlok.
46 A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.
Atunča Isusu ăntarje strigă: “Tato, predajesk sufljetu alu mjov ăn mănilje alji tjalje!” Ćim azăs aja, aslubuzăt sufljetu.
47 A viděv centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.
Kănd kapetanu alu rimuluj avizut ča fost, ančiput s slavjaskă p Dimizov š zăča: “Omusta sigurno irja pravedan!”
48 A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.
Maj ănklo, lumja karje afost ačija š avizut če sa dogodit sa razilazăt š s bătja ăn tjept d marje žalost.
49 Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, hledíce na to, i ženy, kteréž byly přišly za ním z Galilee.
A toc karje aštijut p Isusu š mujerilje karje avinjit dăpă jel dăn Galileja astat maj dăpartje š s ujta la tot če sa dogodit.
50 A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,
Š jakă njeki om, karje s kima Josip d Arimateja, trgu ăn Judeja, apljikat la Pilat š akătat s ji dja tjela alu Isusuluj.
51 Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýž také očekával království Božího;
Jel afost članu d Vječa amarje alu Židovilor, ali nu sa slažăt ku jej daja ča pukat š osudit p Isusu p muartje.
52 Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo.
Jel afost bun š pravedan om karje štipta cara alu Dimizov.
53 A složiv je, obvinul v kment, a pochoval je v hrobě vytesaném, v kterémž ještě nikdy nebyl žádný pochován.
Š Josip askinit tjela alu Isusuluj dăpă kruče, š l umotjaštje ăn skumpă albă plahtă š l punje ăn gruapă isklesătă ăn stijenă, ăn karje još nimilja nuje ăngrupat.
54 A byl den připravování, a sobota se začínala.
Suarilje kădja, š sămbăta samo če na vinjit.
55 Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly z Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.
Mujerilje karje avinjit ku Isusu dăn Galileja, apljikat dăpă Josip š avizut undje gruapa š ča fukut ku tjela alu Isusuluj.
56 Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podlé přikázaní.
Atunča sa tors akasă s pripremjaskă jarbilje š ulje karje miruasă d tjela. Sămbătă sa udinit, d aja k poštuja zakonu alu Mojsije.
