< Lukáš 23 >

1 Tehdy povstavši všecko množství jich, vedli jej ku Pilátovi.
ראשי הכוהנים, הסופרים, זקני העם וחברי הסנהדרין הוליכו את ישוע אל פילטוס,
2 A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.
ומיד החלו להאשים אותו:”האיש הזה מסית את העם לא לשלם מס לקיסר הרומאי, וטוען שהוא המשיח, כלומר מלך!“
3 Pilát pak otázal se ho, řka: Jsi-liž ty král ten Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.
”האם אתה מלך היהודים?“שאל פילטוס את ישוע.”אתה אומר“, ענה ישוע.
4 I dí Pilát předním kněžím a zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.
פילטוס פנה אל ראשי הכוהנים ואל ההמון וקרא:”מה אתם רוצים ממנו? הוא לא עבר על שום חוק!“
5 Oni pak více se silili, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.
אולם הם התעקשו:”אבל הוא מסית את העם בכל אזור יהודה נגד השלטון. הוא החל בכך בגליל, ועכשיו הוא בא לירושלים.“
6 Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.
”האם הוא תושב הגליל?“שאל פילטוס.
7 A když zvěděl, že by byl z panství Heródesova, poslal jej k Heródesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.
”כן“, השיבו לו. מאחר שהגליל היה במחוז שיפוטו של הורדוס, החליט פילטוס לשלוח את ישוע אליו. מלבד זאת, באותה העת היה הורדוס בירושלים.
8 Heródes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, proto že mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div uzří od něho učiněný.
הורדוס שמח מאוד לראות את ישוע, מכיוון ששמע עליו ניסים ונפלאות, ומזה זמן רב השתוקק לפגוש אותו פנים אל פנים ולחזות בניסים שחולל.
9 I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.
הורדוס שאל את ישוע שאלות רבות, אולם ישוע לא השיב דבר.
10 Stáli pak přední kněží a zákonníci, tuze na něj žalujíce.
בינתיים ראשי הכוהנים והסופרים הטיחו את האשמותיהם בישוע.
11 A pohrdna jím Heródes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.
גם הורדוס וחייליו בזו לישוע וצחקו לו; הם הלבישו אותו גלימת פאר ושלחוהו חזרה אל פילטוס.
12 I učiněni jsou přátelé Pilát s Heródesem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.
הורדוס ופילטוס, שהיו עד אז אויבים, הפכו באותו יום לידידים.
13 Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,
פילטוס אסף את ראשי הכוהנים, ומנהיגים אחרים ואת העם,
14 Řekl jim: Dali jste mi tohoto člověka, jako by lid odvracel, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku v tom, což na něj žalujete.
והודיע להם:”הבאתם לפני את האיש הזה וטענתם שהוא מסית את העם למרוד בשלטון. חקרתי אותו היטב בנוכחותכם ולא מצאתי כל יסוד להאשמותיכם!
15 Ano ani Heródes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.
גם הורדוס לא מצא כל אשמה בישוע, ולכן שלח אותו אלינו. האיש הזה לא עשה כל מעשה שדינו מוות!
16 Protože potrestaje, propustím ho.
משום כך אלקה אותו בשוט ואשחרר אותו.“
17 Musil pak propouštívati jim jednoho v svátek.
מדי שנה בחג הפסח, נהג פילטוס לשחרר אסיר יהודי אחד.
18 Protož zkřiklo spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabáše.
אך כולם צעקו פה אחד:”קחו אותו מכאן! שחרר לנו את בר־אבא!“
19 Kterýž byl pro bouřku nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.
(בר־אבא היה במאסר באשמת רצח והסתה למרד בירושלים).
20 Tedy Pilát opět mluvil, chtěje propustiti Ježíše.
פילטוס רצה לשחרר את ישוע, ולכן ניסה להתווכח עם הקהל.
21 Oni pak vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj.
אבל הקהל התעקש:”צלוב אותו! צלוב אותו!“
22 A on potřetí řekl jim: Což pak zlého učinil tento? Žádné příčiny smrti nenalezl jsem na něm. Protož potresce, propustím ho.
פילטוס שאל אותם פעם שלישית:”מדוע? מה הוא עשה? לא מצאתי כל סיבה להוציאו להורג. אלקה אותו בשוט ואשחרר אותו.“
23 Oni pak předce dotírali křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich i předních kněží.
אבל הם המשיכו לצעוק ולהפציר בו לצלוב את ישוע, וצעקותיהם הכריעו את הנידון.
24 Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.
פילטוס נכנע לדרישתם ודן את ישוע למוות.
25 I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.
על־פי בקשתם שחרר את בר־אבא, שהיה אסור באשמת רצח ומרידה, ומסר לידיהם את ישוע כדי שיעשו בו כרצונם.
26 A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby nesl za Ježíšem.
בהוליכם את ישוע אל מקום הצליבה פגשו בדרך את שמעון הקוריני, שחזר מן השדה, ואילצוהו ללכת אחרי ישוע ולשאת את צלבו.
27 I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréž plakaly a kvílily ho.
בין הקהל הרב שהלך אחרי ישוע היו גם נשים רבות שספדו עליו.
28 A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.
ישוע פנה אליהן ואמר:”בנות ירושלים, אל תבכינה עלי, כי אם על עצמכן ועל ילדיכן,
29 Nebo aj, dnové jdou, v nichž řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.
כי תבוא העת שבה נשים שאין להן ילדים תיחשבנה לבנות מזל.
30 Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás.
בעת ההיא יתחננו בני־האדם לפני ההרים שיפלו עליהם ויכסו אותם, ולפני הגבעות – שתקבורנה אותם.
31 Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?
שהרי אם זהו גורלו של אדם חף מפשע, מה נורא יהיה גורלם של האשמים באמת!“
32 Vedeni pak byli i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.
יחד עם ישוע הובלו למוות גם שני פושעים.
33 A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.
בהגיעם אל המקום שנקרא”מקום הגולגולת“– הם צלבו את השלושה: את ישוע במרכז, ואת שני הפושעים לימינו ולשמאלו.
34 Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali los.
”אבי, סלח להם, “קרא ישוע,”כי אינם יודעים מה הם עושים!“בינתיים ערכו החיילים הגרלה וחילקו ביניהם את בגדי ישוע.
35 I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť spomáhal, nechať pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.
ההמון עמד והביט במתרחש, ואילו מנהיגי העם לעגו לו וקראו:”הוא’הושיע‘כל־כך הרבה אנשים? אם הוא באמת המשיח בחיר האלוהים, הבה נראה כיצד יושיע את עצמו!“
36 Posmívali se pak jemu i žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,
גם החיילים התלו בו; הם נתנו לו לשתות חומץ
37 A říkajíce: Jsi-li ty král ten Židovský, spomoziž sám sobě.
וקראו:”אם אתה באמת מלך היהודים, הושע את עצמך!“
38 A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.
מעל ראשו של ישוע תלו שלט:”זהו מלך היהודים“.
39 Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.
אחד הפושעים שהיה תלוי לצידו של ישוע לעג לו ואמר:”אם אתה באמת המשיח, מדוע אינך מציל את עצמך ואותנו לפני שיהיה מאוחר מדי?“
40 A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ani ty se Boha nebojíš, ješto jsi v témž potupení?
הפושע השני גער בחברו ואמר:”האם גם במותך אינך ירא את האלוהים?
41 A my zajisté spravedlivě, nebo hodnou pomstu za skutky své béřeme, ale tento nic zlého neučinil.
אנחנו נענשים בעונש שמגיע לנו על מעשינו הרעים, אולם האדם הזה חף מפשע!“
42 I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.
הוא פנה אל ישוע ואמר:”ישוע, זכור אותי כשתבוא אל מלכותך.“
43 I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.
”עוד היום אתה תהיה איתי בגן־עדן“, ענה לו ישוע.
44 A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
בשעה שתים־עשרה בצהריים כיסה חושך את כל הארץ למשך שלוש שעות.
45 I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se napoly.
אור השמש חשך, והפרוכת התלויה לפני קודש הקודשים בבית־המקדש נקרעה לשניים.
46 A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.
לאחר מכן קרא ישוע בקול גדול:”אבי, אני מפקיד את רוחי בידך.“ונפח את נשמתו.
47 A viděv centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.
קצין רומאי אחד, אשר ראה את המתרחש, נמלא יראת אלוהים וקרא:”האיש הזה באמת היה צדיק!“
48 A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.
משנוכחו האנשים שבאו לחזות בצליבה כי ישוע מת, הצטערו צער רב והלכו לבתיהם.
49 Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, hledíce na to, i ženy, kteréž byly přišly za ním z Galilee.
כל חבריו וידידיו של ישוע, וביניהם הנשים שהלכו אחריו מהגליל, עמדו במרחק מה והביטו במתרחש.
50 A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,
בין ידידיו של ישוע היה גם אדם בשם יוסף מהעיירה היהודית רמתיים. יוסף היה איש טוב וישר והאמין בביאת המשיח. למרות שהיה חבר הסנהדרין לא הסכים עם החלטתם ופעולתם.
51 Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýž také očekával království Božího;
52 Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo.
יוסף הלך אל פילטוס וביקש ממנו את גופתו של ישוע.
53 A složiv je, obvinul v kment, a pochoval je v hrobě vytesaném, v kterémž ještě nikdy nebyl žádný pochován.
לאחר שהוריד את הגופה מן הצלב עטף אותה יוסף בסדין, וקבר אותה בקבר חדש חצוב בסלע, שטרם נקבר בו איש.
54 A byl den připravování, a sobota se začínala.
כל זה התרחש ביום שישי בערב, לפני כניסת השבת.
55 Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly z Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.
הנשים אשר באו עם ישוע מהגליל הלכו אחרי יוסף וראו היכן שקבר את הגופה.
56 Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podlé přikázaní.
לאחר מכן הלכו והכינו מרקחת בשמים, אולם לא שבו מיד אל הקבר, כי בינתיים נכנסה השבת והן לא רצו לחלל אותה.

< Lukáš 23 >