Lukáš 22
1 Přibližoval se pak svátek přesnic, kterýž slove velikanoc.
О А Той им рече: Ето, като влезте в града, ще ви срещне човек, който носи стомна с вода; идете подир него в къщата, в която влезе,
2 I hledali přední kněží a zákonníci, kterak by jej vyhladili; nebo obávali se lidu.
И главните свещеници и книжниците обмисляха как да Го умъртвят; защото се бояха от людете.
3 Tedy vstoupil satan do Jidáše, přijmím Iškariotského, kterýž byl z počtu dvanácti.
Тогава влезе Сатаната в Юда, наречен Искариот, който беше от числото на дванадесетте;
4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky, kterak by ho jim zradil.
и той отиде и се сговори с главните свещеници и началниците на стражата, как да им Го предаде.
5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.
И те се зарадваха, и се обещаха да му дадат пари.
6 I slíbil, a hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.
И той се съгласи, и търсеше сгоден случай да Го предаде, когато би отсъствувало множеството.
7 Tedy přišel den přesnic, v kterémž zabit měl býti beránek.
И настана денят на безквасните хлябове, когато трябваше да жертвуват пасхата.
8 I poslal Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.
И прати Исус Петра и Иоана, и рече: Идете и ни пригответе, за да ядем пасхата.
9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?
А те Му казаха: Где искаш да приготвим?
10 On pak řekl jim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.
А той им рече: Ето, като влезете в града, ще ви срещне човек, който носи стомна с вода; идете подир него в къщата, в която влезе,
11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdež budu jísti beránka s učedlníky svými?
и речете на стопанина на къщата: Учителят ти казва: Где е приемната стая, в която ще ям пасхата с учениците Си?
12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.
И той ще ви посочи голяма горна стая, постлана; там пригответе.
13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.
И като отидоха, намериха както им беше казал; и приготвиха пасхата.
14 A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.
И като дойде часът, Той седна на трапезата, и апостолите с Него.
15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl.
И рече им: Твърде много съм желал да ям тази пасха с вас преди да страдам;
16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.
защото ви казвам, че няма вече да я ям докле се не изпълни в Божието царство.
17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.
И като прие чаша, благодари и рече: Вземете това и разделете го помежду си;
18 Nebo pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.
защото ви казвам, че няма вече да пия от плода на лозата, докато не дойде Божието царство.
19 A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
И взе хляб, и, като благодари, разчупи го, даде им, и рече: Това е Моето тяло, което за вас се дава; това правете за Мое възпоменание.
20 Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.
Така взе и чашата подир вечерята, и рече: Тази чаша е новият завет в Моята кръв, която за вас се пролива.
21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem.
Но, ето, ръката на този, който Ме предава, е с Мене на трапезата.
22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.
Защото Човешкият Син наистина отива, според както е било определено; но горко на този човек, чрез когото се предава!
23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.
И те почнаха да се питат помежду си, кой ли от тях ще е този, който ще стори това.
24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší.
Стана още и препирня помежду им, кой от тях се счита за по-голям.
25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.
А Той им рече: Царете на народите господаруват над тях, и тия, които ги владеят се наричат благодетели.
26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící.
Но вие недейте така; а по-големият между вас нека стане като по-младият, и който началствува - като онзи, който слугува.
27 Nebo kdo větší, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.
Защото кой е по-голям, този, който седи на трапезата ли, или онзи, който слугува? Не е ли този, който седи на трапезата? Но Аз съм всред вас, като онзи, който слугува.
28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.
А вие сте ония, които устояхте с Мене в Моите изпитни.
29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,
Затова, както Моят Отец завещава царство на Мене, а Аз завещавам на вас,
30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
да ядете и да пиете на трапезата Ми в Моето царство; и ще седнете на престола да съдите дванадесетте Израилеви племена.
31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici.
[И Рече Господ]: Симоне, Симоне, ето, Сатана ви изиска всички, за да ви пресее като жито;
32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.
но Аз се молих за тебе, да не отслабне твоята вяра; и ти, когато се обърнеш, утвърди братята си.
33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.
Петър Му рече: Господи, готов съм да отида с Тебе и в тъмница и на смърт.
34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne.
А Той рече: Казвам ти, Петре, петелът няма да пее днес, докато не си се отрекъл три пъти, че Ме не познаваш.
35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.
И рече им: Когато ви пратих без кесия, без торба и без обуща, останахте ли лишени от нещо? А те казаха: От нищо.
36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi a též i mošnu; a kdož meče nemá, prodej sukni svou, a kup sobě.
И рече им: Но сега, който има кесия, нека я вземе, така и торба; и който няма кесия нека продаде дрехата си и нека си купи нож;
37 Nebo pravím vám, že se ještě to písmo naplniti musí na mně: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž svědčí o mně, konec berou.
защото ви казвам, че трябва да се изпълни в Мене и това писание: "И към беззаконници биде причислен", защото писаното за Мене наближава към своето изпълнение.
38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.
И те рекоха: Господи, ето тук има два ножа. А Той им рече: Доволно е.
39 A vyšed, šel podlé obyčeje svého na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.
И излезе да отиде по обичая Си на Елеонския хълм; подир Него отидоха и учениците.
40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.
И като се намери на мястото, рече им: Молете се да не паднете в изкушение.
41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,
И Той се отдели от тях колкото един хвърлей камък, и като коленичи, молеше се, думайки:
42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.
Отче, ако щеш, отмини Ме с тази чаша; обаче, не Моята воля, но Твоята да бъде.
43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.
И яви Му се ангел от небето и Го укрепяваше.
44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.
И като беше на мъка, молеше се по-усърдно; и потта Му стана като големи капки кръв, които капеха на земята.
45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.
И като стана от молитвата, дойде при учениците и ги намери заспали от скръб; и рече им:
46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.
Защо спите? Станете и молете се, за да не паднете в изкушение.
47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.
Докато още говореше, ето едно множество; и този, който се наричаше Юда, един от дванадесетте, вървеше пред тях; и приближи се до Исуса, за да Го целуне.
48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ.
А Исус му рече: Юдо, с целувка ли предаваш Човешкия Син?
49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?
И тия, които бяха около Исуса, като видяха какво щеше да стане, рекоха: Господи, да ударим ли с нож?
50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.
И един от тях удари слугата на първосвещеника и му отсече дясното ухо,
51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotek se ucha jeho, uzdravil jej.
а Исус проговори, казвайки: Оставете до тука; и допря се до ухото му и го изцели.
52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli na něho, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi.
А на дошлите против Него главни свещеници, началници на храмовата стража и на старейшините Исус рече: Като срещу разбойник ли сте излезли с ножове и сопи?
53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina, a moc temnosti.
когато бях всеки ден с вас в храма, не простряхте ръце против Мене. Но сега е вашият час и на властта на тъмнината.
54 I javše jej, vedli, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.
И като Го хванаха, заведоха Го, и въведоха Го в къщата на първосвещеника. А Петър вървеше подире издалеч.
55 A když zanítili oheň u prostřed síně, a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.
И когато бяха наклали огън насред двора и бяха насядали около него, то и Петър седна между тях.
56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.
И една слугиня, като го видя седнал до пламъка, вгледа се в него и рече: И тоя беше с Него.
57 On pak zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.
А той се отрече, казвайки: Жено, не Го познавам.
58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.
След малко друг го видя и рече: И ти си от тях. Но Петър рече: Човече, не съм.
59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, nebo také Galilejský jest.
И като се мина около един час, друг някой настоятелно казваше: Наистина и той беше с Него, защото е галилеянин.
60 I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.
А Петър рече: Човече, не зная що казваш. И начаса, докато още говореше, един петел изпя.
61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
И Господ се обърна та погледна Петра. И Петър си спомни думата на Господа, как му беше казал: Преди да пропее петела днес, ти три пъти ще се отречеш от Мене.
62 I vyšed ven Petr, plakal hořce.
И излезе вън, та плака горко.
63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.
И мъжете, които държаха Исуса, ругаеха Го и Го биеха,
64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?
и като Го закриваха [удряха Го по лицето и] питаха Го, казвайки: Познай кой Те удари.
65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.
И много други хули изговориха против Него.
66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákonníci, a vedli ho do rady své,
И като се разсъмна, събраха се народните старейшини, главни свещеници и книжници, и Го заведоха в синедриона си и Му рекоха:
67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám. I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.
Ако си Ти Христос, кажи ни. А Той рече: Ако ви кажа, няма да повярвате;
68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani nepropustíte.
и ако ви задам въпрос, не ще отговорите.
69 Od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.
Но отсега нататък Човешкият Син ще седи отдясно на Божията сила.
70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, nebo já jsem.
И те всички казаха: Тогава Божият Син ли си Ти? А Той им рече: Вие право казвате, защото Съм.
71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.
А те рекоха: Каква нужда имаме вече от свидетелство? Защото сами ние чухме от устата Му.
