Lukáš 20
1 I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákonníci s staršími.
And on one of those days, as he was teaching the people in the temple, and preaching, the chief priests and Scribes, with the Elders, came upon him,
2 I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal?
and said to him: Tell us, by what authority thou doest these things? And who is it, that gave thee this authority?
3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi:
Jesus answered, and said to them: I also will ask you a word, and tell ye me.
4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
The baptism of John, was it from heaven, or from men?
5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
And they reasoned with themselves, and said: If we say, From heaven; he will say to us, And why did ye not believe him?
6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok.
But if we say, From men; all the people will stone us; for they are persuaded that John was a prophet.
7 I odpověděli: Že nevědí, odkud byl.
And they said to him: We do not know, whence it was.
8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
Jesus said to them: Neither do I tell you, by what authority I do these things.
9 I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy.
And he began to utter this similitude to the people: A certain man planted a vineyard, and leased it to cultivators, and went abroad for a long time.
10 A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného.
And in time, he sent his servant to the cultivators, that they might give him of the fruits of the vineyard. But the cultivators beat him, and sent him away empty.
11 I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
And again he sent another servant; and him also they beat, and treated with rudeness, and sent empty away.
12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
And again he sent the third. And they wounded him, and cast him out.
13 Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se.
The lord of the vineyard said: What shall I do? I will send my dear son. Perhaps they will look upon him, and be ashamed.
14 Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví.
But when the cultivators saw him, they reasoned with themselves, and said: This is the heir; come, let us kill him, and the inheritance will be ours.
15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice?
And they cast him out of the vineyard, and slew him. What therefore will the lord of the vineyard do to them?
16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
He will come, and destroy those cultivators, and will lease the vineyard to others. And when they heard it, they said: This shall not be.
17 Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní?
And he looked upon them, and said: What is that which is written, The stone, which the builders rejected, is become the chief corner stone?
18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
And whoever shall fall upon this stone, will be broken; and on whomsoever it shall fall, it will crush him in pieces.
19 I hledali přední kněží a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
And the chief priests and Scribes sought to lay hands on him, at that time; but they were afraid of the people; for they knew, that he spoke this similitude against them.
20 Tedy střehouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
And they sent to him spies, who feigned themselves righteous men, that they might insnare him in discourse, and deliver him up to a court, and to the authority of the president.
21 I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
And they questioned him, and said to him: Teacher, we know that thou speakest and teachest correctly, and hast no respect of persons, but teachest the way of God in truth.
22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
Is it lawful for us to pay head-money to Caesar, or not?
23 Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
But he perceived their craftiness, and said: Why tempt ye me?
24 Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
Show me a denarius. Whose is this image and superscription upon it? They said to him, Caesar's.
25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
Jesus said to them: Then, give to Caesar what is Caesar's, and to God what is God's.
26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
And they could not catch from him a word of accusation before the people: and they were surprised at his answers, and were silent.
27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
And some of the Sadducees, who say there is no resurrection, came and questioned him,
28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
and said to him: Teacher, Moses wrote to us, that if a man's brother die, who had a wife without children, his surviving brother shall take his wife, and raise up seed to his deceased brother.
29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
Now, there were seven brothers; and the first took a wife, and died without children.
30 I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí.
And the second took her to wife; and he died without children.
31 Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli.
And again, the third took her, and in like manner also all the seven; and they died, and left no children.
32 Nejposléze po všech umřela i ta žena.
At last, the woman likewise died.
33 Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
In the resurrection, therefore, of which of them will she be the wife, for the seven took her?
Jesus said to them: The children of this world take wives, and wives are given to husbands. (aiōn g165)
35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati. (aiōn g165)
But they who are worthy of that world, and of the resurrection from the dead, do not take wives, nor are wives given to husbands. (aiōn g165)
36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
Neither can they die any more; for they are as the angels, and are the children of God, because they are children of the resurrection.
37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým.
But that the dead will arise, even Moses showed; for, at the bush, he maketh mention, while he saith: The Lord, the God of Abraham, the God of Isaac, and the God of Jacob.
38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
Now God is not the God of the dead, but of the living; for they all live to him.
39 Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
And some of the Scribes answered, and said to him: Teacher, thou hast spoken well.
40 I nesměli se jeho na nic více tázati.
And they did not again venture to question him, on any matter.
41 Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým?
And he said also to them: How do the Scribes say of Messiah, that he is the son of David?
42 A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
And David himself said, in the book of Psalms: The Lord said to my Lord, seat thyself at my right hand,
43 Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých?
until I shall place thy foes under thy feet.
44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
If David, therefore, called him, My Lord; how is he his son?
45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
And while all the people heard, he said to his disciples:
46 Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích.
Beware of the Scribes, who choose to walk in long robes, and love a salutation in the streets, and the chief seats in the synagogues, and the chief couches at suppers:
47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
who eat up the houses of widows, under pretence that they prolong their prayers. They will receive a greater condemnation.
