Lukáš 20
1 I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákonníci s staršími.
And it came to pass, on one of those days, as He is teaching the people in the temple, and proclaiming good news, the chief priests and the scribes, with the elders, came on [Him],
2 I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal?
and spoke to Him, saying, “Tell us by what authority You do these things? Or who is he that gave to You this authority?”
3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi:
And He answering said to them, “I will question you—I also—one thing, and tell Me:
4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
the immersion of John, was it from Heaven, or from men?”
5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
And they reasoned with themselves, saying, “If we may say, From Heaven, He will say, Why, then, did you not believe him?
6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok.
And if we may say, From men, all the people will stone us, for they are having been persuaded John to be a prophet.”
7 I odpověděli: Že nevědí, odkud byl.
And they answered that they did not know from where [it was],
8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
and Jesus said to them, “Neither do I say to you by what authority I do these things.”
9 I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy.
And He began to speak to the people this allegory: “A certain man planted a vineyard, and gave it out to farmers, and went abroad for a long time,
10 A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného.
and at the season he sent a servant to the farmers, that they may give to him from the fruit of the vineyard, but the farmers having beat him, sent [him] away empty.
11 I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
And he added to send another servant, and they also having beaten and dishonored that one, sent [him] away empty;
12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
and he added to send a third, and this one also, having wounded, they cast out.
13 Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se.
And the owner of the vineyard said, What will I do? I will send my son, the beloved, perhaps having seen this one, they will respect [him];
14 Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví.
and having seen him, the farmers reasoned among themselves, saying, This is the heir; come, we may kill him, that the inheritance may become ours;
15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice?
and having cast him outside of the vineyard, they killed [him]; what, then, will the owner of the vineyard do to them?
16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
He will come, and destroy these farmers, and will give the vineyard to others.” And having heard, they said, “Let it not be!”
17 Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní?
And He, having looked on them, said, “What, then, is this that has been written: A stone that the builders rejected—this became head of a corner?
18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
Everyone who has fallen on that stone will be broken, and on whom it may fall, it will crush him to pieces.”
19 I hledali přední kněží a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
And the chief priests and the scribes sought to lay hands on Him in that hour, and they feared the people, for they knew that He spoke this allegory against them.
20 Tedy střehouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
And having watched [Him], they sent forth ones lying in wait, feigning themselves to be righteous, that they might take hold of His word, to deliver Him up to the rule and to the authority of the governor,
21 I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
and they questioned Him, saying, “Teacher, we have known that You say and teach correctly, and do not receive a person, but in truth teach the way of God.
22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
Is it lawful to us to give tribute to Caesar or not?”
23 Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
And He, having perceived their craftiness, said to them, “Why do you tempt Me?
24 Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
Show Me a denarius; of whom does it have an image and inscription?” And they answering said, “Of Caesar”:
25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
and He said to them, “Give back, therefore, the things of Caesar to Caesar, and the things of God to God”;
26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
and they were not able to take hold on His saying before the people, and having wondered at His answer, they were silent.
27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
And certain of the Sadducees, who are denying that there is a resurrection, having come near, questioned Him,
28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
saying, “Teacher, Moses wrote to us if anyone’s brother may die, having a wife, and he may die childless—that his brother may take the wife, and may raise up seed to his brother.
29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
There were, then, seven brothers, and the first having taken a wife, died childless,
30 I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí.
and the second took the wife, and he died childless,
31 Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli.
and the third took her, and in like manner also the seven—they left no children, and they died;
32 Nejposléze po všech umřela i ta žena.
and last of all the woman also died:
33 Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
in the resurrection, then, of which of them does she become wife? For the seven had her as wife.”
And Jesus answering said to them, “The sons of this age marry and are given in marriage, (aiōn g165)
35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati. (aiōn g165)
but those accounted worthy to obtain that age, and the resurrection that is out of the dead, neither marry, nor are they given in marriage; (aiōn g165)
36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
for neither are they able to die anymore—for they are like messengers—and they are sons of God, being sons of the resurrection.
37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým.
And that the dead are raised, even Moses showed at the Bush, since he calls the LORD the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob;
38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
and He is not a God of dead men, but of living, for all live to Him.”
39 Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
And certain of the scribes answering said, “Teacher, You said well”;
40 I nesměli se jeho na nic více tázati.
and they no longer dared question Him anything.
41 Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým?
And He said to them, “How do they say the Christ is [the] son of David,
42 A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
and David himself says in [the] Scroll of Psalms, The LORD said to my Lord, Sit on My right hand,
43 Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých?
Until I will make Your enemies Your footstool;
44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
David, then, calls Him Lord, and how is He his son?”
45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
And all the people hearing, He said to His disciples,
46 Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích.
“Take heed of the scribes, who are wishing to walk in long robes, and are cherishing salutations in the markets, and first seats in the synagogues, and first couches at the banquets,
47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
who devour the houses of the widows, and make long prayers for a pretense, these will receive more abundant judgment.”
