< Lukáš 2 >
1 I stalo se v těch dnech, vyšlo poručení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět.
I dei dagarne let keisar Augustus lysa ut at det skulde takast manntal yver heile verdi.
2 (To popsání nejprvé stalo se, když vládařem Syrským byl Cyrenius.)
Dette var fyrste gongen dei tok manntal med Kvirinius var landshovding i Syria.
3 I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města.
Då for alle heim, kvar til sin eigen by, og skulde skriva seg i manntalet.
4 Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (proto že byl z domu a z čeledi Davidovy, )
Josef og for frå Galilæa, frå den byen som heiter Nasaret, upp til Judæa, til Davidsbyen, den som dei kallar Betlehem - for han høyrde til Davids hus og ætt -
5 Aby zapsán byl s Marií, zasnoubenou sobě manželkou těhotnou.
og vilde skriva seg der. Maria, festarmøyi hans, var med honom; ho gjekk då med barn,
6 I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila.
og med dei var der, bar det so til at tidi hennar kom,
7 I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, proto že neměli místa v hospodě.
og ho åtte den fyrste sonen sin; ho sveipte honom og lagde honom i ei krubba, for det var ikkje rom åt dei i herbyrget.
8 A pastýři byli v krajině té, ponocujíce, a stráž noční držíce nad svým stádem.
Det var nokre hyrdingar der i bygdi som låg ute og vakta buskapen sin um natti.
9 A aj, anděl Páně postavil se podlé nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou.
Best det var, stod ein engel frå Herren innmed deim, og Herrens herlegdom lyste kringum deim. Då vart dei fælande rædde;
10 Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu.
men engelen sagde til deim: «Ver ikkje rædde! Eg kjem med bod til dykk um ei stor gleda som skal timast alt folket:
11 Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově.
I dag er det fødd dykk ein frelsar i Davids by; han er Kristus, Herren!
12 A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, ležící v jeslech.
Og det skal de hava til merke: de skal finna eit lite barn som er sveipt og ligg i ei krubba.»
13 A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích:
Og brått var det ein stor her av himmelånder med engelen; dei lova Gud og kvad:
14 Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.
«Æra vere Gud i det høgste, og fred på jordi, og hugnad med menneskje!»
15 I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti pastýři řekli vespolek: Poďme až do Betléma, a vizme tu věc, kteráž se stala, o níž Pán oznámil nám.
Då englarne hadde fare burt att og upp til himmelen, sagde hyrdingarne seg imillom: «Lat oss no ganga radt til Betlehem og sjå dette som hev hendt, og som Herren hev vitra oss um!»
16 I přišli, chvátajíce, a nalezli Marii a Jozefa, i to nemluvňátko ležící v jeslech.
So skunda dei seg dit, og fann Maria og Josef, og det vesle barnet som låg i krubba.
17 A viděvše, rozhlašovali, což jim povědíno bylo o tom děťátku.
Og då dei hadde set det, fortalde dei alt som hadde vorte sagt deim um dette barnet.
18 I divili se všickni, kteříž slyšeli o tom, což jim bylo mluveno od pastýřů.
Alle som høyrde på hyrdingarne, undra seg yver det dei fortalde;
19 Ale Maria zachovávala všecky věci tyto, skládajici je v srdci svém.
men Maria gøymde alle desse ordi i hjarta, og gruna på deim.
20 I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha ze všeho, což slyšeli a viděli, tak jakž bylo jim povědíno.
Og hyrdingarne for heim att, og lova og prisa Gud for alt det dei hadde høyrt og set, og som høvde so vel med det som var sagt deim.
21 A když se naplnilo dní osm, aby obřezáno bylo to děťátko, i nazváno jest jméno jeho Ježíš, kterýmž bylo nazváno od anděla, prvé než se v životě počalo.
Då åtte dagar var lidne, og han skulde umskjerast, kalla dei honom Jesus; det var det namnet engelen hadde nemnt, fyrr han var komen i morsliv.
22 A když se naplnili dnové očišťování Marie podlé zákona Mojžíšova, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili Pánu,
So snart reinsingstidi som er fyreskrivi i Moselovi, var til endes for deim, tok dei honom med seg upp til Jerusalem; dei vilde te honom fram for Herren
23 (Jakož psáno jest v zákoně Páně, že každý pacholík, otvíraje život, svatý Pánu slouti bude, )
- soleis som det stend skrive i Herrens lov: «Alt mannkyn som kjem fyrst frå morsliv, skal kallast heilagt åt Herren» -
24 A aby dali obět, jakož povědíno jest v zákoně Páně, dvě hrdličky aneb dvé holoubátek.
og vilde bera fram offer, etter det som er sagt i Herrens lov: «eit par turtelduvor eller tvo duveungar.»
25 A aj, byl člověk v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon. A člověk ten byl spravedlivý a nábožný, očekávající potěšení Izraelského, a Duch svatý byl v něm.
I Jerusalem var det då ein mann som heitte Simeon, ein rettferdig og gudleg mann, som venta på Israels trøyst; den Heilage Ande var yver honom,
26 A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrti, až by prvé uzřel Krista Páně.
og hadde vitra honom um at han ikkje skulde fara or verdi, fyrr han hadde set Herrens Messias.
27 Ten přišel, ponuknut byv od Ducha, do chrámu. A když uvodili rodičové Ježíše děťátko, aby učinili podlé obyčeje zákona při něm,
No kom han til templet - det var Anden som dreiv honom - og då foreldri kom berande inn med Jesus-barnet, og vilde fara med det som visi var etter lovi,
28 Tedy on vzal jej na lokty své, i chválil Boha a řekl:
tok han det og på armarne, og lova Gud og sagde:
29 Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podlé slova svého, v pokoji.
«Herre, no gjev du din tenar heimlov, som ordet ditt lydde, og let han fara i fred!
30 Nebo viděly oči mé spasení tvé,
For no fekk auga mitt skoda di frelsa,
31 Kteréž jsi připravil před oblíčejem všech lidí,
som du hev skipa til for åsyni åt alle folk,
32 Světlo k zjevení národům, a slávu lidu tvého Izraelského.
eit ljos som for heidningarn’ lyser, ein herlegdom og ei æra for Israel, folket ditt eige.»
33 Otec pak a matka jeho divili se těm věcem, kteréž praveny byly o něm.
Far hans og mor hans undra seg yver det som vart sagt um honom.
34 I požehnal jim Simeon, a řekl Marii, matce jeho: Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémuž bude odpíráno,
Og Simeon velsigna deim og sagde til Maria, mor hans: «Dette barnet er sett til fall og uppreising for mange i Israel og til eit motsegjingsteikn;
35 (A tvou vlastní duši pronikne meč, ) aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.
men deg og skal sverdet stinga gjenom hjarta; då kjem det upp kva tankar mange gøymde i hugen.»
36 Byla také Anna prorokyně, dcera Fanuelova z pokolení Asser. Ta se byla zstarala ve dnech mnohých, a živa byla s mužem sedm let od panenství svého.
Det var og ei profetkvinna der, Anna Fanuelsdotter av Assers-ætti. Ho var langt ut i åri; etter ho vart gift, hadde ho butt i hop med mannen sin i sju år,
37 A ta vdova byla, v letech okolo osmdesáti a čtyřech, kteráž nevycházela z chrámu, posty a modlitbami sloužeci Bohu dnem i nocí.
og sidan sete enkja i heile fire og åtteti år. Ho kom aldri frå templet, og tente Gud i bøn og fasta natt og dag.
38 A ta v touž hodinu přišedši, chválila Pána, a mluvila o něm všechněm, kteříž čekali vykoupení v Jeruzalémě.
I denne stundi gjekk ho fram og takka og prisa Gud, og tala um barnet til alle som venta på frelsa for Jerusalem.
39 Vykonavše pak všecko podlé zákona Páně, vrátili se do Galilee, do města svého Nazaréta.
Då dei hadde gjort alt som er fyreskrive i Herrens lov, for dei attende til heimstaden sin, Nasaret i Galilæa.
40 Děťátko pak rostlo, a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm.
Og barnet voks, og vart sterkt og fullt av visdom, og Guds nåde var yver honom.
41 I chodívali rodičové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoční.
År um anna for foreldri hans til Jerusalem i påskehelgi.
42 A když byl ve dvanácti letech, a oni vstupovali do Jeruzaléma, podlé obyčeje toho dne svátečního,
Då han var tolv år, drog dei og dit upp, som skikk og bruk var på høgtidi;
43 A když vykonali ty dni, a již se navracovali, zůstalo dítě Ježíš v Jeruzalémě, a nevěděli Jozef a matka jeho.
men då dei hadde vore der høgtidsdagarne til endes, og skulde taka på heimvegen, vart Jesus-barnet att i Jerusalem, og foreldri hans gådde det ikkje.
44 Domnívajíce se pak o něm, že by byl v zástupu, ušli den cesty. I hledali ho mezi příbuznými a mezi známými.
Dei tenkte han var med i ferdafylgjet, og for ei dagsleid fram, og leita etter honom millom skyldfolk og kjenningar.
45 A nenalezše jeho, navrátili se do Jeruzaléma, hledajíce ho.
Som dei no ikkje fann honom, for dei attende til Jerusalem, og leita etter honom der;
46 I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich, a otazuje se jich.
og då tri dagar var lidne, fann dei honom i templet; der sat han midt ibland lærarane og lydde på deim og spurde deim,
47 A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpovědmi jeho.
og alle som høyrde på honom, var reint upp i under kor vitug han var, og for svar han gav.
48 A uzřevše ho, ulekli se. I řekla matka jeho k němu: Synu, proč jsi nám tak učinil? Aj, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe.
Då dei fekk sjå honom, vart dei mest frå seg av undring, og mor hans sagde: «Kvi for du soleis åt mot oss, barn? Far din og eg hev leita so sårt etter deg!»
49 I řekl jim: Co, že jste mne hledali? Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti?
«Kvifor leita de etter meg?» svara han; «visste de ikkje at eg lyt vera i huset åt far min?»
50 Ale oni nesrozuměli těm slovům, kteráž jim mluvil.
Men dei skyna ikkje kva han meinte med det ordet.
51 I šel s nimi, a přišel do Nazaréta, a byl poddán jim. Matka pak jeho zachovávala všecka slova ta v srdci svém.
So fylgde han deim heim til Nasaret, og var lydug mot deim. Men mor hans gøymde alt dette i hjarta sitt.
52 A Ježíš prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí.
Og Jesus gjekk fram i visdom og vokster og velvilje hjå Gud og menneskje.