Lukáš 18
1 Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
Dicebat autem et parabolam ad illos, quoniam oportet semper orare et non deficere,
2 Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál, a člověka nestyděl.
dicens: Iudex quidam erat in quadam civitate, qui Deum non timebat, et hominem non reverebatur.
3 Byla pak vdova v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
Vidua autem quaedam erat in civitate illa, et veniebat ad eum, dicens: Vindica me de adversario meo.
4 On pak dlouho nechtěl. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, ani člověka nestydím,
Et nolebat per multum tempus. Post haec autem dixit intra se: Etsi Deum non timeo, nec hominem revereor:
5 Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
tamen quia molesta est mihi haec vidua, vindicabo illam, ne in novissimo veniens suggilet me.
6 I dí Pán: Slyšte, co praví ten soudce nepravý.
Ait autem Dominus: Audite quid iudex iniquitatis dicit:
7 A což by pak Bůh nepomstil vyvolených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
Deus autem non faciet vindictam electorum suorum clamantium ad se die ac nocte, et patientiam habebit in illis?
8 Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
Dico vobis quia cito faciet vindictam illorum. Verumtamen Filius hominis veniens, putas, inveniet fidem in terra?
9 I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných za nic nevážíce, podobenství toto:
Dixit autem et ad quosdam, qui in se confidebant tamquam iusti, et aspernabantur ceteros, parabolam istam dicens:
10 Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus, a druhý publikán.
Duo homines ascendebant in templum ut orarent: unus Pharisaeus, et alter publicanus.
11 Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
Pharisaeus stans, haec apud se orabat: Deus gratias ago tibi, quia non sum sicut ceteri hominum: raptores, iniusti, adulteri: velut etiam hic publicanus.
12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
ieiuno bis in sabbato: decimas do omnium, quae possideo.
13 Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
Et publicanus a longe stans, nolebat nec oculos ad caelum levare: sed percutiebat pectus suum, dicens: Deus propitius esto mihi peccatori.
14 Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
Dico vobis, descendit hic iustificatus in domum suam ab illo, quia omnis, qui se exaltat, humiliabitur: et qui se humiliat, exaltabitur.
15 Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
Afferebant autem ad illum et infantes, ut eos tangeret. Quod cum viderent discipuli, increpabant illos.
16 Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
Iesus autem convocans illos, dixit: Sinite pueros venire ad me, et nolite vetare eos. talium est enim regnum Dei.
17 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť nikoli do něho.
Amen dico vobis: Quicumque non acceperit regnum Dei sicut puer, non intrabit in illud.
Et interrogavit eum quidam princeps, dicens: Magister bone, quid faciens vitam aeternam possidebo? (aiōnios g166)
19 I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh.
Dixit autem ei Iesus: Quid me dicis bonum? nemo bonus nisi solus Deus.
20 Umíš přikázaní: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
Mandata nosti: Non occides: Non moechaberis: Non furtum facies: Non falsum testimonium dices: Honora patrem tuum, et matrem.
21 On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
Qui ait: Haec omnia custodivi a iuventute mea.
22 Ale slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.
Quo audito, Iesus ait ei: Adhuc unum tibi deest: omnia quaecumque habes vende, et da pauperibus, et habebis thesaurum in caelo: et veni, sequere me.
23 On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
His ille auditis, contristatus est: quia dives erat valde.
24 A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
Videns autem Iesus illum tristem factum, dixit: Quam difficile, qui pecunias habent, in regnum Dei intrabunt!
25 Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
Facilius est enim camelum per foramen acus transire, quam divitem intrare in regnum Dei.
26 Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
Et dixerunt qui audiebant: Et quis potest salvus fieri?
27 A on dí: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
Ait illis: Quae impossibilia sunt apud homines, possibilia sunt apud Deum.
28 I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
Ait autem Petrus: Ecce nos dimisimus omnia et secuti sumus te.
29 On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, neb dítky, pro království Boží,
Qui dixit eis: Amen dico vobis, nemo est, qui reliquit domum, aut parentes, aut fratres, aut uxorem, aut filios propter regnum Dei,
31 Tedy pojav dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko Synu člověka to, což psáno jest skrze proroky.
Assumpsit autem Iesus duodecim, et ait illis: Ecce ascendimus Ierosolymam, et consummabuntur omnia, quae scripta sunt per prophetas de Filio hominis.
32 Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen, i uplván.
tradetur enim Gentibus, et illudetur, et flagellabitur, et conspuetur:
33 A ubičujíce, zamordují jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
et postquam flagellaverint, occident eum, et tertia die resurget.
34 Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
Et ipsi nihil horum intellexerunt, et erat verbum istud absconditum ab eis, et non intelligebant quae dicebantur.
35 I stalo se, když se přibližovali k Jericho, slepý jeden seděl podlé cesty, žebře.
Factum est autem, cum appropinquaret Iericho, caecus quidam sedebat secus viam, mendicans.
36 A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo.
Et cum audiret turbam praetereuntem, interrogabat quid hoc esset.
37 I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
Dixerunt autem ei, quod Iesus Nazarenus transiret.
38 I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
Et clamavit, dicens: Iesu fili David miserere mei.
39 A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
Et qui praeibant, increpabant eum ut taceret. Ipse vero multo magis clamabat: Fili David miserere mei.
40 Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
Stans autem Iesus iussit illum adduci ad se. Et cum appropinquasset, interrogavit illum,
41 Řka: Co chceš, ať učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
dicens: Quid tibi vis faciam? At ille dixit: Domine ut videam.
42 A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
Et Iesus dixit illi: Respice, fides tua te salvum fecit.
43 A i hned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
Et confestim vidit, et sequebatur illum magnificans Deum. Et omnis plebs ut vidit, dedit laudem Deo.
