< Lukáš 18 >

1 Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
Disse loro una parabola sulla necessità di pregare sempre, senza stancarsi:
2 Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál, a člověka nestyděl.
«C'era in una città un giudice, che non temeva Dio e non aveva riguardo per nessuno.
3 Byla pak vdova v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
In quella città c'era anche una vedova, che andava da lui e gli diceva: Fammi giustizia contro il mio avversario.
4 On pak dlouho nechtěl. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, ani člověka nestydím,
Per un certo tempo egli non volle; ma poi disse tra sé: Anche se non temo Dio e non ho rispetto di nessuno,
5 Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
poiché questa vedova è così molesta le farò giustizia, perché non venga continuamente a importunarmi».
6 I dí Pán: Slyšte, co praví ten soudce nepravý.
E il Signore soggiunse: «Avete udito ciò che dice il giudice disonesto.
7 A což by pak Bůh nepomstil vyvolených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
E Dio non farà giustizia ai suoi eletti che gridano giorno e notte verso di lui, e li farà a lungo aspettare?
8 Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
Vi dico che farà loro giustizia prontamente. Ma il Figlio dell'uomo, quando verrà, troverà la fede sulla terra?».
9 I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných za nic nevážíce, podobenství toto:
Disse ancora questa parabola per alcuni che presumevano di esser giusti e disprezzavano gli altri:
10 Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus, a druhý publikán.
«Due uomini salirono al tempio a pregare: uno era fariseo e l'altro pubblicano.
11 Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
Il fariseo, stando in piedi, pregava così tra sé: O Dio, ti ringrazio che non sono come gli altri uomini, ladri, ingiusti, adùlteri, e neppure come questo pubblicano.
12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
Digiuno due volte la settimana e pago le decime di quanto possiedo.
13 Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
Il pubblicano invece, fermatosi a distanza, non osava nemmeno alzare gli occhi al cielo, ma si batteva il petto dicendo: O Dio, abbi pietà di me peccatore.
14 Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
Io vi dico: questi tornò a casa sua giustificato, a differenza dell'altro, perché chi si esalta sarà umiliato e chi si umilia sarà esaltato».
15 Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
Gli presentavano anche i bambini perché li accarezzasse, ma i discepoli, vedendo ciò, li rimproveravano.
16 Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
Allora Gesù li fece venire avanti e disse: «Lasciate che i bambini vengano a me, non glielo impedite perché a chi è come loro appartiene il regno di Dio.
17 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť nikoli do něho.
In verità vi dico: Chi non accoglie il regno di Dio come un bambino, non vi entrerà».
18 I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím? (aiōnios g166)
Un notabile lo interrogò: «Maestro buono, che devo fare per ottenere la vita eterna?». (aiōnios g166)
19 I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh.
Gesù gli rispose: «Perché mi dici buono? Nessuno è buono, se non uno solo, Dio.
20 Umíš přikázaní: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
Tu conosci i comandamenti: Non commettere adulterio, non uccidere, non rubare, non testimoniare il falso, onora tuo padre e tua madre ».
21 On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
Costui disse: «Tutto questo l'ho osservato fin dalla mia giovinezza».
22 Ale slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.
Udito ciò, Gesù gli disse: «Una cosa ancora ti manca: vendi tutto quello che hai, distribuiscilo ai poveri e avrai un tesoro nei cieli; poi vieni e seguimi».
23 On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
Ma quegli, udite queste parole, divenne assai triste, perché era molto ricco.
24 A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
Quando Gesù lo vide, disse: «Quant'è difficile, per coloro che possiedono ricchezze entrare nel regno di Dio.
25 Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
E' più facile per un cammello passare per la cruna di un ago che per un ricco entrare nel regno di Dio!».
26 Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
Quelli che ascoltavano dissero: «Allora chi potrà essere salvato?».
27 A on dí: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
Rispose: «Ciò che è impossibile agli uomini, è possibile a Dio».
28 I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
Pietro allora disse: «Noi abbiamo lasciato tutte le nostre cose e ti abbiamo seguito».
29 On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, neb dítky, pro království Boží,
Ed egli rispose: «In verità vi dico, non c'è nessuno che abbia lasciato casa o moglie o fratelli o genitori o figli per il regno di Dio,
30 Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku života věčného. (aiōn g165, aiōnios g166)
che non riceva molto di più nel tempo presente e la vita eterna nel tempo che verrà». (aiōn g165, aiōnios g166)
31 Tedy pojav dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko Synu člověka to, což psáno jest skrze proroky.
Poi prese con sé i Dodici e disse loro: «Ecco, noi andiamo a Gerusalemme, e tutto ciò che fu scritto dai profeti riguardo al Figlio dell'uomo si compirà.
32 Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen, i uplván.
Sarà consegnato ai pagani, schernito, oltraggiato, coperto di sputi
33 A ubičujíce, zamordují jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
e, dopo averlo flagellato, lo uccideranno e il terzo giorno risorgerà».
34 Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
Ma non compresero nulla di tutto questo; quel parlare restava oscuro per loro e non capivano ciò che egli aveva detto.
35 I stalo se, když se přibližovali k Jericho, slepý jeden seděl podlé cesty, žebře.
Mentre si avvicinava a Gerico, un cieco era seduto a mendicare lungo la strada.
36 A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo.
Sentendo passare la gente, domandò che cosa accadesse.
37 I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
Gli risposero: «Passa Gesù il Nazareno!».
38 I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
Allora incominciò a gridare: «Gesù, figlio di Davide, abbi pietà di me!».
39 A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
Quelli che camminavano avanti lo sgridavano, perché tacesse; ma lui continuava ancora più forte: «Figlio di Davide, abbi pietà di me!».
40 Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
Gesù allora si fermò e ordinò che glielo conducessero. Quando gli fu vicino, gli domandò:
41 Řka: Co chceš, ať učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
«Che vuoi che io faccia per te?». Egli rispose: «Signore, che io riabbia la vista».
42 A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
E Gesù gli disse: «Abbi di nuovo la vista! La tua fede ti ha salvato».
43 A i hned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
Subito ci vide di nuovo e cominciò a seguirlo lodando Dio. E tutto il popolo, alla vista di ciò, diede lode a Dio.

< Lukáš 18 >