Lukáš 18
1 Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
Jeesus rääkis neile selle loo, et julgustada neid palvetama igal ajal, et nad meelt ei heidaks.
2 Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál, a člověka nestyděl.
„Elas kord ühes linnas kohtunik, kes ei austanud Jumalat ega hoolinud inimestest, “selgitas Jeesus.
3 Byla pak vdova v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
„Samas linnas elas lesknaine, kes käis ikka ja jälle kohtuniku juures, öeldes: „Mõista mulle õigust juhtumis mu vastase vastu!“
4 On pak dlouho nechtěl. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, ani člověka nestydím,
Mõnda aega ei tahtnud kohtunik selles suhtes midagi ette võtta, aga viimaks ütles ta endamisi: „Kuigi ma ei austa Jumalat ega hooli inimestest,
5 Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
on see lesknaine nii tüütu, et ma hoolitsen selle eest, et õiglus seatakse jalule. Siis ei tüüta ta mind enam ega käi nii sageli mu juures.“
6 I dí Pán: Slyšte, co praví ten soudce nepravý.
Kuulake, mida otsustas üks ebaõiglane kohtunik, “ütles Issand.
7 A což by pak Bůh nepomstil vyvolených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
„Kas te ei arva, et Jumal hoolitseb, et tema valitud rahva osaks saaks õiglus, nende osaks, kes hüüavad tema poole päeval ja ööl? Kas ta laseks neil teie arvates oodata?
8 Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
Ei, ma ütlen teile, ta mõistaks neile õigust kiiresti. Aga kui inimese Poeg tuleb, kas ta leiab maa pealt inimesi, kes temasse usuvad?“
9 I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných za nic nevážíce, podobenství toto:
Ta rääkis ka loo neist, kes on väga kindlad, et elavad õigesti, ning kes halvustavad teisi.
10 Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus, a druhý publikán.
„Kaks meest läks templisse palvetama. Üks oli variser ja teine maksukoguja.
11 Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
Variser seisis sirgelt ja palvetas endamisi: „Jumal, ma tänan, et ma ei ole niisugune nagu teised inimesed − petised, kurjategijad, abielurikkujad või kas või samasugune nagu see maksukoguja.
12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
Ma paastun kaks korda nädalas ja maksan oma sissetulekust kümnist.“
13 Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
Aga maksukoguja seisis eemal. Ta ei vaadanud isegi taeva poole. Selle asemel lõi ta endale vastu rindu ja palvetas: „Jumal, palun ole mulle armuline. Ma olen patune.“
14 Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
Ma ütlen teile, et see mees läks koju Jumala silmis õigena, mitte see teine. Sest kes ennast ise ülendab, seda alandatakse, samas aga neid, kes end alandavad, ülendatakse.“
15 Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
Vanemad tõid oma väikesi lapsi Jeesuse juurde, et ta neid oma puudutusega õnnistaks. Kui jüngrid toimuvat nägid, üritasid nad neid takistada.
16 Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
Kuid Jeesus kutsus lapsed enda juurde. „Laske väikestel lastel minu juurde tulla, “ütles ta. „Ärge takistage neid, sest Jumala riik kuulub neile, kes on nagu nemad.
17 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť nikoli do něho.
Ma räägin teile tõtt: mitte keegi, kes ei võta Jumala riiki vastu nagu väike laps, ei saa sinna sisse.“
Üks ülematest tuli Jeesuse juurde ja küsis talt: „Hea Õpetaja, mida ma pean tegema, et pärida igavene elu?“ (aiōnios g166)
19 I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh.
„Miks sa mind heaks nimetad?“vastas Jeesus. „Keegi ei ole hea peale Jumala.
20 Umíš přikázaní: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
Sa tead käske: ära riku abielu, ära tapa, ära varasta, ära anna valetunnistust, austa oma isa ja ema.“
21 On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
„Ma olen lapsest saadik kõiki neid käske pidanud, “vastas mees.
22 Ale slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.
Kui Jeesus seda kuulis, ütles ta mehele: „Sul on puudu veel üks asi. Mine ja müü ära kõik, mis sul on, anna raha vaestele ja sul on varandus taevas. Siis tule ja järgi mind!“
23 On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
Aga kui mees seda kuulis, jäi ta väga kurvaks, sest ta oli väga jõukas.
24 A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
Kui Jeesus nägi tema reaktsiooni, ütles ta: „Kui raske on rikastel minna Jumala riiki!
25 Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
Lihtsam on kaamelil nõelasilmast läbi minna kui rikkal Jumala riiki siseneda.“
26 Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
Need, kes kuulsid seda, imestasid: „Kes võib siis päästetud saada?“
27 A on dí: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
Jeesus vastas: „Mis on inimlikus mõttes võimatu, on Jumala jaoks võimalik.“
28 I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
Peetrus ütles: „Me jätsime kõik maha, et sulle järgneda!“
29 On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, neb dítky, pro království Boží,
„Ma räägin teile tõtt, “ütles Jeesus neile, „igaüks, kes jätab Jumala riigi pärast maha oma kodu, naise, vennad, vanemad või lapsed,
31 Tedy pojav dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko Synu člověka to, což psáno jest skrze proroky.
Jeesus viis kaksteist jüngrit kõrvale ja ütles neile: „Me lähme Jeruusalemma ja kõik see, mida prohvetid inimese Poja kohta kirjutasid, läheb täide.
32 Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen, i uplván.
Ta antakse võõramaalaste kätte, teda mõnitatakse ja solvatakse ning tema peale sülitatakse.
33 A ubičujíce, zamordují jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
Nad piitsutavad teda ja tapavad ta, kuid kolmandal päeval tõuseb ta surnuist üles.“
34 Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
Kuid nad ei saanud aru millestki, mida Jeesus neile rääkis. Tähendus oli nende eest varjatud ja nad ei mõistnud, millest ta rääkis.
35 I stalo se, když se přibližovali k Jericho, slepý jeden seděl podlé cesty, žebře.
Kui Jeesus lähenes Jeerikole, istus tee ääres kerjates üks pime mees.
36 A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo.
Ta kuulis rahvast mööda minemas, seepärast küsis ta, mis toimub.
37 I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
Talle öeldi: „Naatsareti Jeesus läheb mööda.“
38 I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
Mees hüüdis: „Jeesus, Taaveti poeg, halasta mu peale!“
39 A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
Need, kes olid rahvahulga ees, käskisid tal karjumise lõpetada ja vait jääda, kuid tema karjus üksnes valjemini: „Taaveti Poeg, halasta mu peale!“
40 Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
Jeesus peatus ja käskis pimeda mehe enda juurde tuua. Kui mees tuli, küsis Jeesus talt:
41 Řka: Co chceš, ať učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
„Mida sa tahad, et ma sinu heaks teeksin?“„Issand, ma tahan jälle näha, “anus ta.
42 A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
„Siis näe!“ütles Jeesus talle. „Sinu usk minusse on su terveks teinud.“
43 A i hned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
Silmapilkselt suutis mees näha. Ta järgnes Jeesusele ja ülistas Jumalat. Kõik sealviibijad, kes toimunut nägid, ülistasid samuti Jumalat.
