Lukáš 17
1 Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda, skrze kohož přicházejí.
O Isus phenđa ple učenikonenđe: “O iskušenja mora te aven, ali jao okolese prekala kaste avena.
2 Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, než by pohoršil jednoho z těchto maličkých.
Olese ka ovel ine po šukar ki men te ovel lese phandlo baro bar hem te ovel frdime ano more, nego te ćerel jekh akale tikorendar te perel ano greh.
3 Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.
Arakhen tumen! Te to phral grešini, ukorin le, i te pokajinđa pe, oprostin lese.
4 A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.
I te efta puti ko dive grešini premala tute hem efta puti avela kora tute hem vaćeri će: ‘Kajinav man’, oprostin lese.”
5 I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.
O apostolja phende e Gospodese: “De amen po bari vera!”
6 I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se, a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.
A o Gospod phenđa: “Te isi tumen vera tikori sar zrno oti gorušica, ka phenen ine akale kaštese: ‘Ikal tut taro koreno hem sadin tut ano more!’ I ka šunel tumen ine.
7 Kdo pak jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Poď a sedni za stůl?
Te phena da nekas tumendar isi sluga kova handela ili arakhi e bakren. I kad ov irini pe tari njiva, ko tumendar ka phenel lese: ‘Siđar ava akari hem beš te ha maro’?
8 Anobrž zdali nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pí?
Na li, umesto adava, ka phenen lese: ‘Ćer maje te hav, phand tut i kecelja hem kande man đikote hava hem pijava, a palo adava tu ka ha hem ka pije’?
9 Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu bylo rozkázáno? Nezdá mi se.
Valjani li o gospodari te zahvalini e slugase so ćerđa adava so ine lese naredime? Na.
10 Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.
Ađahar hem tumen, kad ćerena sa so naredinđa tumenđe o Devel, vaćeren: ‘Amen injam sluge kolenđe na valjani te zahvalini pe! Ćerđam samo soi amari buti!’”
11 I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.
I sar o Isus džala ine nakori diz Jerusalim, nakhino maškari regija Samarija hem i regija Galileja.
12 A když vcházel do nějakého městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteříž stáli zdaleka.
I sar đerdini ine ko nesavo gav, nakoro leste ale deš gubavci kola terdine po dur olestar
13 A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.
hem vičinde: “Isuse, Gospodarona, smilujin tut amenđe!”
14 Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.
Kad dikhlja len o Isus, phenđa lenđe: “Džan hem mothoven tumen e sveštenikonenđe!” I sar džana ine dromeja, saslile tari guba.
15 Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se, s velikým hlasem velebě Boha.
I jekh olendar kad dikhlja so saslilo, irinđa pe koro Isus slavindoj e Devle oto sa o glaso.
16 A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.
Pelo anglo lesere pre mujeja đi phuv, zahvalindoj lese. A ov inele Samarijanco.
17 I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jich devět?
Tegani o Isus pučlja: “Na li deš saslile? A kaj pana okola enja?
18 Nenalezli se, aby vrátíce se, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?
Nijekh li olendar na aračhilo te irini pe hem te slavini e Devle, sem akava jekh kova čak nane ni Jevrejco?”
19 I řekl jemu: Vstana jdi, víra tvá tě uzdravila.
I phenđa e manušese: “Ušti hem dža! Ti vera spasinđa tut!”
20 Byv pak otázán od farizeů, kdy přijde království Boží, odpověděl jim, a řekl: Nepřijdeť království Boží s šetřením.
Jekh dive o fariseja pučle e Isuse kad ka avel o carstvo e Devlesoro. O Isus phenđa lenđe: “O carstvo e Devlesoro na avela e znakonencar saven ka šaj te dikhen pe.
21 Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi.
Naka šaj te phenel pe: ‘Ače akatei!’ ili ‘Eče adari!’ Adalese soi o carstvo e Devlesoro maškara tumende!”
22 I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti v jeden den Syna člověka, ale neuzříte.
Tegani phenđa ple učenikonenđe: “Avela o vreme kad ka mangen te dikhen samo jekh dive e Manušesere Čhavesoro, ali naka šaj te dikhen le.
23 A dějíť vám: Aj, zde, aneb hle, tamto. Ale nechoďte, aniž následujte.
O manuša ka phenen tumenđe: ‘Eče adari!’ ili ‘Ače akatei!’ Ali ma džan adari hem ma prastan palo lende!
24 Nebo jakož blesk osvěcující se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.
Adalese so o aviba e Manušesere Čhavesoro ko lesoro dive ka ovel sar kad i munja čhinela taro jekh krajo e nebosoro, a svetlini ko dujto.
25 Ale nejprvé musí mnoho trpěti, a zavržen býti od národu tohoto.
Ali angleder adalestar valjani but te patini hem te ovel odbacime akala generacijatar.
26 A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.
Hem sar so inele ano vreme kad o Noje živinđa, ađahar ka ovel hem ano vreme kad me, o Čhavo e manušesoro, ka avav.
27 Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémž Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.
O manuša hana ine hem pijena, lena pe hem dena pe sa đi o dive kad o Noje đerdinđa ki barka. Tegani alo o baro pani hem tasavđa sarijen.
28 A též podobně, jakž se dálo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli.
Ađahar da inele ano vreme kad o Lot živinđa. O manuša ani diz Sodoma hana ine hem pijena, činena hem biknena, sadinena hem vazdena čhera.
29 Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, dštil ohněm a sirou s nebe, a zahladil všecky.
A ko dive kad o Lot iklilo tari Sodoma, odupral sar bršin peli jag hem sumpor hem mudarđa sarijen.
30 Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.
Ađahar ka ovel hem ko dive kad o Čhavo e manušesoro ka mothoj pe.
31 V ten den kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.
Ko adava dive, ko ka ovel upro čher, a lesere stvarija ano čher, ma te huljel te lel len. Ađahar da, ko ka ovel ki njiva, ma te irini pe čhere palo ple stvarija.
32 Pomněte na Lotovu ženu.
Setinen tumen so ulo e Lotesere romnjaja!
33 Kdož by koli hledal duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož by ji koli ztratil, obživíť ji.
Ko dikhela te arakhi plo dživdipe, ka našali le, a ko našali plo dživdipe zbog mande, ka arakhi le.
34 Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.
Vaćerava tumenđe: ki adaja rat duj džene ka pašljon ani jekh soba; jekhe ka lel pe, a e dujtone ka ačhaj pe.
35 Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna.
Duj đuvlja zajedno ka ćeren hajbnase; jekha ka lel pe, a e dujtona ka ačhaj pe.
36 Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.
[Duj murša ka ćeren buti ki njiva; jekhe ka lel pe, a e dujtone ka ačhaj pe.]”
37 I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.
I on pučle e Isuse: “Kaj, Gospode?” A ov phenđa lenđe: “Kaj isi mulo telo, adari čedena pe o lešinarija.”
