Lukáš 16
1 Pravil pak i učedlníkům svým: Člověk jeden byl bohatý, kterýž měl šafáře; a ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho.
And he said also to his disciples, There was a certain rich man, who had a steward; and the same was accused to him that he had wasted his goods.
2 I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vládařství svého, nebo již nebudeš moci déle vládnouti.
And he called him, and said to him, How is it that I hear this of thee? give an account of thy stewardship; for thou mayest be no longer steward.
3 I dí vládař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne vládařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím.
Then the steward said within himself, What shall I do? for my lord taketh from me the stewardship: I cannot dig; I am ashamed to beg.
4 Vím, co učiním, aby, když budu zsazen z vládařství, přijali mne do svých domů.
I am resolved what to do, that, when I am removed from the stewardship, they may receive me into their houses.
5 I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému?
So he called every one of his lord’s debtors, and said to the first, How much owest thou to my lord?
6 A on řekl: Sto tun oleje. I řekl mu: Vezmi rejistra svá, a sedna rychle, napiš padesát.
And he said, An hundred measures of oil. And he said to him, Take thy bill, and sit down quickly, and write fifty.
7 Potom druhému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá, a napiš osmdesát.
Then said he to another, And how much owest thou? And he said, An hundred measures of wheat. And he said to him, Take thy bill, and write eighty.
8 I pochválil ten pán vládaře toho nepravého, že opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, než synové světla v svých věcech. (aiōn g165)
And the lord commended the unjust steward, because he had done wisely: for the children of this world are in their generation wiser than the children of light. (aiōn g165)
9 I jáť pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do oněch věčných stanů. (aiōnios g166)
And I say to you, Make to yourselves friends by the riches of unrighteousness; that, when ye fail, they may receive you into everlasting habitations. (aiōnios g166)
10 Kdo jest věrný v mále, i ve mnoze věrný jest. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnozeť nepravý jest.
He that is faithful in that which is least is faithful also in much: and he that is unjust in the least is unjust also in much.
11 Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrni jste nebyli, spravedlivé kdo vám svěří?
If therefore ye have not been faithful in the unrighteous riches, who will commit to your trust the true riches?
12 A když jste v cizím věrni nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá?
And if ye have not been faithful in that which is another man’s, who shall give you that which is your own?
13 Žádný čeledín nemůž dvěma pánům sloužiti. Nebť zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně.
No servant can serve two masters: for either he will hate the one, and love the other; or else he will hold to the one, and despise the other. Ye cannot serve God and riches.
14 Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteříž byli lakomí, a posmívali se jemu.
And the Pharisees also, who were covetous, heard all these things: and they mocked him.
15 I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví činíte před lidmi, ale Bůhť zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest před Bohem.
And he said to them, Ye are they who justify yourselves before men; but God knoweth your hearts: for that which is highly esteemed among men is abomination in the sight of God.
16 Zákon a proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne.
The law and the prophets were until John: since that time the kingdom of God is preached, and every man presseth into it.
17 Snázeť jest zajisté nebi i zemi pominouti, nežli v zákoně jednomu tytlíku zahynouti.
And it is easier for heaven and earth to pass away, than one tittle of the law to fail.
18 Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštěnou od muže pojímá, cizoloží.
Whoever putteth away his wife, and marrieth another, committeth adultery: and whoever marrieth her that is put away from her husband committeth adultery.
19 Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně.
There was a certain rich man, who was clothed in purple and fine linen, and fared sumptuously every day:
20 A byl jeden žebrák, jménem Lazar, kterýž ležel u vrat jeho vředovitý,
And there was a certain beggar named Lazarus, who was laid at his gate, full of sores,
21 Žádaje nasycen býti těmi drobty, kteříž padali z stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho.
And desiring to be fed with the crumbs which fell from the rich man’s table: moreover the dogs came and licked his sores.
22 I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest.
And it came to pass, that the beggar died, and was carried by the angels into Abraham’s bosom: the rich man also died, and was buried;
23 Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka, a Lazara v lůnu jeho. (Hadēs g86)
And in hell he lifted up his eyes, being in torments, and seeth Abraham afar off, and Lazarus in his bosom. (Hadēs g86)
24 I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni.
And he cried and said, Father Abraham, have mercy on me, and send Lazarus, that he may dip the tip of his finger in water, and cool my tongue; for I am tormented in this flame.
25 I řekl Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty vzal dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se těší, ale ty se mučíš.
But Abraham said, Son, remember that thou in thy lifetime didst receive thy good things, and likewise Lazarus evil things: but now he is comforted, and thou art tormented.
26 A nad to nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani od onud k nám přejíti.
And besides all this, between us and you there is a great gulf fixed: so that they who would pass from here to you cannot; neither can they pass to us, that would come from there.
27 I řekl: Ale prosím tebe, otče, abys ho poslal do domu otce mého.
Then he said, I pray thee therefore, father, that thou wouldest send him to my father’s house:
28 Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk.
For I have five brethren; that he may testify to them, lest they also come into this place of torment.
29 I řekl jemu Abraham: Majíť Mojžíše a proroky, nechť jich poslouchají.
Abraham saith to him, They have Moses and the prophets; let them hear them.
30 A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel s nim, budou pokání činiti.
And he said, Nay, father Abraham: but if one went to them from the dead, they will repent.
31 I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a proroků neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu.
And he said to him, If they hear not Moses and the prophets, neither will they be persuaded, though one rose from the dead.
