Lukáš 15
1 Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.
Leleꞌ naa, atahori mana edꞌa bꞌea ma atahori nda papakeꞌ laen ra sa, akaꞌ rema risiꞌ Yesus fo rae rena E. Te atahori Yahudi ra rae fee se atahori nda maloleꞌ sa.
2 I reptali farizeové a zákonníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá, a jí s nimi.
Atahori Farisi ro meser agama Yahudi ra rita taꞌo naa ma unggu-remu rae, “Ciih! Atahori ia naꞌabꞌue no atahori nda papakeꞌ ra sa. Lenaꞌ fai Ana endoꞌ naa no se boe!”
3 I pověděl jim podobenství toto, řka:
Yesus rena taꞌo naa ma, Ana dui fee se nekendandaaꞌ nae,
4 Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?
“Mete ma mia hei ia hambu atahori sa naꞌena bibꞌi lombo natun esa. Boe ma mopo hendi esa. Oras ia atahori naa musi tao sa? Neꞌo ana lao hela bibꞌi lombo ka sio nulu sioꞌ ra reu lenuꞌ sa, ma neu sangga losa ana nita baliꞌ bibꞌi lombo mana mopoꞌ a.
5 A nalezna, vložil by na ramena svá s radostí.
Leleꞌ ana nita baliꞌ bibꞌi lombo naa, ma nasaa nendi baliꞌ e no nemehoꞌot.
6 A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.
Losa ume, ma ana noꞌe nala nonoon nara, de nafadꞌe se nae, ‘Wae! Hei ima mimihoꞌo mo au dei! Huu au ita baliꞌ bibꞌi lombo mana mopoꞌ ngga ena.’
7 Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.
Naa, sia sorga o onaꞌ naa boe. mete ma hambu atahori mana tao salaꞌ sa dꞌoaꞌ ena, fo baliꞌ nisiꞌ Lamatuaꞌ, na basa mana sia sorga ra ramahoꞌo. Ara romahoꞌo lenaꞌ huu atahori esa mana bali nisiꞌ Lamatua, mia atahori ka sionulu sioꞌ fo mana rasodꞌa no ndoo-tetuꞌ, ma nda laoꞌ sala dalaꞌ sa.”
8 Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?
Boe ma Yesus dui nekendandaaꞌ esa fai nae, “Hambu mama esa naꞌena doi fulaꞌ sanahulu. Te, mopo hendi esa. Oras ia, ana nae tao saa o? Neꞌo ana neu nambilaꞌ lambu fo dꞌelo sia bee-bꞌee, ma ngganggai ume a losa mamana makabiaꞌ ra, fo sangga dꞌoiꞌ naa no malolole.
9 A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.
Leleꞌ ana nita baliꞌ dꞌoiꞌ naa ma, ana neu noꞌe atahori ume titia nara, de nafadꞌe nae, Woi! ima fo mimihoꞌo mo au dei! Huu au ita baliꞌ doi mana mopo ngga ena!’
10 Takť, pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.
Sia sorga o onaꞌ naa boe. Mete ma hambu atahori mana tao salaꞌ sa dꞌoaꞌ, de baliꞌ nisiꞌ Lamatuaꞌ, na, basa dedꞌenuꞌ sia sorga ramahoꞌo seli boe.”
11 Řekl také: Člověk jeden měl dva syny.
Yesus tute oꞌolan nendiꞌ nekendandaaꞌ laen esa fai nae, “Hambu amaꞌ sa no anan touꞌ rua.
12 Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.
Lao esa, ana murin nafadꞌe aman nae, ‘Amaꞌ e! Banggi fee au hata-hetoꞌ ra leo! Boe ma aman babꞌanggi hata-hetoꞌ ra fee neu ruꞌa se.
13 A po nemnohých dnech, shromáždiv všecko mladší ten syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ.
Nda dooꞌ sa ma, ana muriꞌ a seo hendi ena nara. De ana mboti bꞌua-baꞌu nara, boe ma lao nisiꞌ nusa dodꞌooꞌ. Sia naa, ana ngganggari doi nara no nesodꞌat sosoa aoꞌ.
14 A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.
Leleꞌ doi nara basa ma, ndoe-laꞌas manaseliꞌ dai nusaꞌ naa, de ana o nasodꞌa toꞌa-taa nala seli.
15 I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal na pole své, aby pásl vepře.
Boe ma neu sangga ues. Atahori sa sia nusaꞌ naa simbo e de denu e hani fafi nara.
16 I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný nedával jemu.
Huu anaꞌ naa nda nabeꞌi ndondoen sa ena, de ana nae naa fafi ra nanaat na. Huu nda hambu atahori esa fee ne nanaat sa boe.
17 Přišed pak sám k sobě, řekl: Jak mnozí nájemníci u otce mého hojnost mají chleba, a já hladem mru!
Dodꞌoo ma ana duꞌa neu-nema nae, ‘Sia ama ngga umen, basa atahori mana tao-ues ra hambu raa losa raꞌabꞌeta. Te au sia ia aeꞌ a mate ndoes ena.
18 Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,
Malole lenaꞌ, au baliꞌ isiꞌ ama ngga. Fo ufadꞌe ae, “Amaꞌ! Au tao sala monaeꞌ ena neu Lamatuaꞌ ma amaꞌ boe.
19 Aniž jsem hoden více slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho z nájemníků svých.
Au nda undandaa dadꞌi amaꞌ anan sa ena. Sadꞌi amaꞌ simbo au dadꞌi ate sia amaꞌ umen, o naa malole boe!’”
20 I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.
Ana duꞌa nala taꞌo naa ma, fela de baliꞌ nisiꞌ aman umen. Feꞌe sia dodꞌooꞌ te toulasiꞌ a nita e, ma tudꞌa kasian mbali e. Ana onda mia umen de nela-nelaꞌ neu soru anan mana baliꞌ a. De ana holu ma idꞌu e.
21 I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým.
Boe ma anaꞌ a olaꞌ no aman nae, ‘Amaꞌ! Au tao sala monaeꞌ neu Lamatuaꞌ ma amaꞌ. Au nda undandaa dadꞌi anam sa ena.’
22 I řekl otec služebníkům svým: Přineste to roucho první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.
Te aman parenda tuteꞌ atahori mana tao ues nara nae, ‘Woi! Lailai, e! Mii haꞌi mendi badꞌu meulauꞌ seli a! fo fee ne pake. Olu ndeli neu lima uꞌun, ma sapatu neu ei nara.
23 A přivedouce to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buďme veseli.
Mii lea mala sapi mbarunaꞌ naa fo tati, te hita tae feta-dote teu esa.
24 Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.
Huu ana ngga ia onaꞌ mana mateꞌ ena, te ia naa ana nasodꞌa baliꞌ ena. Ana mopo, te ia naa au hambu baliꞌ e ena.’ Olaꞌ basa taꞌo naa ma, ara feta-dꞌote boe.
25 Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.
Leleꞌ naa, ana uluꞌ a nese ume, huu ana neu tao ues sia osi rala. Leleꞌ ana baliꞌ ma, feꞌe sia dodꞌooꞌ te ana rena atahori raꞌaminaꞌ lii-liiꞌ ma lendo-foti.
26 I povolav jednoho z služebníků, otázal se, co by to bylo.
Boe ma ana noꞌe nala mana tao ues esa, de natane nae, ‘Woi! Tao rarameꞌ saa ia?’
27 A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.
Atahori mana tao ues a nataa nae, ‘Malangga odꞌi ma nema ena. Dadꞌi amaꞌ, denu tati sapi fo tao fefeta monaeꞌ, huu anan baliꞌ no sodꞌaꞌ.’
28 I rozhněval se, a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.
Rena taꞌo naa, ma ana uluꞌ a namanasa. Ana nda nau ume rala neu sa ena. Boe ma aman nema de kokoe e ume rala neu.
29 A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přátely svými vesel pobyl.
Te ana namue nae, ‘Amaꞌ! Dꞌuꞌa sobꞌa dei! Dꞌoon basa ia au tao ues itaꞌ mamate ngga onaꞌ ate fee amaꞌ. Au nda ulena-langga neu amaꞌ hihii-nanaun sa. Onaꞌ naa o, amaꞌ nda feꞌe fee mita au hie anaꞌ esa fo tao fefetas umuhoꞌo o nonoo nggara sa boe.
30 Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu to tele tučné.
Tao-tao te amaꞌ ana mana ngganggari hata-hetoꞌ a, neu naꞌaminaꞌ no inaꞌ ra de nabasaꞌ amaꞌ dꞌoin. Ana baliꞌ nema ma, amaꞌ tati sapi malolen seli de tao fefeta monaeꞌ fee ne.’
31 A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.
Te aman nataa nae, ‘Ana susue ngge! Rena malolole! Leo mo au doo basa ia ena. Basa saa fo amaꞌ enan, naa ra o ho enam boe.
32 Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.
Te oras ia hita musi feta-dꞌote tamahoꞌo, huu odꞌim ia. Feꞌesaꞌan, onaꞌ ana mate ena, te ia naa nasodꞌa baliꞌ ena. Ana mopo ena, te ia naa hambu baliꞌ e ena.’”
