Lukáš 14
1 I stalo se, když všel Ježíš do domu nějakého knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.
Jek savato avilo o Isus ando ćher ke jek vođa e farisejengo te hal lesa. Okola save sas okote lačhe lenas sama pe leste so ćerela.
2 A aj, člověk nějaký vodnotelný byl před ním.
Kaj pojavisajlo anglo Isus varesavo manuš savo sas nasvalo gajda kaj sas les paj thaj šuljolas lestar.
3 I odpověděv Ježíš, dí zákonníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?
Pe godova o Isus phučla e sikavne e Mojsiješće zakonestar thaj e farisejen: “Dali si muklino prema e Mojsijesko zakono te savatone sastarel pe o manuš ili naj?”
4 Oni pak mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.
A von khanči či phendine. Askal o Isus čhuta pire vas po nasvalo manuš, sastarda les thaj phendas lešće kaj šaj džaltar.
5 A odpověděv jim, řekl: Čí z vás osel aneb vůl upadl by do studnice, a ne i hned by ho vytáhl v den sobotní?
A o Isus phendas: “Ko tumendar savatone či ćerel bući? Ako varekašće tumendar o čhavro ili o guruv perel ande haing, zar či odma inkalena les?”
6 I nemohli jemu na to odpovědíti.
Pe godova nas len so te phenen.
7 Pověděl také i pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak přední místa vyvolovali, ) řka jim:
Kana o Isus dikhla sar okola kaj si akharde pe gozba len pešće prve thana te bešen, phendas lenđe e usporedba:
8 Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, aťby snad vzácnější než ty nebyl pozván od něho.
“Kana vareko akharel tut pe svaturja, na beš po prvo than kaj so ako si akhardo vareko ko si majvažno tutar?
9 A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.
Te či o domaćino savo akhardas tut thaj vi les phenela tuće: ‘Ušti thaj de o than okole manušešće.’ Askal ladžavoja, ušteja thaj bešeja po paluno than.
10 Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, řekl by tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.
Nego kana vareko akharel tut dža thaj beš pe paluno than, thaj kana avela okova kaj akharda tut, phenel tuće: ‘Drugarina pripremisardem tuće majlačho than!’ Askal aveja počastime angle sa save si akharde.
11 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
Kaj, svako ko korkoro pes uzvisil, avela ponizime, a ko korkoro pes ponizil, avela uzvisime.”
12 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd neb večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani příbuzných svých, ani sousedů bohatých, aťby snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.
A askal o Isus bolda pes ko domaćino thaj phendas lešće: “Kana ćeres habe ili večera, na akhar ćire drugaren, ni ćire phralen, ni ćire familija, ni ćire barvale komšijen, te či vi von možda tut akhardinesas thaj pe akava način boldinesas tuće.
13 Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,
Nego kana ćeres gozba akhar e čoren, sakaten, banđen, thaj koren.
14 A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.
Kaj len naj sova te bolden tuće. Gajda aveja blagoslovime kaj o Del pale godova nagradila tut kana vo vaskrsnila e pravedne manušen andar e mule.”
15 I uslyšav to jeden z spolupřísedících, řekl jemu: Blahoslavený, kdož jí chléb v království Božím.
Kana godova ašunda jek katar e manuša pale sinija, phendas e Isusešće: “Blago okolešće savo hala ande Devlesko carstvo!”
16 On pak řekl jemu: Člověk nějaký učinil večeři velikou, a pozval mnohých.
A o Isus phendas lešće: “Varesosko manuš ćerda bari večera thaj akhardas e but e themes.
17 I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Poďte, nebo již připraveno jest všecko.
Kana e večera sas gata, bičhaldas e sluga te phenel e gostonenđe: ‘Sa si gata. Aven!’
18 I počali se všickni jednomyslně vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, i musím vyjíti a shlédnouti ji; prosím tebe, vymluv mne.
A von jek pale avreste phendine kaj našti te aven. O prvo phendas lešće: ‘Ćindem njiva thaj trubul te džav te dikhav lat. Moliv tut, jartosar man ke godova manuš.’
19 A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.
Aver phendas: ‘Ćindem deš guruva, thaj trubul te džav te isprobiv len dali si lačhe. Moliv tut, jartosar man ke godova manuš.’
20 A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.
O trito phendas: ‘Upravo ženisajlem thaj zato našti te avav.’
21 I navrátiv se ten služebník, zvěstoval ty věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.
O sluga bolda pe thaj javisarda godova pire gospodarešće. Askal o gospodari holjajlo thaj phendas e slugašće: ‘Inklji brzo pe sokača e gavešće thaj an akaring e čoren, sakaten, koren thaj e banđen.’
22 I řekl služebník: Pane, stalo se, jakž jsi rozkázal, a ještěť místo jest.
Kana o sluga gajda ćerda, javisardas e Gospodarešće: ‘Gospodarina, ćerdo si so phendan thaj još si than.’
23 Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.
O gospodari phendas e slugašće: ‘Inklji pe droma avrajl o gav thaj trade len te aven te pherdol mungro ćhere e themesa.
24 Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.
Kaj phenav tumenđe: Ni jek katar okola manuša save sas majsigo akharde či hana ni zalogaj katar e gozba savi ćerdem.’”
25 Šli pak mnozí zástupové s ním. A obrátiv se, řekl jim:
E Isuseja putuilas o silno them. O Isus bolda pe thaj phendas lenđe:
26 Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.
“Ako vareko kamel te avel mungro učeniko, moraš te volil man majbut nego pire dade, deja, romnja, čhavren, phralen, phejen, pa majbut vi katar piro trajo. Inače našti avel mungro učeniko!
27 A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.
Ko či lel piro trušul thaj či džal pale mande thaj naj spremno te merel pale mande, našti avel mungro učeniko!
28 Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prvé sedna, nepočetl nákladu, má-li to, nač by ji dokonal?
Kaj khonik tumendar, kana kamel te sagradil e kula, či prvo bešel thaj proračunil e troškurja te dićhel dali si les sova te završil.
29 Aby snad, když by základ položil, a dokonati nemohl, všickni, kteříž by to viděli, nepočali se posmívati jemu,
Inače, šaj dogodisajlo sas lešće te uspil samo te čhol o temelji thaj naj les dosta love te završil, a askal savora save godova dikhlinesas mardinesas muj lestar
30 Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.
thaj phenena: ‘Akava manuš počnisarda te gradil, a našti završil!’
31 Aneb který král, bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prvé nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?
Ili savo caro teljardasas ando rato aver caronenca, a te majsigo či bešel thaj gndil dali šaj pire deš milje vojnikonenca te svladil okoles savo avel pe leste pire biš milje vojnikonenca?
32 Sic jinak, když by onen ještě podál od něho byl, pošle posly k němu, žádaje za to, což jest ku pokoji.
Ako procenil kaj našti te svladil len, bičhalela pire manušen te roden miro dok si lenđe protivnikurja još dur po drom.
33 Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.
Zato khonikal našti postanil mungro učeniko savo či mućel sa so si les zbog mande.”
34 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?
Askal o Isus još phendas lenđe: “O lon si lačho. Ali ako o lon naj londo, sova askal lonđarela pe?
35 Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ven ji vymítají. Kdo má uši k slyšení, slyš.
O bilondo lon naj lačho ni pale phuv, ni palo gnoište, nego samo te čhudel pes. Ašunen kana već situmen kan!”
